Bolívie a její cesta smrti

Pro někoho je cesta z La Paz do vesničky Coroico adrenalin, pro jiného zahrávání si s osudem. Jisté je, že přívlastek nejnebezpečnější cesta světa nedostala tato komunikace náhodou. Začíná pod zasněženými vrcholky And a končí v tropické džungli, během 64 kilometrů klesne o 3 600 metrů. Je úzká, plná kamenů, nečekaných zatáček a ročně přináší stovky zraněných.

Podle místních obyvatel je označení nejnebezpečnější světové cesty trochu přehnané. Pravidelně jí sjíždějí, a sami by ji tak nenazvali. Vysoké číslo obětí prý zvyšuje nezodpovědnost řidičů, požívání alkoholu a špatný technický stav vozidel. Absolvovat jízdu cestou smrti je však vděčný magnet pro turisty. Každý den ji na horských kolech sjíždějí desítky turistů. Vyzbrojeni přilbami, nepromokavou kombinézou a dávkou odvahy v řadě za sebou jezdí na kole brzo z rána v čtyřtisícové nadmořské výšce až do horkých tropů k čerstvému pomerančovému džusu.

S výstavbou cesty se začalo v 40. letech minulého století během nejvýznamnějšího vojenského konfliktu jihoamerického kontinentu, Války o Chaco. Setkali se v něm Bolívie s Paraguayí, a přestože Bolívie nakonec válkou přišla o důležité území Gran Chaco, ne vždy během války tahala za kratší konec. Podařilo se jí například získat velký počet paraguayských zajatců, které využila na stavbu proslulé cesty. Vznikla tak jedna z mála cest, což spojuje město La Paz s amazonskou džunglí.

Zvláštní pravidla
Dnes již sice existuje moderní bezpečnější varianta, ale provoz nezmizel ani ze staré cesty. Kromě turistických minibusů s jízdními koly na kapotě jsou to hlavně příměstské autobusy a nákladní auta, která tropické vesničky zásobují. Všichni řidiči musí dodržovat několik pravidel, aby se riziko nebezpečí snížilo na minimum. Platí, že přednost má vozidlo, přičemž se musí uhnout vozidlu, které sjíždí z kopce. "Cesta smrti" je také jediná na území Bolívie, po které se jezdí vlevo.