Podzemní řeka Puerto Princesa

Šplouchání vody, do které se pravidelně ponořují vesla, někde nad hlavami šumění křídel malých i větších živočichů, vlhko a s výjimkou dvou kuželů světel z halogenových lamp úplná tma. Tak vypadá největší turistické lákadlo ostrova Palawan. Je to plavba po podzemní řece Puerto Princesa, jednom ze sedmi přírodních divů světa.

Filipínci mohli 11. listopadu 2011 oslavovat. Zařazení krasové řeky Puerto Princesa do sedmičky přírodních divů planety totiž udělalo z ostrova Palawan turistickou destinaci první třídy. Dvanáct let po zápisu do Seznamu světového dědictví UNESCO se toto unikátní místo dočkalo další pocty.

A dnes už nikoho netrápí, že prezident Noynoy Aquino vyzýval Filipínce, aby šli hlasovat, přičemž vyvíjel více úsilí, než by se na státníka patřilo, a navíc zdůrazňoval, že se jim to všem vyplatí. Ale abychom Filipíncům nekřivdili, Puerto Princesa je fascinující řeka a na seznam přírodních divů nesporně patří.

Řeka vstupuje do podzemí v tyrkysové laguně kousek od městečka Sabang a zpět na povrchu se její tok objevuje po více než osmi kilometrech v podzemí. Navíc ústí přímo do Jihočínského moře. Do roku 2007 byla Puerto Princesa (kterou můžete na místních mapách najít i pod označením řeka sv. Pavla) i nejdelší podzemní řekou svého druhu na planetě. Dnes však vědci předpokládají, že mnohem větší říční systém tohoto typu ukrývá mexický poloostrov Yucatán.

Pokud se člověk rozhodne vydat na výpravu po podzemní řece, musí se obrnit notnou dávkou trpělivosti. Občas totiž přístavní mola v městečku Sabang, z něhož většina turistů na plavbu vyráží, připomínají obrovské lidské mraveniště.

Ti, kteří se spoustou lidí nenechají odradit, dostanou po zaplacení vstupního poplatku záchranné vesty a přilby, povrch jeskyní je zvrásněný, plný výstupků a není žádné umění udeřit se do hlavy už po pár metrech v podzemí.

K samotnému vstupu do podzemí je to z městečka zhruba čtvrt hodinová plavba. Široká laguna lemovaná hustým porostem končí tmavými ústy, za kterými se člověk bez silné baterky neobejde. Lepší je vůbec si nepředstavovat, jak by se z labyrintu chodeb a krápníků vymotal bez světla.

Turistům ale není přístupný celý osmikilometrový úsek. Loďky plují zhruba dva kilometry do nitra podzemního říčního labyrintu a potom se vracejí zpět. I to ale stačí na to, aby člověk zažil absolutně neznámé pocity na místech, kde se úplně jinak rozléhá zvuk, a kužel baterky vykresluje na hrbolatých stěnách děsivé stíny.

A za několik hodin času rozhodně stojí i okolí podzemní říčky, které společně s ní patří do stejnojmenného národního parku. Při procházce po značených stezkách v pralese člověk jen žasne nad pestrostí rostlin, barevností ptáků a drzostí opic, které se zde prohánějí a číhají na moment, kdy nepozorný turista odloží batoh s jídlem.

Ostrov Palawan
Podzemní řeka Sv.. Pavla je největším lákadlem filipínského ostrova Palawan, který leží na hranici mezi Jihočínským a Zuluským mořem. Ostrov Palawan není žádný drobeček,  na délku měří přes 450 kilometrů a jeho šířka je v průměru 40 kilometrů. Nejdůležitějším městem je Puerto Princesa, ze kterého je to jen 50 kilometrů po vstup do slavné podzemní řeky.