Chrámy sexuální touhy v Indii

Dnešní Indie je mimořádně konzervativní země, kdysi však byla místem zrodu prvního pojednání o sexu, takže zdejší erotické umění je dnes možná více šokující, než bylo v době svého vzniku.

Indie je tak konzervativní zemí pouze pár posledních staletí, a to vlivem puritánství některých skupin, jako byly islámské dynastie, britští vládci země, ale i domácí kasta bráhmanských kněží.

Ne vždy tomu tak bylo: sexuální normy byly mnohem liberálnější v době před 13. stoletím, kdy stálo na stejné úrovni světské jako duchovní. Sex byl vyučován jako předmět formálního vzdělání (urozených vrstev) a nejstarší pojednání o sexu, Kamasútra, byla sepsána ve staré Indii v době mezi 4. stol. př.n.l. a 2. stol.n.l..

Když se však dobře podíváte, památky na tyto liberálnější doby je stále možné nalézt po celém subkontinentu. Jsou doslova vytesány do kamene ve formě erotických motivů na nižších stěnách Slunečního chrámu v Konárku (13. stol.) ve východoindickém státě Urísa (Uríša). Nahota je nápadná také na obrazech a sochách „nebeských panen“ v buddhistických skalních klášterech, jeskyních Adžanta (2.stol.př.n.l.) a Ellóra (5.-10. stol.n.l.) v indickém státě Maháráštra.

Nejnázornější příklad erotického chrámového umění v Indii

Nejlépe zachovalý a nejnázornější příklad erotického chrámového umění však naleznete v malém městě Khadžuráho ve středoindickém státě Madhjapradéš. Zdejší tesané hinduistické chrámy byly prohlášeny za památku chráněnou UNESCO v roce 1986. Postaveny byly za vlády dynastie Čandelů mezi lety 950 a 1050 n.l.  a dochovalo se pouze 22 z původních 85 chrámů.

Ubytování v této oblasti najdete přes portál hotelscombined.cz nebo booking.com

Když jsme vstoupili na pozemek o rozloze 6 km² v pozdně odpoledním čase, pískovec zářil v zapadajícím slunci jako leštěné zlato. Místní ženy přinášely ke svým modlitbám čerstvé květiny a vonné tyčinky, zatímco návštěvníci procházeli vnějšími chodbami a hleděli na mohutnou a zároveň složitou sochařskou výzdobu, která pokrývá každý kousíček stěn. Jsou zde zpodobení bohů a bohyní, válečníků a hudebníků, zvířat a ptáků.

Mohla by to být scéna z kteréhokoli chrámu v Indii. Při bližším pohledu však zjistíte, že mnohé z výjevů mají silný erotický charakter a zahrnují muže, ženy i zvířata. Jsou zde obrazy trojic, orgií, ale také sexu se zvířaty. I když jsem věděl, co mám očekávat, přesto mě zarazilo zpodobení dívek ladných tvarů a silných mužů kroutících svá těla do krkolomných sexuálních poloh, a to hned vedle soch božských bytostí blaženě se usmívajících na své věřící. Přestože je pár kamenů uštípnutých a několik málo končetin ulomených, rytiny jsou neuvěřitelné čisté, když si uvědomíme, že vznikly už před tisíciletím.

Existuje více teorií o důvodu existence těchto jednoznačně erotických motivů. Jedna z tajemnějších říká, že králové dynastie Čandela byli vyznavači tantrických principů, které podporují rovnováhu mezi mužskými a ženskými silami, takže svoji víru propagovali prostřednictvím chrámů, které nechali postavit. Jiní lidé říkají, že znázornění sexuálních aktivit bylo považováno za dobré znamení, protože představují počátek nového života.

Další teorie pak souvisejí se samotnou rolí chrámů v těch dobách: byly považovány za místa uctívání i učení, a to především jemnějším uměním, včetně umění milovat. Hinduismus tradičně považoval sex za podstatnou součást života, což může být důvod, proč se tyto rytiny střídají s jinými, které znázorňují úplně jiné záležitosti, např. modlitby či válku. Skutečnost, že jsou takto vystaveny na očích, a ne zastrčeny někde v temném koutku, jakoby utvrzovala v tom, že jejich tvůrci chtěli, aby je všichni viděli.  

K uchování motivů přispěla izolace místa  

Bizarní na všem je, že neexistuje žádný zřejmý důvod, proč byly tyto nákladné chrámy v Khadžuráhu postaveny: nenašel se žádný zřejmý záznam o tom, že by se v této oblasti nacházelo nějaké království. K uchování zdejších erotických motivů nejspíše přispěla také jejich izolace v kdysi hustých pralesích této oblasti, než místo znovuobjevil anglický kapitán T.S. Burt v roce 1838. Dokonce jeho samotného museli jeho indičtí sluhové přesvědčovat, aby se sem vydal, protože nevěřil tomu, že by na tak odlehlém místě mohl nalézt něco zajímavého…

Zdejším kouzelným chrámům se navíc podařilo uniknout hněvu indické mravnostní policie, která v nedávných letech zakázala nebo zničila celou řadu kulturních artefaktů, od knih Salmana Rushdieho až po obrazy M.F. Hussaina.

Co však působilo ještě pozoruhodněji, než tyto explicitní rytiny a jejich historie, byla skutečnost, že celé rodiny zůstávaly během prohlídky tiše zabrány do průvodcova výkladu, i když rozebíral pikantnější rytiny nacházející se výše na stěnách Chrámu Kandariya Mahadeva. Nikdo se nepohoršoval, nikdo se netvářil znechuceně, neozvalo se ani žádné chichotání. Možná je umění opravdu přijatelné a nezávadné, když se ukrývá v náboženském kontextu. Já však odtud odcházel s dojmem, že Khadžuráho uchovává na svých zdech významnou lekci tolerance v Indii.