Země mezi nebem a zemí

Štípnutí štírem, měděné henové plameny nakreslené do vlasů, písek v mobilu, suvenýry a pohlednice. Otisky Sýrie, které po čase chtě nechtě vyblednou a ztratí svou intenzitu. Co ale zůstane navždy, je vzpomínka na slunce, kulaté a horké jako placka arabského chleba právě vytažená z pece, které zapadalo tak blízko od vás, že jste ho mohli chytit do dlaně. Na probuzení pod bílou moskytiérou mezi nekonečnem.

V turistických příručkách, časopisech a na různých cestovatelských portálech je Orient velmi populární, slibným a lákavým tématem. Navštivte Bosra, Latakia nebo Aleppo, vychutnejte si Damašek, osedlejte si velblouda v Palmyře. Co ale zůstává v pozadí, je venkov, svět sám o sobě prazvláštní a tajemný, ve kterém žijí lidé pro mnohé skoro neviditelní. Zlaté pole, které v okamžiku mohou zpustošit požáry, písečné bouře, které dokážou pořádně znepříjemnit snídaně pod širým nebem, jedovatí hadi, pavouci a štíři číhající v temných zákoutích, vystupující pahorky archeologicky zajímavých Tell, stáda ovcí a skupinky beduínů, kteří si občas rozloží stan hned vedle a stanou se tak vašimi neočekávanými sousedy.

Jednou z charakteristických rysů lidí žijících na území severní Mezopotámie byl již odedávna jistý velmi specifický typ praktického přístupu k životu a přírodním zdrojům. Obyvatelé syrského venkova v tomto směru nejsou výjimkou. Tak se může stát, že vaše káva byla uvařena na ohýnku z oslího trusu, který vysušený slouží jako vynikající palivo, nebo v horším případě na hořících PET lahvích a plastových sáčcích. Na první pohled děsivé, ale v zemi, kde široko daleko neroste nic vyšší než obilí, je to docela pochopitelné.

Dřevo a kámen jsou vzácné, základním stavebním materiálem je zde již po tisíciletí hlína, které tu byl vždy dostatek. Z hlíny postavené domy se po opuštění velmi rychle rozpadají, a o několik let či dekád by v takovém "Ghost Town" mohli začít kopat archeologové. Materiál se často rozebírá a používá pro další stavby.

Domy bývají zařízené velmi skromně, gauč a kuchyňský stůl byste tu hledali marně. Sedí se pohodlně na kobercích a polštářích na zemi, kde se i servírují hostiny, stačí rozprostřít ubrus. Na stěnách najdete zarámované verše z Koránu napsáno nádhernou kaligrafií nebo fotografie členů rodiny, kalendář či portrét prezidenta. Je samozřejmostí, že téměř každý má televizi, která je odznakem luxusu, a na dvorech nechybí obrovské satelity, za jejichž velikost by se nestyděla ani NASA.:-) Najdete zde i vyložené velké postele na metr vysokých nohách chránících před škorpióny, kteří po nocích okupují interiéry.

Místnosti mají jen malé, nebo žádné okna, a to pro potřebu velmi žádaného chládku. V domě se ale jejich obyvatelé nezdržují často, většinu času tráví pod širým nebem, v práci nebo na centrálním dvoře, který dominuje každému sídlu.

Strava, kterou místní kuchyně poskytuje, by v podstatě potěšila chuťové buňky každého vegetariána. Hodně zeleniny a ovoce, včetně obrovských šťavnatých melounů, rozličné druhy sýrů a másla z kozího a ovčího mléka. Maso jedí místní lidé velice zřídka, většinou jen během speciálních příležitostí. Typickými přísadami je cizrna (římský hrách) používaný například pro přípravu známé pasty se zavádějícím názvem hummus, koření kardamom, ale i na několik způsobů připravované lilky a plod ibišku.

Základní potravinou je zde arabský chléb. Voda se ze zdravotních a hygienických důvodů doporučuje pít balená, v nápojovém menu ale nechybí pivo a extrémně sladká limonáda. Energii vám rychle dodá káva nebo černý čaj, který se zde pije velmi silný a sladký z malých skleniček, které jsou do poloviny naplněné cukrem.

Doprava je v Sýrii kromě nepořádku jednou z prvních věcí, které vás dokážou šokovat. Auta jezdící na principu organizovaného chaosu a řidiči, se zde předhánějí v troubení, aby každý věděl, kdo je na cestě pánem. Na vesnici je ale situace klidnější, auto potřebujete kvůli každodenní přepravě vybavení a pracovníků na lokalitu. To ale místním lidem stačí odkrytý náklaďák, na který se jakoby zázrakem vejdou dva kolečka, tři kanystry s pitnou vodou, tucet lopat, nebezpečné množství lopatek, štětců , špachtlí, věder, a v neposlední řadě i igelitové sáčky,  pytle a tašky. Teprve když je tento vratký náklad v autě, může naskakovat lidská posádka. Cesta je pak úžasnou zkouškou smyslu pro rovnováhu a schopnosti poskládat si nohy tak, abyste v cíli dokázali vystoupit.

Do města se pronajímá auto jiného typu, takzvaný pohřebák, alias dodávka se supící klimatizací, dekoracemi ve stylu oblíbeného fotbalového týmu, a cinkajícími amulety na zpětném zrcátku. Neodmyslitelnou součástí každé jízdy je nahlas, ideálně na plné pecky puštěná hudba. Troubení je samozřejmostí.

Dalším neobvyklým a tradičním způsobem dopravy je plně naložený oslík, který podle vesničanů kromě nemalého nákladu unese ještě i několik osob. Co na to zvíře, je již jiná otázka. Velmi oblíbené jsou i motorky, které jsou někdy podobně obtěžkané jako osel.

Žijeme ve světě, který se mění a otevírá. Cestujeme, bloudíme, navštěvujeme. Skoro každodenně přijdete do kontaktu s lidmi odlišnými, než jste vy sami, kteří pocházejí z úplně jiných světů a jejich jazyky, přesvědčení a zvyklosti jsou pro vás často něčím novým a neznámým. Jiný kraj, jiný mrav, říká se. O Orientu to platí dvojnásobně.

Jako cizince vás tu skutečně rychle odhalí, v taxíku od vás budou žádat vyšší částku, na ulici vás překvapí zdviženým obočím, a budete působit jako magnet na děti a nosiče, žádajících finanční "bakšiš" za to, že vám téměř násilím "pomohou" se zavazadly. Na konzervativním venkově budete také velmi nápadní, například když si na hostině odmítnete pochutnat na beraní hlavě, servírované včetně mozku a očí, nebo když jako muž při návštěvě zabloudíte do harému - části domu vyhrazené výlučně pro ženy.

I při neznalosti a ignoranci určitých pravidel se můžete dostat do skutečně nepříjemných situací. V islámském světě byste například neměli nosit příliš vyzývavé oblečení, což platí nejen pro ženy, konzumovat na veřejnosti alkohol, chovat se nepřiměřeně během ramadánu, nebo (pokud jste muž) podat ruku ženě. Bezpečná je i určitá opatrnost při volbě některých konverzačních témat, jako je náboženství nebo politika. Politiku raději vynechejte.  Nemluvě o tom, jaký pozor si musíte dávat, pokud jste nedej bože levák, a vesele zacházíte s rukou, která se podle místních lidí používá na toaletě, a proto je nečistá – vše jen pravou /ta je čistá/.

Přizpůsobit se je těžké, nejde to okamžitě, chce to velkou dávku tolerance a času. V úsměvem a věčným výrokem "Mafi Muskieho" - no problém se ale vždy dají překlenout i ty nejbizarnější mosty.