Indonéské ostrovy Moluky

Moluky, indonésky Maluku, známé také jako Ostrovy koření, jsou indonéské ostrovy v Malajském souostroví ležící mezi ostrovem Celebes na západě a Novou Guineou na východě. Filipíny, Filipínské moře a Tichý oceán se nacházejí na severu a Arafurské moře a ostrov Timor na jihu.   

Ostrovy se skládají z provincií Severní Moluky (Maluku Utara) a Moluky. Nejvýznamnější ostrovy Severních Moluk jsou Halmahera, Obi, Morotai, Bacan a hlavní ostrovy v souostroví Sula (Taliabu, Mangole a Sulabesi); k dalším výrazně menším ostrovům patří např. Ternate a Tidore. Jižně odtud ležící provincie Maluku zahrnuje především ostrovy Ceram (Seram), Buru a Ambon, a pak souostroví Banda, Wetar, Babar, Tanimbar, Kai a Aru.

Rozloha ostrovů je 78 897 km2 a počet obyvatel 2 571 593 (v roce 2010).

Geografie

Většina Moluk je hornatá, avšak souostroví Tanimbar a Aru jsou rovná a bažinatá. Častá zde bývají zemětřesení a na některých ostrovech, především Ternate a Banda, se nacházejí činné sopky. Klima Moluk je tropické s ročními srážkami mezi 2000 a 3800 mm (podle místa). Část země byla odlesněna kvůli kultivaci, ostatní je stále pokrytá stále zelenými deštnými lesy. Nacházejí se zde také úseky otevřené savany a pobřeží často lemují mangrovové bažiny. Moluky jsou přechodovou zónou mezi asijskou a australskou faunou a flórou, takže k rostlinám a živočichům na ostrovech patří mnoho druhů vyskytujících se pouze v této oblasti.   

Obyvatelstvo ostrovů je rozmanité, kdy Ambonci, Butoni (z ostrova Buton v Jihovýchodním Sulawesi) a národ Kei společně tvoří zhruba jednu třetinu obyvatel. Zbytek se skládá z řady menších skupin, které často žijí v řídce osídlených oblastech ostrovů; dále je tu významná čínská menšina, která se soustřeďuje především ve větších městech a městských oblastech. K nejvýznamnějším městům na Molukách patří Ambon (na ostrově Ambon) v centrální oblasti a Ternate (na ostrově Ternate) na severu.

Na Molukách se hovoří desítkami jazyků, avšak malajština (kdy indonéština je jejím dialektem) po celá staletí slouží jako hlavní univerzální jazyk, který v mnoha oblastech zastínil původní jazyky. Převažující náboženství je křesťanství (především protestantské) a islám. Malé, ne však zanedbatelné, menšiny vyznávají hinduismus a buddhismus, a některé komunity ve vnitrozemí svá místní náboženství. S výjimkou severní Halmahery, Morotai, Ternate, Tidore a několika oblastí v severních Molukách, kde se hovoří západopapuánskými jazyky, patří jazyky na ostrovech k austronéské (malajsko-polynéské) skupině.

Většina obyvatel se zabývá zemědělstvím, rybolovem a lesnictvím. Pěstuje se zde především rýže, kokosové ořechy a kakao, a nejvýznamnějším exportem jsou ryby, produkty původem z lesa, kopra (z kokosu) a koření. Kromě toho se zde v omezeném množství těží ropa, především na ostrově Ceram.

Historie

Hřebíček ze severních Moluk a muškátový oříšek z centrálních ostrovů byly předmětem obchodu v Asii dlouho předtím, než se Evropané dozvěděli o tzv. Ostrovech koření. Portugalci se na ostrovech usadili v roce 1512, čímž započalo mnoho desetiletí konfliktů, které vedly k velkým ztrátám na životech. První větší konflikt proběhl mezi Portugalci a sultány ostrovů Ternate a Tidore; později o vládu nad ostrovy soupeřili Španělé, Angličané a Holanďané. Vítězní byli nakonec Holanďané, kteří na svém podnikání na Molukách vydělali obrovské zisky. Na konci 18. století však obchod s kořením výrazně poklesl a ostrovy se ekonomicky staly vedlejším územím.

V roce 1945 vyhlásila Indonésie nezávislost a Moluky se připojily k nově vzniklé republice. Holanďané však neuznali ani suverenitu Indonésie, ani začlenění východních ostrovů. Místo toho se pokusili znovu získat moc v regionu a začlenili Moluky do dočasného autonomního státu Východní Indonésie. V roce 1949 Holanďané oficiálně udělili nezávislost Indonésii včetně Moluk. V následujícím roce vedli křesťanští Ambonci povstání proti nové republice a následně vytvořili krátce fungující Republiku Jižní Moluky. Ke konci 20. století vyvrcholilo napětí mezi křesťany a velkou muslimskou populací v oblasti násilím, které stálo život několika tisíců lidí, ale vyhnalo desetitisíce dalších. Především kvůli četnosti takových konfliktů byly ostrovy v roce 1999 správně rozděleny na provincie Severní Moluky a Moluky.