Brazilské São Paulo

Město São Paulo je metropole brazilského státu São Paulo a leží na jihovýchodě Brazílie. Je to přední průmyslové centrum Latinské Ameriky. Město leží na planině v Brazilské vysočině sahající do vnitrozemí směrem od pohoří Serra do Mar, které je součástí Velkého srázu (Great Escarpment) kousek od Atlantického oceánu. Samotné město leží v mělké kotlině s nízkými horami na západě, asi 350 km jihozápadně od Rio de Janeira a asi 50 km od přístavu Santos na břehu Atlantického oceánu. Jméno města je odvozené od toho, že bylo založeno jezuitskými misionáři v roce 1554 v den výročí obrácení sv. Pavla.

V São Paulu žije městská populace patřící k nejrychleji rostoucím na světě a jedná se o největší město na jižní polokouli a jednu z největších městských aglomerací na světě. Je dynamická a kráčí v patách Rio de Janeira, kterým bylo silně zastíněno nejen během koloniální éry, ale také v průběhu 19. století. Když se v posledních desetiletích 19. století stala káva zásadní exportní plodinou Brazílie, São Paulo začalo být významným centrem ekonomické aktivity, kterou doprovázel růst populace. Migrace z Evropy i vnitřní migrace vedla k velké expanzi a diverzifikaci města. Když bylo São Paulo v prvních desetiletích 20. století hlavním centrem industrializace v Brazílii, rapidně se zmenšil jeho rozdíl oproti Rio de Janeiru, které bylo ještě krátce před přelomem staletí 10x větší.

Klima

São Paulem prochází obratník Raka a zhruba označuje hranici mezi oblastmi s tropickým a s mírným klimatem v Jižní Americe. Díky vyvýšení má však São Paulo jednoznačně mírné klima. Nejchladnější měsíc je červenec, kdy bývají průměrné teploty 14 °C a občas i mrzne. Nejteplejší měsíc je pak únor s průměrnou teplotou 21 °C. Deště jsou hojné, obzvlášť během letního období od října do března, průměrné srážky činí 1 422 mm ročně. Vlhkost a znečištění vzduchu se mísí a vytvářejí mlhu, která často visí nad městem.

Poloha města

V ostrém kontrastu s Rio de Janeirem, kde oceán a hory určují uspořádání města, znepokojivě rozlehlé São Paulo se táhne prakticky neomezené do všech stran. I když hezčí rezidenční oblasti leží jihozápadně a západně od komerčního centra, kde je převýšení o něco větší, prostorové rozložení a socioekonomické rozdíly nejsou tak výrazné jako v Riu. Absence hor nebo výraznějších kopců znamená, že chudinské čtvrti (favela) v São Paulu jsou horizontální, nikoli vertikální, a nepřesahují nebo přímo nesousedí se zámožnými okrsky, jako je tomu v Rio de Janeiru. Nové vznikající chudinské čtvrti jsou daleko od centra a odpojené od městských služeb. S tím, jak rostou, jsou jen některé integrovány do města, a většina má stále špatné podmínky.

Lidé

Původní osadníci v São Paulu byli poměrně chudí a pocházeli především z jižního Portugalska. Byli to však zároveň neklidní lidé, kteří aktivně hledali způsob, jak změnit svůj život. Mezi nimi byli objevitelé (bandeÍrántes), kteří podnikali výpravy pronikající hluboko do vnitrozemí Jižní Ameriky při hledání otroků a minerálního bohatství, čímž posunovali hranice tehdejší Brazílie.

Velká expanze pěstování kávy ve státě São Paulo po roce 1880 podnítila masivní imigraci lidí z Evropy, především Italů, ale také mnoha Portugalců, Španělů, Němců a obyvatel východní Evropy. Na počátku 20. století přišli další přistěhovalci z Japonska a z Blízkého východu. Dnes žije v São Paulu více Japonců než kdekoli jinde mimo Japonsko a Brazilci japonského původu tvoří velkou část vysoce vzdělané profesionální vrstvy. Do 30. let byl růst São Paula založen na vnitřní migraci především ze severovýchodní Brazílie a z vnitrozemí státu.

Tato migrace, která trvala po celá desetiletí, zahrnovala také mnoho potomků afrických otroků. Do roku 1970 se do města přistěhovalo také mnoho Korejců a Bolivijců. Existuje vysoký stupeň asimilace mezi různými etnickými skupinami, které žijí v São Paulu. Mnozí bohatší přistěhovalci mají své vlastní společenské kluby. Přistěhovalci z venkovských oblastí severovýchodní Brazílie se často o víkendech scházejí na některých náměstích a v parcích v chudších částech města. Tak jako v Rio de Janeiru probíhá rozložení populace především podle socioekonomických vrstev a sociální napětí je všeobecně mnohem více zakořeněno v ekonomice než v etnickém původu.   

Ve 40. letech 20. století mělo město asi 1 300 000 obyvatel a nejbližší předměstí něco přes 100 000. V 60. letech se však počet obyvatel São Paula ztrojnásobil, v blízkých předměstích dokonce vzrostl zšestinásobil; kromě toho vznikl druhý okruh předměstí s téměř 300 000 obyvateli. V 70. letech žilo ve městě téměř 6 mil. obyvatel a více než 1 mil. v nejbližších předměstích, zatímco v druhém okruhu se počet zhruba zdvojnásobil a třetí okruh začal rychle narůstat. Překvapivý růst pokračoval po celá 70. a 80. léta, kdy São Paulo stále představovalo magnet pro přebytek obyvatel z dalších regionů. V 90. letech začal růst obyvatel města, jejichž počet překročil 9 mil., zpomalovat, avšak rozmach v odlehlých oblastech Velkého São Paula pokračoval rychlým tempem dál.

Díky migračním přílivům mají téměř 2/3 obyvatel São Paula evropský původ a necelá 1/3 africký původ nebo jsou mulati (míšenci). Zbytek obyvatelstva tvoří Asiati, převážně Japonci, a další velmi malé etnické skupiny. Dominantním náboženstvím je katolictví, kdy je Arcidiecéze São Paula jednou z největších na světě co do počtu příslušníků; kromě toho zde vzkvétají skupiny letničních křesťanů, které však mívají neblahý vliv. Také zde žije značná židovská komunita. Ostatní náboženství jsou zastoupena jen v malém počtu, navíc mnoho obyvatel města (tzv. Paulistanos) navštěvuje rituály afro-brazilských synkretických skupin. Převažujícím jazykem je portugalština, vzdělanější lidé však mluví také španělsky či anglicky.