Kata Tjuta: méně známá sestra Uluru Austrálie

Asi 25 km západně od Uluru (Ayers Rock) se nachází další domorodé posvátné místo, které je dokonce ještě vyšší, není však tolik známé.

Když se ocitnete na odlehlém místě ve vnitrozemí Austrálie, může to znamenat 3 dny jízdy autem k nejbližším hranicím státu. Když však budete stát před slavnou duchovní ikonou oblasti, kterou je Uluru (Ayers Rock), může Vás zaujat také silueta pozoruhodných rozměrů tyčící se jen 25 km na západ odtud.

Pohoří Kata Tjuta je větší, širší a vyšší než Uluru a představuje pozoruhodný shluk 36 obrovských skal. Kromě toho je jedním z „tajemství“ Austrálie a není příliš známá ani mezi Australany, natož ve zbytku světa. I dnes organizované výpravy mířící ke Uluru jen málokdy navštíví také toto pozoruhodné místo.

“V Austrálii panuje všeobecný nedostatek povědomí o Kata Tjuta,” přiznává ředitel společnosti pro turistiku za domorodými atrakcemi Austrálie, která provozuje také jediné letovisko v oblasti, Ayers Rock Resort.

“Podívejte se na počet výprav mířících k Uluru a na těch pár, co navštíví Kata Tjuta, a získáte představu o poptávce. Dokonce i pro mnoho Australanů zůstává Kata Tjuta stále neznámá.“

Částečně může také samotná nepravděpodobnost existence Kata Tjuta za to, že je tento přírodní div tak mimořádný. Stejně jako Uluru je Kata Tjuta formace z rezavé skály, netvoří ji však jeden masiv, ale série mnoha dómů, které se zvedají spontánně z ploché roviny s červenou zemí. Je to kolekce obřích kamenů balancujících v nepravděpodobných úhlech. A obrovské skutečně jsou: Uluru je sice vyšší než eiffelovka, ale Kata Tjuta je ještě o dalších 200 m vyšší, takže i Empire State Building v New Yorku by vedle ní působila jako trpaslík. V jazyce pitjantjatjara, kterým hovoří místní domorodá komunita Anangu, znamená Kata Tjuta „mnoho hlav“, což je výstižné: podobá se obřím spícím dětem s vrcholky porostlými miniaturními zlatými stromky podobnými chmýří...

Další důvod výjimečnosti Kata Tjuty je ten, že pro národ Anangu znamená místo se zvláštním kulturním významem. Skalní dómy se proto těší vzácnému dvojímu uznání za chráněnou památku UNESCO, a to pro její domorodý význam a pro přírodní krásu. A přestože se jedná o mimořádné a úžasné místo, je navíc ještě posvátné, takže zde platí zákaz téměř všeho detailního fotografování a natáčení.    

Národ Anangu o svých kulturních zvycích pověstně mlčí a Kata Tjuta je známa jako místo „jen pro muže“. Kdyby tedy byly zveřejněny detailní fotografie místa, mohli by je spatřit neiniciovaní mladí muži nebo ženy, což je považováno za velmi nevhodné. Přestože návštěvníci jsou vítáni, nikdo nesmí sdílet se světem, co zde viděl. Není proto divu, že místo stále zůstává opředené tajemstvím.

Bylo ještě před svítáním, když jsme vyšli z hotelu a vydali se ke Kata Tjuta. První zastávka spojená s pozorováním východu slunce byla na vyhlídkové terase v Národním parku Uluru-Kata Tjuta, odkud jsme pozorovali v tichém úžasu, jak tuto mimořádnou skalní formaci zalévá růžové světlo. I když ke vstupu do Kata Tjuta zbývalo ještě 18 km, často je to nejbližší místo, odkud mnoho návštěvníků tento div spatří. A přestože to byl pozoruhodný pohled, jakási skalní morseovka tvořená tečkami a čárkami přímo před námi, zatímco silueta Uluru tiše zářila po naší pravici, nebyl ničím ve srovnání se setkáním tváří v tvář.

Procházení skalami Kata Tjuta lze přirovnat k procházce skrz Uluru, kdyby ho rozkrojili vejpůl, a nejoblíbenější pěší stezka, kterou je 2,6 km dlouhá okružní trasa vedoucí roklí Walpa, skutečně takovým dojmem působila. Nenáročná stezka vedoucí mezi dvěma největšími dómy nabízela úžasnou představu o rozměrech, a také odměnu v podobě krásného říčního koryta s malou oázou zeleně na konci.  

Ještě působivější byla 8 km dlouhá túra Údolím větrů (Valley of the Winds), která vede kolem desítky dalších dómů krajinou, která jako by nebyla z tohoto světa. S postupujícím dnem teplota stoupala a my vyrušili hejna drobných ptáků, kteří se zvedli a se zběsilým povykem kroužili ve vzduchu. Procházeli jsme kolem obrovských nepravidelných kusů okrově zbarvené skály o velikosti kusů nábytku, které ležely rozházené jako konfety na dně údolí. Odpovídající díry ve stěnách dómů nad námi pak napovídaly o jejich původu.

Na skalních stěnách naleznete všechny odstíny a textury, jako je okrová, karmínová, vínově červená, rezavá a břidlicově šedá barva. Údolí mezi nimi jsou porostlá měkkými šedivými eukalypty, zářivě zelenými křovinami a světle zelenými chomáči rostliny spinifex. Mlhovité purpurové mraky pomalu pluly po nebi nad naší hlavou. Spolu s hejny plachých šedých klokanů wallaroo (podobných běžným klokanům, ale menších) a stříbřitým potokem pak dotvářely scénu, která působila dojmem fantastického surrealistického světa. Pokud je Uluru přeludem v australském vnitrozemí, pak je Kata Tjuta Alenčinou říší divů.   

Na rozdíl od její slavnější sestry u Kata Tjuta nenajdete téměř žádné umělé úpravy a zařízení: žádné dřevěné chodníky či zábradlí a téměř žádné značení. Díky tomu je snadnější si představit, jak žili lidé Anangu před příchodem Evropanů, přestože je jen velmi málo známo o místě, které zaujímá Kata Tjuta v životě domorodých obyvatel.  

“Nemáme to co vědět,” potvrdila zaměstnankyně centra služeb návštěvníkům v Národním parku Uluru-Kata Tjuta.  „Mluvíme o jedné z nejstarších přežívajících kultur na světě, proto si myslím, že máme povinnost být ohleduplní a uctiví k jejich rozhodnutí sdílet či nesdílet své znalosti.“

Chvíli jsem se zadíval na šedivé kmeny stromů, kouřově modrý lesk eukalyptových listů a jemnou tichou majestátnost skalních dómů nad námi.  

„Kata Tjuta se velmi liší od Uluru ve všech směrech. Vždycky říkám lidem, kteří sem přijdou, aby se jen tak zastavili a chvíli se dívali kolem sebe – bez chození, fotografování nebo jakékoli činnosti. Je to velmi zvláštní místo - není pochyb o tom, že je Kata Tjuta unikátní."