Jak prožít dovolenou v Chorvatsku den třetí

Hvar vždy přitahoval kosmopolitní společnost. Díky své poloze se stal nezbytnou zastávkou pro obchodní lodi a díky svým modrým zátokám a kopcům porostlým borovicemi, šalvějí a levandulí přilákal mnoho lidí, kteří zde už zůstali. Bojovali o něj Řekové už kolem roku 300 př. n. l., později Římané, Ilyrové, Benátčané a osmanští Turci.

Hvar je však tavícím kotlem i dnes. Nad šálkem ranního cappuccina v Loco Café na hlavním náměstí města Hvaru pozoruji lidi a poznávám zde Brity, Holanďany, Rusy i uhlazené Italy, kteří s umělým opálením vypadají, jakoby právě vyskočili z televizní reklamy. I Srbové se sem už začali vracet.  

Cítím se poněkud nedostatečně oblečený, protože tohle je evidentně teritorium lidí dbajících na módu. Avšak za okázalým leskem jacht a zářivých restaurací se stále ukrývá místní kultura: drsní rybáři zpívají milostné písně nad mořskými plody, staří lidé prodávají háčkované výrobky nebo tmavě oděné jeptišky, které se plahočí po schodech k benediktýnskému klášteru na kopci.

Ještě v 90. letech bylo Chorvatsko stiženo válkou a do míst, jako je Dubrovník, nebyl možný vstup. Předtím sem zase dosahovala chapadla komunistické tajné policie UDBA a místní lidé se proto obávali příliš mluvit s cizinci. Takže to, co jsem nejprve považoval za rezervovanost, je ve skutečnosti pozůstatkem minulosti. Za počáteční opatrností však brzy najdete pravou chorvatskou srdečnost a temperament.

Kousek cesty směrem k okraji města, za františkánským klášterem z 15. století, se dostávám na malou pláž: je startovní místem pro Hvar Adventure, se kterými se dnes vydám na jednodenní výlet na kajaku na Paklené ostrovy. Vedoucí naší skupiny Pačo se svojí asistentkou Sylvií jsou úžasní pohodoví lidé, kteří nasadí pohodlné tempo (ve skupině jsou lidé od 20 do 60 let). Přeplujeme přes záliv a najdeme si klidné místo na zalesněném ostrůvku Jerolim, kde si zaplaveme pod ostřížím pohledem několika skalních nudistů. V poledne jsme už na dalším ostrově Stipanska, kde si dáme k obědu špagety bolognese a lehké bílé víno.

Zlatým hřebem je však naše poslední zastávka na ostrůvku Galisnik. Coby kamenem dohodil od přístavu ve městě Hvar, nacházíme perfektní místo, kde uhasit svoji žízeň získanou z moře. Restaurace na vrcholku ostrova je domovem naparujících se kohoutů, dvou divokých psů a osla Mercedese, který byl svědkem už mnoha utajených svateb. Zvláštní však je, že o Galisniku nikdo neví...

Kolem 7. hodiny večerní se začne kolem rozlévat soumrak a náměstí se promění v plochu zalitou zapadajícím sluncem a připravující se na večerní veselí. V rušné restauraci Pošteni nad vynikajícím smaženým okounem pak znovu pozoruji lidi kolem.