Festival v čínském Jinghongu

Když budete v polovině dubna procházet městem Jinghong v oblasti Xishuangbanna na jihozápadě Číny, nejspíš skončíte velmi zmáčení. Vyvrcholení třídenního festivalu spojeného s poléváním vodou, který oznamuje nový rok lidu Dai, představuje bujarou akci, kde lidé polévají každého v dohledu vodou z kbelíků, hadic, vodních pistolí nebo balonků naplněných vodou. Cizinci přitom budí zvláštní zájem, takže není nic neobvyklého, že jsou promáčení, jen co vystoupí z autobusu.

Festival však představuje víc než jen příležitost ke sprše zdarma, protože  Jinghong a Xishuangbanna leží v místech, kde se Čína setkává s jihovýchodní Asií.  Všechno v této oblasti, od ulic lemovaných palmami v Jinghongu a kopců porostlých džunglí mimo město až po parné klima a kořeněnou místní kuchyni, se více podobá jihovýchodní Asii než Číně s její Velkou čínskou zdí a Zakázaným městem. Navíc je oblast Xishuangbanna domovem celé řady etnických menšin s úzkými pouty k jejich příbuzným za hranicemi v Laosu, Myanmaru či Thajsku. Zdejší směsice národů a kultur je v Číně jedinečná a znamená, že v regionu je etnická identita důležitější než státní příslušnost, tj. na které straně hranice žijete.

Vodní festival je možná předním příkladem transkulturní povahy regionu Xishuangbanna. Slaví se 13.-15. dubna a znamená nový rok pro menšinu Dai, která tvoří až třetinu obyvatelstva regionu. Je úzce spřízněná etnicky, kulturně i lingvisticky s Thajci, a také s národem Tai Lue v severním Laosu a ve východním Myanmaru, takže vodní festival je zdejší verzí thajského Songkranu, oslavy nového roku, která se koná v téže době.   

V jednu dobu byla „autonomní prefektura Xishuangbanna“, což je zkomolení thajského „sipsawngpanna“ („12 oblastí pěstujících rýži“), součástí království Dai, které na jihu sahalo až k Chiang Mai v severním Thajsku. Národ Dai měl svého krále až do roku 1953, kdy abdikoval pod tlakem vládnoucí čínské komunistické strany. Jeho lidem se však podařilo – a mnohem lépe než jiným menšinám v Číně - si uchovat svoji kulturní identitu a tradice. A to i přes příliv příliv čínských přistěhovalců z národa Han, který tvoří většinu obyvatel Číny.

Právě festival spojený s poléváním vodou je projevem odlišnosti národa Dai vůči lidem Han, kteří slaví nový rok na konci ledna nebo na počátku února (tzv. Čínský nový rok). Festival však získal velkou oblibu u čínských turistů z národa Han, kteří míří do Jinghongu, aby se nechali polít vodou spolu s místními i s cizinci.

První dva dny je přitom festival poměrně omezený. Lidé si oblékají své nejlepší šaty, starší ženy z okolních vesnic tradiční kostým, ke kterému patří potištěný sarong a černá pokrývka hlavy zdobená stříbrem, a společně s celou rodinou se vydávají na návštěvu chrámu nebo kláštera Dai. Zde pak rituálně umyjí vodou sochy Buddhy, což je praxe známá jako „koupání Buddhy“. Původně se voda, která byla tímto aktem posvěcená, měla sbírat a vylévat na členy rodiny jako symbolické smytí špíny a smutku předchozího roku a zajištění štěstí v následujícím roce. Ale – stejně tak jako při festivalu Songkran v Thajsku – se třetí den stal dnem volné zábavy pro všechny, kdy se voda vylévá i z oken domů, obchodů a restaurací, stříká na projíždějící auta a vůbec na každého v dosahu. Čím jste mokřejší, tím větší budete mít štěstí!  

Jakmile festival skončí, život v regionu Xishuangbanna se vrátí do svého běžného ospalého tempa. V tropickém horku nikdo nespěchá a život ve vesnicích na kopcích se výrazně nezměnil i přesto, že oblast je dnes na turistických mapách. Při pěších túrách do venkovských oblastí se můžete setkat nejen s příslušníka národa Dai, ale také menšin Wa, Jinuo, Hani a Bulang, které mají vlastní jazyk a zvyky.