Island – krajina jako z pekel
Pokud se líbí,
sdílejte přátelům!
Na ostrově, kde země burácí a prameny zuřivě vřou, stále žijí staré mýty. Před staletími obyvatelé Islandu věřili, že výbuchy sopek jsou dílem lidských duší vyvržených z pekla, a také dnešní pověsti vyprávějí o elfech, kteří se skrývají na lávových polích a žárlivě střeží svoji zemi.
Ve vnitrozemí severního Islandu, kde ze stojatých jezerních vod vychází sírové výpary a kde vulkanický odpad leží roztroušený po pláních, jsou tyto mýty obzvlášť temné. Pověsti předávané ústně po generace popisují sopku Krafla jako bránu do pekla nebo jako místo, kde ďábel přistál poté, co byl svržen s nebe.
Dnes Krafla tiše dumá, její kaldera široká 10 km se nachází na Středoatlantském hřbetu, což je spoj, mezi severoamerickou a euroasijskou tektonickou deskou procházející Islandem. Krafla však nebyla vždycky takhle klidná. V roce 1975 začalo období jejích výbuchů, které trvalo 9 let, s mimořádnou geologickou aktivitou. Došlo k 9 mohutným výbuchům, kdy lávové sloupce tryskaly z pukliny hluboké 1 138 m, a vytvořila se obrovská magmatická komora.
I přes její pekelnou pověst (nebo možná kvůli ní) lze sopku Krafla snadno navštívit. Na severu Islandu to vypadá, že stačí, když je cesta do pekel „vydlážděná“ dřevěnými chodníky. Když jsme procházeli po těchto stezkách, které se vinou kolem kráteru Krafly a přes doutnající černá lávová pole, mohli jsme sami přes podrážky bot cítit horko země. Pára zde syčí z puklin, které působením železa získaly narudlý odstín.
Sopečná kaldera ukrývá dva krátery, Leirhnjúkur a Víti, kdy jméno toho druhého doslova znamená „peklo“. Směrem ke kráteru Leirhnjúkur, bubliny jedovatých plynů vytvářejí vlnky v nefritově zelené vodě bahenních jezírek. Oči nám zde slzely z množství sírového zápachu ve vzduchu.
Lávová pole jako tohle byla kdysi považována za bitevní pole severských bohů. I dnes místní folklor spojuje vulkanickou krajinu s trolly, zlovolnými bytostmi, které číhají pod zemí, protože sluneční paprsky by je proměnily v kámen. A mnohé zjizvené balvany v okolí Krafly skutečně připomíná krčící se skřety.
Všechny společnosti mají své pověry a mýty, kterým věří. Island leží na samém okraji Evropy a zdejší přírodu oživuje množství mýtů. Nedávný průzkum islandských pověr zjistil, že asi polovina respondentů věří v existenci elfů a „skrytých lidí“ (huldufólk).
Při cestě na Krafle jsme dávali pozor, abychom se nedostali mimo dřevěné chodníky, které slouží nejen k tomu, aby chránily nohy návštěvníků před zdejší horkou zemí. Samotné místo totiž potřebuje ochranu: ztuhlé lávové formace ztrácejí pod nohama svůj tvar a jejich jemný lišejníkový porost se odírá. V oblasti, kde podle pověstí „skrytí lidé“ trestají ty, kdo jejich zemi ublíží, jsme považovali za vhodné držet se vytyčených tras.
Necelých 18 km jižně od Krafly je scenérie ještě zlověstnější. Lávová pole Dimmuborgir (v překladu „temné hrady“) mají vzhled království děsivých skřetů: žulové pilíře zde trčí ze země a podzemní kaverny Vám hrozí přímo pod Vašima nohama. Nejpozoruhodnější je zdejší Kirkjan „kostel“, který připomíná lomený oblouk gotické kostelní brány. Zčernalý oblouk obklopený hromadami vulkanické suti vznikl přirozenou cestou před 2 300 lety, kdy láva chladla a propadala se do bažin.
Geolog a výzkumník Oddur Sigurðsson tuto oblast zdokumentoval a vyfotografoval v době výbuchů Krafly v letech 1975 až 1984, a to jak Kraflu, tak okolní oblasti, jako je Dimmuborgir. Pozoroval výbuchy a lávové fontány z kaldery a měřil série zemětřesení patrné i ve vzdálenosti 80 km. Provazy ztuhlé lávy (pahoehoe) ztuhly a vytvořily nový zemský povrch během několika dní, kdy vystupovaly z hlubin země. Všechny tyto dramatické změny přitom byly součástí stálého vření ostrova, který se prostřednictvím vulkanické aktivity neustále obnovuje. Pokud sem dnes přijdete poprvé, spatříte přitom krajinu velmi podobné té, jakou zde lidé viděli příchozí před půlstoletím. Výbuchy Krafly totiž přestavovaly jen jednu epizodu v nekonečném geologickém procesu probíhajícím na Islandu.
Na cizince působí lávová pole kolem Krafly a Dimmuborgiru apokalyptickým dojmem. Vědci zde však mezi vším dramatem a nebezpečím nacházejí fascinující svět. Jako příklad poslouží rychlost, s jakou mech vyrostl v novém vulkanickém kráteru, kde se dokonce objevily i květy mateřídoušky. Když se islandský Hades vyléčí z hlubinného burácení, rychle zde vyraší nový život.
Ubytování na Islandu naleznete přes portál hotelscombined.cz nebo booking.com
