Navštivte nejslavnější město duchů v USA

Suchá tráva šustí ve větru a okenice děsivě vržou. Kalifornská osada Bodie je ukázkovým příkladem městečka duchů. V Státech jsou jich stovky, ale právě Bodie je nejznámější - když zajde slunce, padne přítmí a začne silně foukat, atmosféra je zde pořádně děsivá. Toto není western, toto je spíš horor. Vítejte v "mrtvém městě zlata a hříchu".

Zlatá horečka, která propukla v Kalifornii v polovině 19. století, měla za následek vznik stovek a stovek hornických osad. Jejich život byl ale krátký, Jak rychle vznikly, tak rychle zanikly. A stejný osud potkal i Bodie. Město, které patřilo k největším a nejmodernějším v Kalifornii, si užilo tři roky slávy, pak začali odcházet první horníci a každý den bylo blíže ke svému konci.

Bodie - dítě zlaté horečky
Bodie vzniklo na konci 60. let 19. století. Zlatokopové zde objevili menší ložiska zlata, a tak v kopcích pohoří Sierra Nevada vznikl první těžební tábor. Zásoby zde ale nebyly tak velké, aby se investice do těžby vyplatily velkým těžebním firmám. Bodie se sice rozvíjelo, ale jen velmi pomalu. Obrat přišel v roce 1876, kdy byly objeveny další obrovské ložiska.

Město se následně během tří let rozrostlo až neuvěřitelně - v krátkém čase zde vzniklo dva tisíce budov, vyrostly dva kostely, reprezentativní hlavní třída i desítky barů a salonů a dokonce i čtvrt červených luceren, kde místní horníci utráceli vydělané peníze za přízeň místních lehkých žen. Ne divu, že se Bodie nazývalo i místem hříchu. Běžným vyvrcholením nočního popíjení byly bitvy a často i vraždy.

Začátek konce
Odcházet za lepším začali horníci brzy - již v roce 1880. V roce 1910 mělo Bodie jen 700 obyvatel, o dva roky později přestaly vycházet místní noviny, neměl je totiž kdo číst, a v roce 1917 byla zrušena železnice, která do Bodie vedla, téměř nikdo ji nevyužíval. Poslední ranou byl obrovský požár v roce 1932 (mimochodem již druhý v relativně krátké historii města), ze kterého se Bodie nikdy nevzpamatovalo. V roce 1943 hlásilo Bodie jen tří stálé obyvatele.

Dnes zde kromě obrovského množství hadů, ještěrek a kojotů nežije vůbec nikdo. Původní městský sál Miners Union Hall, kde se pravidelně konaly zábavy, dnes slouží jako muzeum tohoto "města duchů". A je nutno říci, že pochmurná a neutěšená atmosféra Bodie turistů láká. Každým rokem jich dorazí kolem dvě stě tisíc. Obvykle v létě a na podzim, protože v zimě jsou všechny cesty k Bodie kompletně zasypané sněhem.

Jako by si odběhli
Z původního města dnes zůstalo asi sto padesát budov. Stále stojí i jeden z kostelů (druhý se zřítil při požáru v roce 1932), a dochovalo se i zařízení, pomocí kterých se těžilo. Ve vysoké trávě rezaví i starý automobil a prach padá na kompletně zařízené vybavení místního obchodu. Majitel ho opustil a nechal ho téměř kompletně vybavený.
Podobně zachovány jsou i další interiéry. Téměř to vypadá, že jejich uživatelé si jen na pár minut někam odskočili a za chvíli se vrátí. I díky těmto detailům je Bodie takové působivé. Čas od času se zde pořádají i noční prohlídky a ti, kteří již takovou prohlídku absolvovali, říkají: "Člověku běhá mráz po zádech a má pocit, že se zpoza rohu každou chvíli musí vynořit postava zakladatele města WS Bodeyho."

Zamrzlý v závěji
První osadu Bodie založil WS Bode a podobnost obou měn není čistě náhodná. Osada se totiž původně opravdu nazývala Bode, ale časem došlo ke zkomolení názvu. A WS Bode? Ten se objevení obrovského ložiska ani nedožil. Zamrzl totiž  v závěji, když se vracel do Bodie se zásobami potravin.