Vánoce v Jižní Americe

Za podobnosti mezi jednotlivými zeměmi Jižní Ameriky stojí především skutečnost, že většina obyvatel Latinské Ameriky je římskokatolického vyznání.   

Vánoční strom v Argentině nemusí být vždy jen jehličnan - lidé tu zdobí nejrůznější stromy. Vánoce v Argentině probíhají v době léta, mnoho lidí však postrádá zimu a sníh, které si většina lidí s Vánocemi spojuje. Lidé proto tvoří kuličky z vaty symbolizující sníh, kterými pak zdobí vánoční stromky. Téměř každá domácnost staví svůj vlastní betlém (pesebre), který stává hned vedle vánočního stromku. Betlémy jsou rozšířené v celé Jižní Americe.   

V Argentině je nejoblíbenějším nápojem o Vánocích a na Nový rok cider (sidra), což je mírně alkoholický nápoj z jablečné šťávy. Velmi oblíbeným vánočním jídlem v Argentině je niños envueltos: rolky plněné mletým masem, kořením, vařenými vejci a cibulí, které se pak pečou nebo pomalu vaří.

Tak jako na celém světě i v Chile děti milují Santa Clause, kterému říkají Viejito Pascuero neboli „Starý pán Vánoce“. Je poměrně malý, aby mohl snadno sestupovat komíny (které bývají v Chile všeobecně menší než jinde).   

V Chile je velmi oblíbeným nápojem „opičí ocas“ (cola de mono), který zde mnoho lidí pije také o Vánocích. Ten se připravuje z brandy aguardiente, rumu, kávy, anýzu a mléka.

Oblíbená chilská vánoční jídla jsou cazuela de ave a pan de pascua. První z nich je kuřecí polévka s brambory, cibulí a kukuřicí a druhý je koláč připravený z kandovaného ovoce, rozinek, vlašských ořechů a mandlí. Do Chile ho přivezli imigranti z Německa.   

V týdnu, který předchází Vánocům, organizují náboženské a další organizace v Cuscu v Peru tzv. „chocolatadas", kdy chudé děti dostanou šálek horké čokolády a někdy i malý dárek.

V Peru patří k betlému také retablo, což je malý náboženský obraz typický pro Jižní Ameriku, který je formou lidového umění. Když kněz v minulosti v době svátků cestoval mezi jednotlivými kostely, nosil s sebou malý přenosný oltář. Nad oltářem bylo možné spatřit svaté a pod ním skupiny obyčejných lidí. Dnešní retabla znázorňující Marii, Josefa a malého Ježíše se skupinou lidí, která na ně hledí.  

Štědrovečerní večeře v Peru zahrnuje mj. krocana (pavo), jablečnou omáčku, sladký chleba paneton. Dárky se v Peru dávají až na Tři krále (la Bajada de los Reyes) 6. ledna, což je konec období Vánoc.               

Přesně o půlnoci na Štědrý večer odpalují lidé v Bolívii pyrotechniku a ohňostroje. Po návratu z půlnoční mše (Misa del Gallo) pak jedí velké vánoční jídlo, někdo ho ale jí až další den. Podává se mnoho různých druhů pokrmů. K příkladům patří picana, polévka z kuřecího a hovězího masa, kukuřice a různých druhů koření. Kromě toho zde lidé jedí turrón, což je nugátová lahůdka připravená z medu, cukru, vaječného bílku a mandlí.

Na první svátek vánoční ráno nastává čas pro natilla a buñuelos. Natilla je zdejší verze pudinku připraveného z kukuřičného škrobu, zatímco buñuelos jsou smaženky s kousky tvarohového sýra uvnitř. Bolivijci také o Vánocích dostávají „dárkový koš“ canastón, což je velký koš či plastová vanička naplněná základními potravinami, jako je chleba, cukr, rýže, suchary apod., který zaměstnavatel dává svým zaměstnancům.   

V Kolumbii začíná období Vánoc už 7. prosince, což je Den Panny Neposkvrněného Početí (La Virgen de la Inmaculada Concepción) rovněž nazývaný Den svíček (El Día de las Velitas). V tento den lidé staví zapálené tenké svíčky před svými domy, v kostelích a jinde, zatímco se všichni dobře baví. Všude je spousta jídla, jako např. buñuelos (smaženky) a empanadas (pečené nebo smažené taštičky plněné brambory a masem). K pití často slouží anýzový likér aguardiente.

Každý večer v době od 16. do 24. prosince se lidé modlí novénu (La Novena de Aguinaldos). Prostřednictvím těchto modliteb se duchovně dostávají blíže k pravému smyslu Vánoc, kromě toho zpívají koledy (villancicos). Novénu může pro okolí zorganizovat několik rodin, anebo prarodiče.   

V průběhu celého prosince lidé v Kolumbii často pořádají ohňostroje (quema pólvora). Také je zde tradice vypouštění zapálených kulatých lampionů (elevar globos).   

V Ekvádoru se konají krásná vánoční procesí. Skupiny domorodých obyvatel sestupují z hor s ozdobenými lamami a přinášejí ovoce a další věci na ranče patřící jejich zaměstnavatelům, kde je pokládají u připraveného betléma (pesebre). Děti recitují básně o Svatém Dítěti a žádají o požehnání od svých rodin. Pak dávají zaměstnavatelé dárky svým zaměstnancům a koná se velká oslava se spoustou jehněčího masa, brambor a speciálního vánočního chleba.   

Tak jako v Kolumbii i zde se lidé modlí novénu počínaje 16. prosincem. Pár dní před Štědrým večerem se postava Svatého Dítěte zakryje závojem, který se pak odstraní na Štědrý večer, což symbolicky představuje narození Ježíše. V Ekvádoru k tradičním vánočním pokrmům patří např. krocan, vepřové maso a pečivo pristiños.

Měsíc i déle před Vánocemi píší děti v Ekvádoru dopis Ježíškovi, ve kterém popisují svoje chování v uplynulém roce a uvádějí vánoční dárky, které si přejí dostat. Jako vánoční stromek se zde používá cypřiš.

Ve Venezuele se zpívají tradiční vánoční písně aguinaldos za doprovodu malé kytary (cuatro), chřestítek (maracas) a bubínku (furruco). Mše novény 9 dní před Vánoci zde nebývají obvyklé, zato lidé na mše často přijíždějí na kolečkových bruslích.

Tak jako jinde ve světě i ve Venezuele je vánoční stůl zaplněn řadou pokrmů. Hallaca (hayaca) je vařená či v páře připravovaná směs hovězího, vepřového a kuřecího masa, kapar, rozinek a oliv zabalená do těsta z kukuřičné mouky. To vše se pak zabalí do banánového listu a zaváže provázkem. Pan de jamón je pečivo plněné vařenou šunkou a rozinkami. Dulce de lechoza je sladkost připravovaná z papáje a hnědého cukru.   

Děti v Surinamu dostávají dárky od Nejdražšího tatínka (Goedoe Pa), který je černý má skupinu svých černých služebníků, kteří spolu s ním cestují po Surinamu a roznášejí dárky. Děti jim nechávají sušenky a mléko, aby přilákaly jejich pozornost. Děti nacházejí dárky a básničky ve svých botách už 6. prosince.

Vždy tomu však nebylo tak – až do roku 1975 byl Surinam holandskou kolonií, takže i vánoční tradice byly v podstatě stejné jako v Nizozemsku. Vánoční dárky nosil svatý Mikuláš (Sinterklaas), což byl starý muž a běloch, který přijížděl do Surinamu lodí 5. prosince, den před svým svátkem. Jezdil na bílém koni a měl skupinu černých služebníků. Děti pro jeho koně nechávaly trochu sena a mrkve ve svých botách.   

Pár dní před Vánocemi začnou lidé v Guayaně „rozebírat dům“, kdy důkladně uklízí dům od vrchu až dolů. Hlavní lahůdkou podávanou o Vánocích je zde „černý koláč“. Příprava tohoto tmavého hustého koláče začíná už asi dva měsíce před Vánocemi, protože místní lidé mají zvyk posílat kousek koláče svým příbuzným v zahraničí. Aby zůstal koláč po dlouhou dobu čerstvý, používá se při přípravě spousta rumu. Ovoce se musí namočit do rumu více jak tři měsíce předem.

K dalším vánočním jídlům v Guayaně patří vepřové s česnekem, místní verze guláše, nakládané cibulky a šunka. K pití slouží zázvorové pivo a řada míchaných nápojů (mauby, sorrel, různé druhy fly, falernum, shandy). Během Vánoc místní lidé organizují velké průvody s maskovanými tanečníky a bubeníky.  

Betlémy (betlémské scény, presépia) jsou obzvláště oblíbené v severovýchodní Brazílii. První betlém postavil v 17. století ve městě Olinda v Pernambucu františkánský mnich Gaspar de Santo Agostinho. Na severu Brazílie se hrává vánoční hra „Pastýři“. Brazilská verze vánočního příběhu se liší např. od mexické verze v tom, že Brazilci mají ve hře pastýřky a cikána, který se pokusí malého Ježíška unést.   

Dárky zde přináší Papai Noel (Otec Vánoce) přinejmenším od 50. let 20. století, kdy byl „importován“ ze Severní Ameriky. Kvůli horkému počasí nosí Papai Noel hedvábné oblečení. Kromě toho se mezi přáteli a rodinami organizuje tradice, které se zde říká „tajný přítel“ (amigo secreto). Počátkem prosince napíší všichni zúčastnění svá jména na kousek papíru. Pak si každý vytáhne lístek, ale neřekne, jaké jméno na něm je. V následujících týdnech pak probíhá výměna zpráv, kdy lidé tají svoji identitu a používají přezdívky (apelidos). V den Vánoc se účastníci sejdou, odhalí své tajné přátele a dají jim speciální dárek.   

Z důvodu vysoké kriminality v mnoha brazilských městech je dnes už méně častá návštěva půlnoční mše (Missa do Galo), místo toho lidé chodí na mše konané pozdě odpoledne nebo na počátku večera. Pak se podává speciální půlnoční večeře (ceia).

K jídlu o Vánocích v Brazílii patří krocan, šunka, obarvená rýže a spousta různého ovoce a zeleniny. Především na jihu Brazílie lidé slaví řadu tradic ze zemí, odkud přišli jejich předkové. Jako příklad můžeme uvést tradice italského či německého původu. Ve všech velkých městech Brazílie stojí velký vánoční strom s elektrickým osvětlením. Nejoblíbenější vánoční písní je zde Tichá noc (Noite Feliz). Brazilci sice mají i své vánoční písně, ale ty nejsou tak oblíbené.