Jak porozumět vúdú v Karibiku

Velmi často se představa turistů o karibské oblasti podobá bezstarostnému obrázku s plážemi a s karibským rumem. Proto musíme říct: je to pravda jen částečná, která ale nenechává příliš místa na pochopení celé bohaté kultury této oblasti. Místní náboženství, kterým je na Haiti vúdú, na Jamajce obeah a na Kubě santería, nabízejí zvědavému návštěvníku dobré vhledy do skutečné karibské kultury.

Karibské náboženské systémy se postupně vytvářely v koloniální době a otroctví ze setkání evropské, africké a americké kultury. Jsou to unikátní kombinace tradic přivezených z Afriky (v době obchodu s otroky v 17. až 19. století), koloniálního křesťanství a trochy rituálů původních obyvatel ostrovů.

Nejlépe se to vše demonstruje na Haiti, které je v Karibiku domovem vúdú a zároveň zemí, která se dnes pomalu vzpamatovává ze zemětřesení v roce 2010, aby se znovu stala počínající turistickou destinací.

Mýty a nedorozumění

Samotné slovo vúdú vyvolává lavinu zkreslených představ, od filmových šamanských léčitelů po hollywoodskou fascinaci živými mrtvými (zombie). Viditelné obavy z těchto náboženství započaly zároveň s tím, jak se před 200 lety haitští otroci odvážili osvobodit od Napoleonovy nadvlády a zřídit si první černošskou republiku na světě.

Propagandisté a brakoví spisovatelé se pak často vyžívali v líčení kanibalismu a doživotního očarování způsobeného šamanskými bubny. Avšak není se skutečně čeho bát - tyto představy jsou skutečnosti vzdálené a turisté jsou zde často vítaní, aby se také zúčastnili obřadů. Navíc nikde nespatříte panenku propíchanou špendlíky, to je pouhá fikce.

Co je to vúdú?

Oblíbené rčení praví, že na Haiti je 90% katolíků, 10% protestantů a 100% vyznavačů vúdú. Vyznavači věří v Boha, ale v Boha tak vzdáleného, že s Ním nelze komunikovat přímo. Místo toho proto uctívají duchy iwa či loa, aby se za ně u Boha přimluvily. Existuje celý rozsáhlý panteon iwa, od Damballah (hada, který stvořil svět), přes Ezili Danto (ženského ducha lásky) až po Barona Samediho s kloboukem (pán hřbitovů).

Při obřadech se používají modlitby, zpěv a bubnování k vyvolávání a shromažďování různých iwa, kteří se pak dočasně zmocní zúčastněných členů shromáždění a mohou tak být jejich prostřednictvím žádání o radu, o vyléčení nebo o požehnání. Obřady jsou plné omámení z hudby a rumu a často probíhají až do rána.

Vúdú obřady

Jak to zařídit, abyste se mohli zúčastnit vúdú obřadu? Především je nutné zmínit, že vúdú chrámy (perystile) bývají často zastrčené a obřady probíhají bez většího ohlašování, takže nejsou tak nápadné jako třeba nedělní mše v kostele. Budete potřebovat místního průvodce, který Vám ukáže správný směr a hlavně Vás představí knězi či kněžce. Většina vyznavačů vúdú turisty vítá v naději, že turisté získají pozitivnější pohled na toto náboženství, který budou šířit i doma. 

S knězem (houngan, pokud je to muž, a mambo, pokud žena) jednejte s úctou a nabídněte mu/jí dar, tradičně láhev rumu Barbancourt, anebo jen pár dobrých doutníků. Můžete být také požádáni o peněžní dar jako oběť pro iwa, poplatek bubeníkům nebo příspěvek na údržbu chrámu.

Některé prvky obřadů jsou tajné a odehrávají se za zavřenými dveřmi. Až pokročí ven, bývají často dál velmi intimní záležitostí, takže bývá vhodnější sedět bokem. Pamatujte na to, že většina obřadů zahrnuje zvířecí oběť, obvykle se obětuje slepice. Věří se, že při zabití zvířete se z něj uvolní život, který tak dostanou iwa a mohou se jím omladit během vytržení při obřadu.

Obřady obvykle probíhají v noci, začínají po setmění a mnohdy trvají až do svítání. Pokud se zdržíte až do pozdních hodin, snažte se předem si obstarat odvoz, protože taxíky nebývají pozdě v noci často dostupné.

Svátky

Pokud je to možné, načasujte si návštěvu Haiti na dobu jednoho ze dvou velkých svátků. Největším z nich je celonárodní Fete Gede, haitské Dušičky, které se konají se na počátku listopadu. Hřbitovy po celé zemi se vyčistí a vyzdobí a vyznavači vúdú se shromáždí, aby uctili zemřelé a vzývali Barona Samediho s jeho ženou Maman Brigitte. Duchové gede jsou obscénní a hlasití a ti, kterých se během obřadu zmocní, budou velmi provokativní a sexuálně explicitní.

V červenci se vydejte ke krásným vodopádům Saut d’Eau nedaleko Port-au-Prince spolu s tisíci poutníků vykoupat se v posvátných vodách. Zde je synkretické haitské náboženství nejpatrnější: mísí se tu vyznavači vúdú s praktikujícími katolíky a modlí se k Ezili Danto nebo k jejímu křesťanskému protějšku, k Panně Marii.

I když se nebudete moct zúčastnit některého z největších svátků, stále si s sebou můžete přivést kousek vúdú domů. Toto náboženství silně ovlivnilo haitské umění, jehož díla můžete pořídit v Port-au-Prince na tržišti Marché de Fer, které má dokonce svou vúdú sekci. V dalším případě můžete nabrat inspiraci ve vúdú cyberpunkovém umění sochařů na Grand Rue – ať už zde koupíte cokoli, můžete si být jisti, že to doma způsobí diskuzi.

Širší Karibik

Vúdú na Haiti má své obdoby i v dalších částech Karibiku, většinou v zemích, které si uchovaly silný africký charakter. Obeah na Jamajce má podobný systém víry jako vúdú a praktikuje se především ve venkovských oblastech ve formě soucitné (bílé) magie. Ve skutečnosti zde však stále platí britský zákon z 19. století, který prohlašuje obeah za ilegální. Přesto po celém ostrově najdete „apatyky“ prodávající nezvyklé svíčky, mýdla a kouzelnické potřeby na usmíření či zapuzení duchů.

Na Kubě je santería mnohem rozšířenější, praktikuje se veřejně a její kněží babalawaos dokonce pracují s turisty. Ve městě Trinidadu je Casa Templo de Santería Yemayá osídlený kněžími pro turisty příznivým místem, odkud mohou začít poznávat kulturu této oblasti.