Kam se podívat v Kambodži

Kambodža se svými starobylými chrámy a s elegantním hlavním městem je malá země s velkou duší. Je to země, kde rodina, společenství a život soustřeďující se kolem pagod hraje hlavní roli.

Phnompenh – kulturní život:

Po těžké minulosti, která vyvrcholila v 70. letech násilnou evakuací města Rudými Khmery, tato „Perla Asie“ prosperuje a může se pochlubit vzkvétající kávárenskou kulturou a spoustou prvotřídních světových fusion restaurací.

Prosperita přidala lesk také jejím kulturním institucím, z nichž mnohé byly vybudovány už za doby francouzské protektorátní éry, která započala roku 1863. K nim patří např. krytá monumentální tržnice Psar Thmei postavená ve stylu art deco a v pastelově žluté barvě, jejíž čtyři křídla vycházejí z obřího centrálního dómu. Několik hodin po rozednění se pak Centrální tržnice stává dějištěm prohlížení a směňování zboží.

Jen několik bloků od tržnice se nachází Národní muzeum stojící na nábřeží řeky, v němž návštěvníci rozjímají nad tisíciletí starými khmerskými sochami. Přiléhající Královský palác s jeho lesknoucími se věžemi a dračími detaily stále dominuje nevysoké scenérii města. V rohu jednoho z jeho dvorů pracuje tým umělců na rekonstrukci nástěnné malby z roku 1901, která znázorňuje kambodžskou verzi hinduistického eposu Rámajána. Na rekonstrukci historie si dávají velmi záležet.

Tonlésap – život na jezeře:

Ve vesnicí Me Chrey tvoří ulice voda, na které se vznášejí dřevěné stavby. Asi 500 rodin vytvářejících tuto vesnici patří k tisícům dalších, kteří se usadili na hladině sladkovodního jezera Tonlésap, které je Velkým jezerem Kambodže, a kde se pochopitelně všechen život točí kolem vody.

Hned při úsvitu vesnice ožívá. I batolata pádlují v hliníkových vaničkách hlavní ulicí a prodejci ovoce a zeleniny v pestrých oděvech a kónických kloboucích navigují lodě mezi obydlími. Je to potulná existence - plovoucí domy, které jsou svázané k sobě, jejich obyvatelé čtyřikrát do roka přemísťují, aby mohli následovat táhnoucí rybí populaci.

Sok Ang žije ve vesnici více jak 30 let. Ve svém obchůdku prodává každodenní potřeby, od šampónu přes olej na vaření až po chuťovky z lotosových semínek. Její obchod nemá jméno, alespoň ne oficiálně. Lidé ho však nazývají „obchod babičky Ang“. Ta sice nemá vnoučata, ale ve vesnici jí tak říkají.

V tomto odlehlém poklidném vodním světě nepřekvapuje, že tu spolupráce dobře funguje. „Všichni ve vesnici jsou přátelé,“ říká babička Ang. „Znám tu každého, a když někdo oslavuje, všichni přijdeme pomoct. Totéž platí, když někdo onemocní – pokud má některá rodina rychlou loď, odvezou nemocného na pevninu. Všichni si pomáháme.“

Angkor– chrámy:

Angkor Vat je největší náboženskou stavbou světa, architektonickou reprezentací hinduistického vesmíru a nepochybnou hvězdou mezi chrámovými komplexy. Masivní chrámové město bylo stavěno v průběhu 600 let desítkami panovníků, kteří se považovali zčásti za krále a zčásti za bohy.

Chrámy jsou stále aktivními centry náboženství i každodenního života. Mezi turisty, kteří sem přicházejí po pískovcových vyvýšených cestách, aby si prohlédli bludiště komor, dvorů a krytých galerií, je řada oddaných věřících. „Galerie tisíci Buddhů“ je však v současnosti bez většiny soch, což je svědectví o brutální vládě a destruktivitě Rudých Khmerů v 70. letech. Duchovní význam stavby však nijak neopadl.   

V Ta Prohm na severovýchodě Angkor Vatu se popínavé banyány omotávají kolem 39 chrámů v různých stádiích rozpadu, čímž vytvářejí změť nestabilních střech a průchodů. Uvnitř jednoho z chrámů se nachází oltář boha Šivy pokrytý ozdobami ze zlaté folie a oběťmi ovoce. Pečují o něj „chrámové babičky“, což je označení pro starší ženy, často vdovy, které složily klášterní přísahu a mezi modlitbou a meditací pomáhají udržovat náboženské budovy.

V Angkoru stále žijí klášterní komunity. Tao Lav má 18 let a letos se připojil ke společenství pagody (něco mezi chrámem a klášterem) Ta Prohm Meanjay. „Teď když jsem se už naučil meditovat, to dělám rád. Cítím se pak tolik svěží. Snažím se meditovat víc a víc a nemyslet už na vnější svět.“

Kardamomové hory – v srdci džungle:

Časné monzunové deště intenzivně dopadají na Kardamomové hory, takže se zde letos poprvé vodopád Tatai rozběhl po balvanech, na kterých se zazelenal mech. Tato bujně zelená přírodní kapsle na jihozápadě Kambodže je oblastí chráněných pralesů a migračních koridorů. Co však chrání doopravdy, je neproniknutelnost oblasti – hustá síť džungle zcela uzavírá pár místních vesniček a nověji také ekologických center. Není proto divu, že se Kardamomové hory staly jednou z posledních pevností Rudých Khmerů, jejichž ozbrojení členové se zde skrývali ještě asi dvě desetiletí od pádu jejich barbarského režimu.

Listy, které budou později použity na zabalení lepivé rýže, se lesknou a mraveniště vytlačené vodou teď leží na povrchu; vesničané ho použijí v tradiční medicíně. V tomto odlehlém a štědrém kraji přijde nazmar jen máloco.

Provincie Takéo – venkovský život:

Když Siphen Meas v 80. letech vyrůstala, její rodina žila mimo tuto zemi, podobně jako mnoho jiných obyvatel Kambodže, kteří přišli o svůj majetek a úspory během čtyřleté vlády Rudých Khmerů (ta skončila roku 1979). Na rozdíl od mnoha jiných si však zachránili své životy.

„Nechodili jsme nakupovat. Nasbírali jsme si ovoce a vypěstovali zeleninu,“ říká. Dnes už Siphen se svojí rodinou chodí nakupovat, nejraději na nedaleké tržiště Angk Tasoam, ale přitom stále obdělávají půdu ve své vesnici Prey Theat, která leží asi 2 hodiny cesty směrem na Phnompenh. Se svým manželem Machem, který je rovněž učitelem angličtiny, teď provozují ubytovávání cizinců u místních. Jejich dům obklopují rýžová políčka, kde pod nepřátelským pohledem zapřažených volů dovádějí kachny a děti balancují na velkém jízdním kole.

Ubytovávání návštěvníků je hlavní činností ve vesnici, kde je se Siphen a Machem spřízněno mnoho dalších obyvatel. Siphen odhaduje, že mají v Prey Theat asi 100 příbuzných. „I vzdálení příbuzní jsou nám blízcí, každý se staráme o každého. Během vlády Rudých Khmerů jsme přišli o mnoho blízkých. Všichni cítíme smutek, a proto si chceme být blíže.“