Jak prožít dovolenou v Chorvatsku den druhý

Závan čerstvě mleté kávy, Jadran lesknoucí se ve vycházejícím slunci - a já musím litovat, že právě na trajektu opouštím Split. Britský Dover ve srovnání s ním působí jako z jiného a temného světa: místo hromad beden a bezútěšných budov zde na pozadí spatříte římský palác a přístav lemovaný palmami.

V 11 hodin dopoledne, kdy slunce zbarví vodu do tmavé nefritové zeleně, přistáváme ve městě Hvaru na stejnojmeném ostrově. Benátské vily s červenými střechami se shlukují kolem mramorového přístaviště a samotné město v neoklasicistním stylu stoupá po svahu vzhůru směrem k úžasné pevnosti Španjol.   

První věc, která mě po vylodění zaujala, byla intenzivní vůně levandule ve vzduchu. Hvar je jí proslulý. Pokud ostrov navštívíte v červenci nebo v srpnu, bude celý zahalený světle fialovou pokrývkou. Levandule a rozmarýn se zde dávají do všeho: do aromatických olejů nebo aromatických pytlíčků i do homeopatických léčiv. Nábřeží lemují prodejní stánky se spoustou voňavých lahviček a bojují o místo s jinými nabízejícími tyrkysové náhrdelníky a stříbrné náramky.

Při prohlížení si renesančních věžiček spatřím flotilu superjachet; jedna z nich je ebenově černá a tak obrovská, že snad bude potřebovat vlastní molo. Na palubě sedí zamračený muž a nervózně se dloube v humrovi na talíři. Takhle nějak i představuji cara Ivana Hrozného…

Přecházím po mramorovém náměstí města Hvaru směrem k mému dočasnému útočišti. Palace Hotel sloužil v 16. století jako domov vévody a téměř byste čekali, že zde ve stínu spatříte sedět spisovatele Grahama Greena. Z pokoje mám výhled na přístav, palmami porostlé Paklené (Smolné) ostrovy a na moře, na které se nemůžu vynadívat. Viděl jsem tyrkysové moře v Karibiku i tmavomodré Egejského moře, avšak tady je odlišné. Podle slov vědce a oceánologa Jacquesa Cousteaua je zdejší moře nejčistší, jaké kdy spatřil.  Představte si safírové odstíny na ocasních perech páva a budete asi nejblíže. Avšak více zítra – hodlám se totiž na pár hodin ztratit v naprostém Ráji. Carpe Diem!