Ostrov Mindanao a jeho atrakce - Filipíny

Mindanao, mohutný ostrov ve spodní části filipínského souostroví, je v mnoha směrech kulturním srdcem země, místem, kde domorodé kmeny stále obhospodařují svou pravlast, a kde křesťané žijí vedle muslimů, kteří se zde usadili už ve 14. století. Španělská nadvláda přišla na většinu ostrova později a byla nejistá minimálně po celé 19. století. Když ostrov okupovali Američané, právě zde se setkali s nejsilnějším odporem.

I přes všeobecnou představu je dnes většina ostrova klidná, přátelská a mimořádně krásná. Přesto platí, že Mindanao je jednou z oblastí Filipín nejvíce postižených bídou a některé jeho části nejsou považovány za bezpečné pro turisty.   

Severní Mindanao je oblast, která zajímá nejvíce turistů, a je zcela bezpečné. Sahá od živého vstupního města Cagayan de Oro v centru až po surfařský magnet v podobě ostrova Siargao na východě. Mezi nimi se nachází Camiguin, úžasný vulkanický ostrov u severního pobřeží Mindanaa, nedotčená Přírodní bažinná rezervace Agusan obydlená kmenem manobo a fascinující azurové vody Očarované řeky. Za průzkum stojí také západní města Iligan a Dapitan (kam byl poslán do exilu filipínský národní hrdina José Rizal) a Národní park hora Malindang, což je málo známá oblast hustého tropického pralesa u Ozamizu.

Davao na jihu, které je de facto metropolí ostrova, je příjemným provinčním městem s výbornými restauracemi a nočním životem a s nekonečnými hromadami durianu, páchnoucího ovoce, avšak s vynikající chutí. Poblíž se nachází pláže na ostrově Samal a majestání hora Apo. Západně od rušného chaotického města General Santos kolem břehů jezera Sebu žije přátelský a umělecky založený domorodý národ t’boli ve svých tradičních dřevěných domech; tito lidé stále nosí ručně vyráběné kmenové oděvy a ozdoby. Většina západního Mindanaa je součástí Autonomního regionu muslimské Mindanao (ARMM), což je oblast s obrovským turistickým potenciálem, avšak její bezpečnostní situace je stále nestabilní. K jejím hlavním atrakcím patří tradiční muslimské město Marawi, které stojí na severním břehu poklidného jezera Lanao, a stovky ostrovů tvořících pozoruhodné Suluské souostroví, především pak Tawi-Tawi.

Před návštěvou je potřeba si ověřit aktuální bezpečnostní situaci v oblasti.

Národní park hora Malindang

Národní park hora Malindang je málo známý a málo navštěvovaný. Jedná se o hustě zalesněnou oblast, která nabízí náročné trekkingové stezky a příležitost spatřit vzácné druhy, jako je nártoun (tarsier) a letucha malajská.

V Národním parku hora Malindang se ve skutečnosti nacházejí 4 hlavní vrcholky: Severní vrcholek, Jižní vrcholek, hora Ampiro a samotná hora Malindang, která je z nich se svými 2404 m nejvyšší. V oblasti se intenzivně těžilo dříví, než byla v roce 1971 prohlášena za národní park, takže většina dnešního lesního porostu je relativně mladá. V parku dlouhodobě žije domorodý kmen subanon, s nímž se můžete setkat v jeho osadě u jezera Duminagat. Okolí hory Malindang považují tito lidé za pravlast svého kmene a zdroj své síly. Nejvhodnější doba k návštěvě parku je v době od ledna do dubna, kdy jsou stezky suché.   

Ke vstupu do parku je potřeba mít povolení, které získáte od Úřadu pro chráněnou oblast nacházejícího se v zadní části budovy Provinčního kapitolu v Orquietě, hodinu jízdy autobusem od Ozamizu na sever. Je nutné mít průvodce, kterého si zde můžete zamluvit za 1500 peso na den.     

Přírodní bažinná rezervace Agusan

Asi 70 km jižně od Butuanu na cestě do města Davao se nachází Přírodní bažinná rezervace Agusan, která je obřím labyrintem vzájemně propojených řek, kanálů a jezer, s dramatickými oblastmi bažinného lesa skládajícího se převážně ze stromů ságovníků a obydlený papoušky, volavkami červenými, orlíky rudoprsými a velkým počtem krokodýlů mořských i filipínských.

Bažina leží asi 2 a půl hodiny cesty od Butuanu a 3 hodiny cesty od města Davao, ale ať už přijedete z kteréhokoli směru, vždy budete muset vystoupit z autobusu ve městě Bunawan (zastavují zde pouze pomalé autobusy bez elektřiny) a dál pokračovat na tříkolce k radnici, abyste se zde zaregistrovali. Odtud si můžete pronajat loď s průvodcem na tříhodinovou plavbu po řece až k samotnému močálu. Počítejte s tím, že na to budete potřebovat celý den, a vezměte si s sebou spoustu vody a opalovací krém. Hotely v Butuanu Vám mohou pomoci při organizování výletu, avšak v Bunawanu na místě zorganizovaný denní výlet stojí kolem 1500 peso za loď + 1000 peso za průvodce.

I přes svoji izolaci je bažina osídlena asi 2600 domorodými obyvateli převážně lidu manobo, což je animistický kmen, který žije rozptýlený ve větší části východního Mindanaa. Jejich domy jsou plovoucí dřevěné konstrukce s doškovými střechami a spočívají na platformě upevněné k obrovským kůlům. Takto žijí celé komunity, jejich domy jsou svázané k sobě na jednom místě, avšak kdykoli pohyblivé. Pokud byste zde uvízli, najdete v Bunawanu jen základní ubytování; kromě toho ubytování nabízejí také některé plovoucí vesnice lidu manobo – zeptejte se na ně na radnici.     

Marawi a jezero Lanao

Marawi leží na březích jezera Lanao 25 km jižně od Iliganu, který je centrem islámu na Filipínách: 92% zdejší populace jsou muslimové. V době Marcosovy vlády byla oblast kolem Marawi známá únosy a ukrýváním obětí, dnes je však město převážně klidné a incidenty spojené s bojem muslimů za autonomii jsou opravdu velmi řídké. Přesto se doporučuje návštěva s řidičem a s průvodcem (objednáte si je v turistické kanceláři v Iliganu).

Hlavní přírodní atrakcí města Marawi je klidné jezero Lanao, které leží v zelené kotlině obklopené vzdálenými horami. Jedná se o druhé největší jezero Filipín a můžete si ho dobře prohlédnout díky silnici vedoucí po jeho obvodu. Prý kolem jezera stojí asi 350 mešit a spatříte zde často také nápadné nápadné torogany, tradiční dřevěné domy horní třídy v Marawi.

V Marawi žádná turistická kancelář není, avšak personál v Marawi Resort Hotelu (500–999 peso za noc) v areálu Mindanao State University (odkud je nejlepší výhled na jezero) jsou dobře informováni o místních poměrech. Jedná se také o nejlepší místo v oblasti, kde se můžete ubytovat: je to tiché zařízení obklopené zelení s dobrým výběrem kvalitně udržovaných pokojů. Rovněž v areálu univerzity se nachází Aga Kahn Museum, které vlastní zajímavou kolekci umění lidu moro z ostrovů Mindanao, Sulu a Palawan. Palitan, dvouposchoďová tržnice v srdci města, je místo, kde seženete v podstatě jakékoli oblečení, od džín až po tradiční kmenové oděvy, barevný metrový textil, batikované výrobky, zlaté šperky, nádherné dřevěné truhlice i mosazné zboží, vše vyrobené v nedalekém okrsku (barangay) Tugaya.

Ve městě se koná každoroční festival Kalilang (10.–15. dubna), kterému dominují soutěže ve čtení koránu, v tradičním zpěvu a tanci.    

Národní park hora Apo

Sopka Apo (2954 m) se tyčí nad městem Davao a je nejvyšší horou celých Filipín. Její jméno „Apo“ znamená „dědeček všech hor“. Apo je ve skutečnosti sopka, která však byla prohlášena za neaktivní a nebyly u ní zaznamenány žádné erupce. Zato však může nabídnout tak pestrou přírodu a takové množství flóry a fauny, až se Vám hlava zatočí: hřmící vodopády, peřeje, jezera, gejzíry, sírové útvary, prastaré stromy, ohrožené rostlinné a živočišné druhy i oparem zahalené modré jezero. Dále jsou zde exotické kapradiny, masožravé rostliny láčkovky a královna filipínských orchidejí waling-waling. Místní kmeny bagobo věří, že bohové Apo a Mandaragan sídlí na horních svazích hory Apo, kterou uctívají jako posvátnou a nazývají ji Sandawa (Hora síry).

Výstup na Apo není tak obtížný, jak se může zdát. Na vrchol se můžete dostat dvěma různými trasami: trasa Kidapawan na straně od Cotabato představuje horké prameny, říční přechody a strmou zalesněnou stezku vedoucí na vrcholek přes bažinaté jezero Venado. Oproti tomu trasa Kapatagan na straně od Davao je náročnější a prochází stereotypně vulkanickým terénem, který vrcholí na svahu posetém balvany pod kráterem. V obou případech je nutné si nejprve zakoupit povolení a zaplatit si průvodce u jedné z místních turistických kanceláří, která má na starosti danou trasu.

Tam také provedou nutnou kontrolu vybavení a nastaví směr vytyčením všech obvyklých pravidel (žádné odpadky, žádné plavání, žádné zdržování se na stezce, nic nesbírat atd.). Kanceláře doporučují 3-4 denní výpravu, avšak zkušení a zdatní turisté mohou tuto túru zvládnout i za 2 dny, pokud vyrazí časně. Lezení bývá obvykle povoleno pouze v době od listopadu do května (suché období), ale i tehdy budete potřebovat nepromokavé oblečení a menší stan, protože déšť může začít kdykoli a v noci zde bývá chladno. Je to náročná trasa, avšak stojí za to: stezku lemují květiny a výhledy jsou úžasné, kdy se před Vámi rozprostírá celé Mindanao.     

Rio Grande de Mindanao

Řeka Rio Grande de Mindanao, známá též jako řeka Mindanao, je druhým největším říčním systémem Filipín, hned po řece Cagayan na Luzonu. Je to největší řeka na jižním ostrově Mindanao s odvodňovací oblastí o rozloze 23 169 km², takže odvodňuje většinu centrální a východní části ostrova. Je to zároveň druhá nejdelší řeka v zemi s délkou přibližně 373 km a důležitá dopravní tepna ostrova, využívaná především na dopravu zemědělských produktů, dříve také dříví.   

Pramení v horách Impasugong, Bukidnon, jižně od Gingoog City v Misamis Oriental, kde je nazývána Pulangi. Po splynutí s  Kabacan se z ní stává řeka Mindanao, která vytéká z hor a tvoří střed široké úrodné pláně v jiho-centrální části ostrova. Před svým ústím do zálivu Moro Gulf, se rozděluje do dvou paralelních větví, Cotabato a Tamontaky, které od sebe odděluje kopec o výšce 180 m.

Osídlení v okolí řeky se soustřeďuje v Cotabato City, Datu Piang a Midsayap.

Tok řeky: Rio Grande de Mindanao má pramen v Centrální vysočině Mindanao nedaleko severního pobřeží ostrova, speciálně v severovýchodní části provincie Bukidnon, kde je řeka známá jako Pulangi. Poté pokračuje jižním směrem přes plošinu Bukidnon, postupně posilována přítoky, až na pláně Cotabato, kam přináší úrodné nánosy z hor. Zde se rozšiřuje a obloukem se vine západním směrem kotlinou řeky Cotabato o rozloze 2600 km². Nakonec se vlévá do zálivu Illana Bay v ústí v Cotabato City.

Přítoky: Pulangi, Simuay, Buluan, Allah, Libungan, M'lang.

Delta: když se řeka Mindanao setkává se zálivem Illana Bay, rozděluje se na dvě větve: Cotabato na severu a Tamontaka na jihu u Cotabato City.

Vodní hyacinty: řeku v poslední době ucpaly vodní hyacinty, takže se po několika dnech silného deště rozvodnila. Záplavy zalily minimálně 37 vesnic v samotném Cotabato City a připravily o domov asi 6000 rodin. Prezident Benigno Aquino III. nařídil veřejné práce a povolal armádu, aby vyčistila asi 20 ha řeky od porostu leknínů.  

Očarovaná řeka  

Plavání v Očarované řece (možné denně, poplatek je 10 peso) je jednou z atrakcí ostrova Mindanao. Přístupná část řeky se spíše podobá úzké mořské laguně, která končí v jeskyni pod hladinou a ve strží plné všemožných tropických ryb, které bývají krmeny každý den v poledne. Barvy jsou zde fascinující: voda jako tekutý safír je obklopená hustou zelenou džunglí a krasovými útvary.

Místo spravují místní úřady jako malý park (můžete se odtud vydat k malé pláži), ten však leží mimo všechny obvyklé turistické trasy, takže se sem dostane jen velmi málo zahraničních návštěvníků. Park se nachází na konci 12 km dlouhé neudržované cesty hned za rybářskou vesnicí Talisay. Vesnice je téměř stejně okouzlující jako laguna, s úhlednými nipami a s dřevěnými chatami, z nichž některé stojí na pilotách nad vodou, a se spoustou kvetoucích zahrad. Odbočka k řece a k Talisay je vyznačena 2 km severně od Hinatuanu na hlavní pobřežní silnici, 150 km jižně od Butuanu. Hlavní silnici obsluhují četné autobusy pendlující mezi Butuanem a Mangagoy. Bez vlastní dopravy je to však z Hinatuanu velmi dlouhá cesta pěšky nebo jízda motocyklovým taxi habal-habal.      

Suluské souostroví  

Přestože se vulkanické Suluské souostroví může chlubit plážemi patřícími k nejčistším k Asii, v turistickém smyslu je dosud neobjevenou zemí a dokonce i turisté z Filipín sem jezdí jen zřídka. Většina z řetězce ostrovů má zaslouženě neblahou pověst ohledně bezpráví a násilí, proto je potřeba velmi dobře spolupracovat s turistickou kanceláří v Zamboanga, než se vydáte na jih. V současnosti je za bezpečný považován pouze ostrov Tawi-Tawi.

Souostroví se skládá z asi 870 ostrovů u jihozápadu Mindanaa a pokrývá oblast 2 700 km² od Basilanu na severu po Borneo na jihu. Je domovem velkého počtu obyvatel, kterých je kolem 12 milionů. Přístup sem je možný buď trajektem ze Zamboanga (do Jolo; 1 denně; 12 hodin) nebo letem s Airphil Express ze Zamboanga do Jolo (3x týdně; 40 minut) a na Tawi-Tawi (1 denně; 1 hodina).

Na jižním konci se nachází ostrov Tawi-Tawi, jehož rušná malá metropole Bongao je komerčním rybářským centrem. Z letiště Sanga-Sanga hned vedle Bongao jezdí místní autobusy jeepney do města (jízdné je 10 peso). V Bongao se nachází několik levných hotelů, jeden z lepších je Beachside Inn (500–999 peso za noc) na okraji u pláže, kde jsou k dispozici pokoje pro jednoho či pro dva (s elektřinou a s TV) a dobrá restaurace.

Ke kopci Bongao Peak se dostanete po 10 minutách chůze směrem do vnitrozemí a vylézt na něj je poměrně snadné. Kopec představuje pro místní lidi mystické síly a vesničané nosí nemocné lidi na jeho vrcholek spolu s modlitbami. Nezapomeňte na tržišti koupit nějaké banány, které pak vezmete s sebou při výstupu na kopec – stezku totiž střeží makakové a banány pro ně představují měnu. Z vrcholku kopce (300 m nad mořem) spatříte celé Bongao i okolní ostrovy.

Stojí za to také vyrazit na tržiště u mola známé jako Čínské tržiště, kde si můžete koupit bylinky, košíky, tradiční klobouky, modlitební rohože, šátky a batikované oblečení. K místním lahůdkám, které jsou zde k dostání, patří želví vejce a tarrang bulan, placky posypané burskými oříšky.