Obyvatelé na Filipínách

Na Filipínách se nachází více jak 40 různých etnických skupin, z nichž každá má vlastní kulturu a jazyk. Některé z nich je možné označit za kmenová společenství, takže se jedná o domorodé obyvatele, kteří stále žijí tradičním způsobem života. Každá ze skupin žije ve svém regionu na některém z ostrovů. Můžete se s nimi setkat na Luzonu, na některých z ostrovů Visaya a na Mindanau.        

Národy t'boli a b'laan

Na Mindanau žije 18 kmenových filipínských skupin, z nichž nejznámější jsou národy t'boli a b'laan (bla-an). Společným názvem pro tyto skupiny je lumad, což je jen další výraz pro „domorodce“. Tyto etnické skupiny se od sebe odlišují jazykem a kulturou, a nejtypičtější pro ně je, že stále žijí způsobem života srovnatelným s životem jejich předků před staletími.

Kulturní dědictví je patrné na jejich oděvech a ozdobách, na jejich bydlení, ekonomických aktivitách, kulturních zvycích a často také na náboženství, které je velmi tradiční. Některé skupiny sice pochopily, že turistika pro ně představuje dobrou možnost vydělat si další peníze, ale všeobecně platí, že stále žijí jako v minulosti.  

Národ t'boli

Lidé t'boli (tiboli) žijí v jižní části provincie Cotabata kolem jezera Sebu, západně od města General Santos, a jejich počet se odhaduje na 100-150 tisíc. V minulosti provozovali zemědělství formou žďáření a jejich nejdůležitějšími zemědělskými produkty byla rýže, maniok (cassava) a hlízy jam. Kromě toho získávali další potraviny formou lovu a rybolovu. Žďáření však už dávno není možné provozovat, lesy jsou vykácené kvůli intenzivním ekonomickým aktivitám a těžbě dřeva. V současnosti žijí lidé t'boli v horách a jediný jejich zdroj příjmu představuje zemědělství. V posledních letech se podařilo některým zahraničním organizacím pro ně získat pár hektarů orné půdy, společenství však nadále žije ve špatných podmínkách a bojuje o přežití.    

Jen málo z lidí t'boli jsou křesťané nebo muslimové, více jak 95% stále vyznává původní animistické náboženství. Neovlivnilo je rozšíření islámu na ostrově, ani Španělům v jejich koloniálním období se nepodařilo je přivést ke křesťanství. Hlavním důvodem je, že se lidé t'boli stáhli dále do vnitrozemské vrchoviny.

Národ higaunon

Národ higaunon je jedním z filipínských horských kmenů, který z velké většiny stále žije tradičním způsobem života, a jeho nejdůležitější ekonomickou aktivitou je zemědělství.

Víra v moc duchů předků na prvním místě je silně zakořeněna v myslích těchto lidí, kteří věří, že všechny problémy, jako jsou nemoci, špatná sklizeň a dokonce i smrt, jsou zaviněny tím, že nedokázali duchy uspokojit (což má být jejich prvořadým úkolem). Jedním ze způsobů, jak duchy uspokojit, jsou rituály s oběťmi, nejčastěji prasat či slepic. Když někdo onemocní, je požádán o radu „vševědoucí“ šaman, což je to člověk z vesnice, která má mít schopnost zjistit, který duch nemoc způsobil, a co dělat, aby ducha uspokojili.

Od roku 1981 pomáhají misionáři higaunonům v jejich boji o lepší život.

Novodobé problémy

V posledních desetiletích zde zastal problém související se zemí: stálý růst populace vlastních lidí a především tlak farmářů z nížin a zahraničních i místních společností. Farmáři z nížin, kteří jsou často bez pozemků, zde hledají ornou půdu, a společnosti zase mají zájem o přírodní zdroje v těchto oblastech. Pro lid t'boli a jejich domovinu představuje hrozbu jak těžba v dolech, tak těžba dřeva, ale i zakládání nových plantáží.

Národ higaunon žije v severních oblastech ostrova Mindanao. Celková populace higaunonů je odhadována na 10-30 tisíc a pro většinu higaunonů představuje zemědělství nedůležitější ekonomickou aktivitu. Higaunonové produkují řadu zemědělských výrobků, pěstují zeleninu, koření, rýži a dalších obiloviny. Občas také loví, mj. divoká prasata, obojživelníky, divoké ptáky, a sbírají produkty z lesa, jako je dříví a (bambusu se podobající) tygří tráva. Higaunoni pěstují plodiny především pro vlastní potřebu, avšak od doby, kdy zde začala působit peněžní ekonomika, se mnohé jejich zemědělské přebytky prodávají na trzích.

V posledních pár desetiletích ohrozily poklidný život higaunonů aktivity těžebních společností, příchod přistěhovalců z ostatních ostrovů, a také konflikty mezi národní armádou a ozbrojenými skupinami v oblastech higaunonů.

Ozbrojené konflikty   

Do roku 1981 vládl v severním Mindanau obvyklý klid a pořádek, od tohoto roku však v oblasti působilo stále více povstalců. Příchod imigrantů a zahraničních společností vedl k stále častějším ozbrojeným konfliktům mezi členy několika kmenů (mj. higaunonů) a národní armádou. Národní vláda pak spustila masivní vojenské operace.   

Stále více členů kmene higaunon i dalších kmenů začalo podporovat povstalce „na plný úvazek“ a konflikty vedly k nedostatku potravin a léků v oblasti. Od roku 1991 je v oblasti higaunonů opět relativní klid. Vláda zaručila amnestii všem, kde se vzdají, a mnoho povstalců z řad higaunonů tak učinilo a dnes žijí v míru.