Staré strážní věže v Číně
Pokud se líbí,
sdílejte přátelům!
Staré strážní věže národa Qiang v západním Sečuánu nejsou už dnes žádným tajemstvím. S čím jsem však nepočítal, když jsem přijel do vesnice Suopo, kde se nacházejí celé shluky těchto fascinujících kamenných věží, byla skutečnost, že budu moct vyšplhat do jedné z nich, a to ze střechy vedlejšího rodinného domu.
Když jsem vystupoval do kopce u vesnice Suopo, hodinu cesty podél řeky Dadu z městečka Danba, přišel ke mně mladý muž a zeptal se mě, kam jdu (jakoby to snad nevěděl).
„Ke strážním věžím,“ odpověděl jsem. „Vím o jedné, na kterou se můžete vyšplhat. Chcete ji vidět?“ zeptal se. Zmaten jsem ho následoval za vesnické domy a za tři nebo čtyři surrealisticky působící dávné věže.
Věže, které mají výšku od 20 do 60 m a jsou staré asi tisíc let, měly celou řadu využití (skladiště pro cenné věci, místo pro pobožnosti), avšak nejčastěji se používaly jako výstražné majáky, které varovaly a chránily vesničany před možnými útočníky. Uvnitř se nacházela řada pater a úrovní a přístup sem vedl oknem několik metrů nad zemí; z něj se pak spouštěl žebřík lidem, kteří sem směli vstoupit. Na rozdíl od hlavní kamenné stavby věže byla vnitřní patra vyrobena ze dřeva a od té doby se rozpadla, takže zůstala jen holá dutá kamenná věž.
Jedna podnikavá místní rodina, jejíž tradiční tříposchoďový kamenný dům stojí vedle 700 let staré věže, znovu postavila vnitřní patra, přidala pár dřevěných žebříků a nyní nechává návštěvníky sem vylézt ze své střechy, to vše za skromný poplatek 15 jüanů.
Dům této rodiny je typickou soukromou stavbou v oblasti: má polootevřený suterén pro dobytek (v tomto případě 30 koz), obytný prostor v přízemí a horní patro určené na skladování obilí a plodin – a také na přístup do staré strážní věže.
Když jsme byli uvnitř věže, šplhali jsme po úhledných úzkých žebřících vyrobených z kmenů stromů a s vyřezanými schůdky přes šest nebo sedm pater až na střechu. Šplhání ve věži bylo samo o sobě zážitkem: stále jsme mohli spatřit části původních rozpadlých dřevěných pater. Nejlepší však bylo, když jsme se dostali na střechu a měli výhled na ostatní věže pod námi, nesourodě zasazené mezi venkovskými domy. Dnes už z nich nespatříte nic nebezpečnějšího než úžasnou horskou scenérii.
