Hrad Karlštejn - symbol zlatých věků

Karlštejn má mezi českými hrady zcela výjimečné místo. Postavit ho nechal český král a římský císař Karel IV. jako místo pro uložení královských pokladů, sbírky svatých relikvií a korunních klenotů. Působivý plán hradních budov od vnějšího sídla až k Císařskému paláci s věžemi uchvátí svojí genialitou. V hradní Kapli sv. Kříže můžete v tichém úžasu rozjímat před obrazy mistra Theodorika.

Karlštejn byl postaven v roce 1365 a kromě krásné výzdoby vyniká také svým stupňovitým plánem založeným na významu jednotlivých částí hradu. Na nejnižší úrovni naleznete sídlo mimo hradby spolu s Purkrabstvím a s jeho původní studnou. Nad ním na další úrovni se táhne pětipodlažní Císařský palác s pokoji krále, jeho dvora a šlechticů, k nebi se tyčí menší Mariánská věž s kaplemi, a nad tím vším spatříte hlavní Velkou věž, v níž měly být uloženy české královské poklady.  

Kaple sv. Kříže v hlavní věži

Kaple sv. Kříže umístěná v nejvyšší hlavní věži se těšila takové vážnosti a úctě, že sám Karel IV. do ní na znamení pokory vstupoval bosý, a byla vybavena 3 železnými dveřmi a 9 zámky. Její výzdoba byla inspirována popisem Nebeského Jeruzaléma v biblické knize Zjevení. Kaple sloužila jako úložiště korunních klenotů a také královy sbírky ostatků svatých. Návštěva posvátného prostoru kaple se čtyřmi okny částečně vyloženými drahými kameny, s křížovou klenbou s profilovanými žebry, s freskami ze života Krista a se 129 jedinečnými deskovými obrazy od Mistra Theodorika znázorňujícími svaté je skutečně nadpozemským zážitkem.  

Napijte se vody ze studny na šlapací pohon

Kromě krásně zařízených pokojů najdete na Karlštejně také kopie českých korunovačních klenotů i klenotů Svaté říše římské, nemluvě o studni hluboké 80 m, která používá na zvedání okovu originální zařízení: kolo, ve kterém šlapou lidé.                                            

Nejznámější pověsti o Karlštejnu

Karlštejn byl velkou inspirací pro umělce od nepaměti. Podle pověsti byl hrad původně určen pouze pro světské a duchovní potřeby krále Karla IV., takže sem ženy neměly přístup. Další pověst vypráví o slepém loutnistovi, kterého doprovázel jeho věrný pes. Jednou hrad navštívil brunšvický kníže se svým proradným komorníkem, který chtěl svého pána otrávit. Podal mu číši s jedem, kníže ji však nabídl slepému loutnistovi, aby uhasil žízeň, když celý den tak krásně hrál. Věrný pes ho však nenechal se z číše napít, vyskočil mu na klín a obsah sám vypil.