Nártouni na ostrově Bohol - Filipíny

Nártouni na Boholu (tarsius syrichta) měří 10-13 cm a bývají považováni za nejmenší primáty na světě: nejsou větší než ruka dospělého muže a váží pouze asi 113-142 g.  Jsou to primáti, kteří patří do podřádu poloopice (prosimii), které žijí na Zemi už 45 mil. let.

Jejich ocas je delší než tělo, mají velké hnědé oči, holé uši a dlouhé drápy podobné prstům. Jejich srst je šedá a téměř holý ocas měří asi 23 cm. Když skáčou po zemi, ocas se klene nad jejich zády, takže je evidentně vyvažuje. Na spodní straně ocasu se nacházejí dermální lišty podobné těm na dlaních a chodidlech člověka.  

Nártouni mají velké hypnotizující oči, jejichž kostnaté oční důlky jsou větší než jejich mozkovna nebo žaludek. Oční důlky mají postorbitální uzávěr, který brání tlačení očních bulv na silné spánkové svaly na obou stranách.   

Podobně jako sovy mohou nártouni otočit hlavu o 180° oběma směry, protože mezi spodem lebky a páteři mají spoj (kloub), který tento specifický pohyb umožňuje. Jejich horní pysk však ještě postrádá dělicí rýhu, ale už mají obličejové svaly, takže mohou měnit výrazy tváře. Mozek dospělého nártouna váží asi 4 g.

Nártouni mají ostré zuby, které jim umožňují lépe chytat kořist. Unikátní jsou mezi primáty v tom, že mají v dolní čelisti pouze dva řezáky (místo čtyř).  

Nártoun může vyskočit až do výšky 3 m a hbitě manévrovat ze stromu na strom. Za tuto schopnost vděčí především svým mimořádně dlouhým nártovým (tarzálním) kostem, které tvoří jeho kotníky a umožňují mu skákat tak. Své jméno nártoun (tarsier) získal právě po svých nápadných nártových (tarzálních) kostech.   

Nártouni jsou noční tvorové podobně jako sovy, spí během dne a v noci jsou velmi čilí. Ukrývají se v dutinách u země, loví a živí se ovocem a hmyzem, jako jsou švábi, cvrčci a někdy i malé ještěrky. Místní lidé věří, že nártouni jedí dřevěné uhlí, ti však ve skutečnosti jedí pouze larvy a hmyz ze spáleného dřeva, aby získaly potřebnou sůl.   

Nártouni vydávají charakteristický zvuk v podobě pronikavého tónu. Když se jich sejde víc, vydávají zvuk podobný cvrkotu sarančat, a když jsou spokojení, jemně švitoří podobně jako ptáci. Žijí častěji ve skupinkách než pouze v párech.   

Pouze samice se stará o mláďata, nebylo pozorováno, že by se toho účastnil také samec. Samec nártouna má epigastrické žlázy, které používá k značkování (zanechávání pachových stop). Samice vydávají speciální zvuk, kterým oznamují, že jsou plodné.   

Samice nártouna mají dělohu stejného typu jako poloopice, ale placentu typu vyšších primátů. Nezvyklým prvkem je více párů bradavek, i když obvykle pouze hrudní bradavky bývají funkční a ostatní slouží pouze jako ukotvovací body pro novorozená mláďata.

Období březosti trvá asi 180 dní (6 měsíců) a rodí se pouze jedno mládě. Když se nártoun narodí, je už v pokročilém stádiu vývoje, je celé pokryté srstí a má otevřené oči. Délka hlavy a těla při narození je 66-72 mm, délka ocasu 114-117 mm a váží 25-27 g.

Po 2 dnech je mládě schopné se samo pohybovat. Matka nosí malá mláďata v tlamě nebo na břichu, nestaví však žádné hnízdo; mládě vždy odloží, když hledá potravu. Mladý nártoun umí šplhat už po 2 dnech a skákat po 4 dnech. Po asi 19 dnech se mladí nártouni pohybují podobně jako dospělí. Mládě je kojeno až 60 dní. Mladí nártouni bývají obvykle stejnoměrněji zbarvení než dospělí.

Po dvou letech jsou mladí nártouni sexuálně zralí. Samice má cyklus říje, tj. opakující se periodu po 23,5 dnech, páření se však může odehrávat kdykoli v průběhu roku. Nártouni se dožívají až 20 let.

Nártouni v zajetí jsou zcela krotcí a většinou je naleznete schoulené k sobě s propletenými ocásky. Můžete si je pomazlit a nechat je běhat po svých pažích, ramenech a zádech. Snadno se však vyděsí a rychle utečou do křoví se schovat. V zajetí nártouni jedí garnáty a ryby v misce s vodou.   

Ve skutečnosti existuje pouze 5 druhů nártounů, z toho 4 v Indonésii a 1 (tarsius syrichta) hluboko v lesích ostrova Bohol v rámci Visayských ostrovů. Tyto malé chlupaté tvory je možné nalézt také na ostrovech Samar, Leyte a Mindanao.

Dříve obývali nártouni deštné pralesy po celém světě, ale značně jich ubylo a dnes se nacházejí pouze na uvedených ostrovech na Filipínách, Borneu a v Indonésii. Ještě v 60. letech 20. století je bylo možné běžně zahlédnout v jižní části Boholu, dnes však podle odhadu volně žije jen asi 1000 kusů.  

Dříve byli chráněni vlhkými deštnými pralesy a mlhou zahalenými kopci, avšak v průběhu času na ně mělo velký vliv ničení jejich přirozeného prostředí působením legální i ilegální těžby dřeva a zemědělství formou žďáření, které výrazně zmenšily zalesněné území. Také se stávali oběťmi pytláků, kteří je chytali a prodávali vycpané jako suvenýry turistům.   

Místní lidé nazývají nártouny různými jmény: mamag, mago, maomag, magau, malmag nebo magatilok-iok.

Nártouni patří do třídy savci a řádu primáti, podřád vyšší primáti. Přestože bývají často označováni za „nejmenší opice světa“, není to pravda, protože opice a lidoopi patří do podřádu vyšší primáti.

Přesto mají některé věci společné. Vnitřní struktura nosu a uší a krevní zásobování mozku a vyvíjejícího se plodu se podobá spíše těm u opic, to se týká také sexuálního zduření samic nártounů. Stejně jako vyšší primáti však nemají v očích reflexní vrstvu (tapetum).   

Nártouni v jiných oblastech Filipín se mírně liší. Vědci se domnívají, že přestože na Filipínách žije jen jeden druh nártouna, díky separaci a přizpůsobení svému prostředí se vyvinul do tří ras.   

Příbuzní filipínského nártouna žijí na Borneu, Sumatře a v Indonésii: tarsius bancanus na Borneu, tarsius spectrum a tarsius pumilus na Sumatře a tarsius dianae na ostrově Sulawesi v Indonésii; nártoun trpasličí (tarsius pumilus) je mnohem menší než filipínský nártoun.