Obrův chodník (Giant’s Causeway), Severní Irsko

Od roku 1693, kdy ho britská Královská společnost poprvé uvedla ve známost coby jeden z přírodních divů světa, představuje Obrův chodník (Giant’s Causeway) významnou turistickou atrakci. Romantické obrazy mnohoúhelníkových skalních formací od Susanny Drury (původem z Dublinu), které kolovaly po Evropě v 18. století, velmi přispěly k popularitě Chodníku; dva z obrazů jsou dnes vystaveny v Muzeu Ulsteru v Belfastu.

Ne každý však byl nadšen. Spisovatel William M. Thackeray zklamaně prohlásil: „Cestoval jsem 150 mil, abych spatřil tohle?“ Nejvíce mu vadil turistický ruch kolem Chodníku, kdy v roce 1842 prý „cestovatel nemůže vyjít z hospody zadním vchodem, který ho má zavést přímo k Obrovu chodníku, aniž by se na něj hned nevrhli průvodci.“

Ačkoli turistická kampaň je dnes jistě méně agresivní, Chodník však stále přitahuje ročně stovky tisíc návštěvníků, kteří zaplňují návštěvnické centrum, zatímco minibusy spěchají tam a zpátky. Ale i v hlavní sezóně můžete uniknout davům, když se vydáte na útesy.

Co se týče fantastičnosti, jen těžko Obrův chodník něco předčí. Je tvořen odhadem 37 000 sloupy z černého čediče, z nichž každý má mnohoúhelníkový průřez; šestiúhelníky jsou nejběžnější a po nich následují pětiúhelníky, ale některé sloupy mají až 10 stran. Je to výsledek mohutné podzemní exploze před asi 60 miliony let, která sahala od Obrova chodníku k irskému ostrovu Rathlin a dál ke skotským ostrovům Islay, Staffa (kde způsobila vznik Fingalovy jeskyně) a ostrovu Mull ve Skotsku. Obrovská masa roztaveného čediče přitom byla vyvržena na povrch a ztuhla do tvaru krystalů. I když je to jednoduchý proces, při pohledu na působivé pravidelné tvary sloupů je těžké uvěřit, že jsou zcela přírodního původu.

Pěšky k Obrovu chodníku

Když budete u návštěvnického centra, je dobré odolat pokušení následovat davy mířící po cestě přímo dolů k Chodníku a vyhnout se i minibusům, které jezdí každých 10 minut (zde jediný povolený dopravní prostředek kromě jízdních kol). Místo toho se vydejte po okružní trase s mnohem lepší vyhlídkou dlouhé něco přes 3 km. Za návštěvnickým centrem jděte nahoru po štěrkové cestě a kolem okraje několika výběžků, ze kterých budete moct hledět na Chodník z výšky a pozorovat přitom také mořské ptáky mířící sem od skotského ostrova Ailsa Craig vzdáleného téměř 50 km. Po celkem 162 schodech se dostanete dolů k moři a křižovatce cest. Když se vydáte po stezce západním směrem, dostanete se k Obrovu chodníku, a když budete pokračovat kolem zátoky na sever, spatříte sérii skalních formací, z nichž první jsou čedičové sloupy vysoké 12 m známé jako Varhanní píšťaly (Organ Pipes). Mnoho dalších formací má jména, která pro ně vymysleli průvodci, co tak obtěžovali Thackeraye a jeho současníky, např. Harfa (Harp). Ale přinejmenším jeden z nich, Chimney Point severně odtud, má tak bizarní vzhled, že v září 1588 oklamal posádku lodi Girona španělské Armády, kteří si mysleli, že se jedná o skotský hrad Dunluce, kde chtěli požádat o pomoc klan MacDonnellů. Místo toho však loď ztroskotala na skalnatém břehu Port-na-Spánaigh kousek před Chimney Point. Poklady z ní vyzvedli potápěči v roce 1968 a některé kusy jsou dnes vystaveny v Muzeu Ulsteru v Belfastu a v Tower Museum v Derry. Bohužel rozsáhlá eroze útesů brání dalšímu průzkumu, v plánu jsou však restaurační práce.