Podívejte se na Hooverovou super přehradu

Když Frank Crowe poprvé představil plány Hooverovy přehrady, říkali mu, že se zbláznil. Bodejť by ne. Monstrózní stavba měla vzniknout uprostřed Mohavské pouště, mimo civilizaci, mimo všech přístupových cest. A nakonec tam opravdu vznikla, a to v rekordním čase. Hooverova přehrada je dodnes symbolem Spojených států, a svým způsobem je technickým zázrakem. Bez ní by nebylo ani Las Vegas.

Něco z historie:
Hooverova přehrada by ale nebyla bez velké hospodářské krize. Na začátku 30. let byl bez práce každý čtvrtý Američan. Takže když v roce 1931 ohlásili start stavby, ozvalo se během prvních tří týdnů 12 tisíc mužů prostřednictvím listů a další, v počtu několika tisíc, přišli na hranici Arizony a Nevady rovnou s celou rodinou.

Frank Crowe si nemohl přát víc. Dělníci byli ochotni pracovat v téměř nelidských podmínkách za pět dolarů na den. Za příplatek šedesáti centů ti nejodvážnější vykonávali výškové práce. Vyhlazovali za pomoci vrtáků a výbušnin stěny Černého kaňonu. Vše bez ochranných pomůcek. Jedinou ochranou byly čepice máčené v asfaltu a tedy ztvrdlé.

V srpnu 1931 dokonce došlo k stávce. Stavba měla v té chvíli díky vražednému tempu, které Crowe vyžadoval, již několikaměsíční náskok a dělníkům bylo navíc jasně řečeno, že na každé místo čeká dvanáct dalších nezaměstnaných mužů. Výsledkem celé stávky tak bylo jen nepatrné zlepšení podmínek. Během stavby nakonec zemřelo kolem sta mužů, a jejich památku dnes připomíná pomník u hráze přehrady.

Řeka Colorado je jedním z nejmohutnějších toků ve Spojených státech. A před stavbou Hooverovy přehrady rok co rok na jaře ničila při povodních vše, co bylo v jejím dosahu. A právě tento vodní živel bylo nutné během této betonové stavby a více než dvě stě metrů vysoké hráze odklonit. V Černém kaňonu tak nejdříve musely vzniknout čtyři obrovské tunely, do kterých bylo Colorado odkloněno.

Každý z těchto tunelů měřil kolem 1 200 metrů, původní průměr byl 17 metrů, ten se ale po vybetonování zmenšil na zhruba 15 metrů. Práce v nich se rovnala práci v pekle - obrovské teploty, prach, jedovaté plyny a minimum tekutin. Toto byly velice tvrdě vydřené peníze. Ve vyprázdněném korytě pak vznikly dvě provizorní hráze a konečně začalo růst to hlavní - obrovská hráz přehrady. A ta vzbuzuje úžas i v dnešní době.

Dvě stě dvacet metrů na výšku, dvě stě jeden metrů tloušťky u dna, plocha větší než je ta, kterou pokrývají pyramidy v Gíze a betonové kvádry, které ani osmdesát let po dokončení ještě nejsou stoprocentně ztvrdlé.

Právě hráz přehrady je oblíbeným turistickým místem. Od října 2010 se navíc již nejezdí přímo po dvouproudé silnici na hrázi, ale po novém mostu, kterému se zde říká "Hoover Dam Bypass", takže je zde méně aut a více klidu pro focení, nebo jen prosté pozorování. Na cestu, která vede po hrázi, vás s autem pustí, ale po září 2011 procházejí vozy velmi přísnou kontrolou. 

Dnes již neplatí ani to, že přehrada stojí uprostřed pustiny. Právě díky ní totiž vyrostlo do dnešní velikosti město Las Vegas, do kterého je to cca padesát kilometrů severozápadním směrem.

Hooverova přehrada v číslech
Přehrada se začala stavět v roce 1931, a otevřena byla v roce 1936, což bylo o dva roky dříve, než bylo plánováno. Pracovalo na ní více než 20 tisíc dělníků, 24 hodin denně, ve třech směnách. Hráz je vysoká 220 metrů, dlouhá 379 metrů a ve svém základu hrubá asi 201 metrů. Maximální hloubka je 180 metrů a vzdutí je na řece Colorado možné pozorovat ještě 185 kilometrů od hráze. Přesné počty obětí při stavbě se ale různí. Nejčastěji se mluví o 96 nebo 112 mrtvých.