Podzemní řeka a národní park Puerto-Princesa Filipíny

Národní park a podzemní řeka Puerto-Princesa je oblastí chráněnou UNESCO a leží na Filipínách. Nachází se v pohoří St Paul na severním pobřeží provincie Palawan. Záliv St. Paul Bay ohraničuje národní park ze severu a řeka Babuyan z východu. Park se leží asi 80 km sevozápadně od centra města Puerto Princesa, které je metropolí provincie Palawan. Národní park je přístupný z Puerto Princesa po silnici přes Baheli, anebo lodí.   

Historie parku

Oblast podzemní řeky vzbuzovala zvědavost už dlouho a od poloviny 19. století přitahuje také pozornost návštěvníků. Národní park byl zřízen roku 1971 a spravován filipínským Ministerstvem pro životní prostředí a přírodní zdroje. V roce 1992 byly hranice parku uznány prezidentskou proklamací a správa parku se přesunula k městské správě v Puerto Princesa, kde se nachází Odbor pro správu národního parku. Teritorium parku tvoří část vnitřní zóny Biosférické rezervace ostrova Palawan, která byla roku 1999 uznána za světové dědictví UNESCO.

Rozloha parku: 20,202 ha (zahrnuje plochu národního parku, vnitřní zónu o rozloze 5 753 ha + nárazníkovou zónu 14 449 ha).

Nadmořská výška:

Mezi hladinou moře a nejvyšším bodem parku (hora St. Paul) je rozdíl 1028 m.

Geografický popis  

Národní park s podzemní řekou v pohoří St. Paul se skládá z různých krajinných prvků, z nichž nejimpozantnějším je vápencový horský kras, který tvoří pohoří St. Paul. Topografie ostrova sahá od plochých plání a kopců vlnících se směrem do vnitrozemí až po horské vrcholky. Více jak 90% parku tvoří ostré krasové vápencové štíty v okolí hory St. Paul, která je sama součástí série zaoblených vápencových vrcholů ležících na ose sever-jih podél západního pobřeží Palawanu.

Hlavním prvkem parku je podzemní řeka dlouhá přes 8 km a známá také jako „podzemní řeka v jeskyni St. Paul“. Nachází se zde formace stalaktitů a stalagmitů a několik velkých komor se šířkou až 120 m a výškou 60 m. Řeka protéká podzemím po téměř celé své délce až po její ústí do moře v zálivu St. Paul's Bay. V rámci parku se nachází také malý námořní prvek.

Dalším vodním prvkem je řeka Babuyan, která se táhne podél východní strany parku.

Klima

Suché období trvá od listopadu do dubna a deštivé od května do října. To znamená, že průměrné roční srážky jsou 2,000-3,000 mm a průměrná teplota je 27° C.

Kulturní dědictví

Jeskyně St. Paul byla známá místním lidem od nepaměti a v jejich představách byla obydlená duchem, který lidem bránil ve vstupu. Území parku a jeho okolí je původní zemí národa Bataků, z nichž dnes žije jen asi 200-250 osob, a národů Tagbanua žijících kolem hranic parku včetně pobřeží. Na rozdíl od Bataků jsou Tagbaunové z velké části asimilováni na křesťanskou kulturu.   

Místní populace  

Jedinými obyvateli vnitřního prostoru parku jsou jeho zaměstnanci. Tyto skupiny lidí obklopené prostředím parku si přivydělávají na živobytí sběrem ratanu a mastichy (pryskyřice) a praktikováním zemědělství metodou žďáření. V nárazníkových oblastech žijí stálí obyvatelé.

Turisté a vybavení pro turisty  

Mosty, stezky a lodě skýtají přístup do parku a k podzemní řece, kde jsou k dispozici možnosti ubytování a zařízení na kempování.  

Ekologická hodnota

Ostrov Palawan je pozůstatkem pozemního mostu, jenž vznikl v ledovcových obdobích, a proto zde žije flora a fauna, která se radikálně liší od té ve zbytku Filipín, a podobá se spíše životu na Borneu. Teritorium národního parku je biologicky bohaté, nachází se zde tři typy lesa, mangrovy, mechový les, porost mořské trávy na souši a korálové útesy v mořské části parku. Mimořádná hodnota ochrany celého vodního předělu je zřejmá a trvalá, obzvlášť s ohledem na dlouhodobou ochranu nízko položených a pobřežních ekosystémů.

V pohoří St. Paul's se nachází pozoruhodná krasová vápencová krajina, pod kterou protéká podzemní řeka.