Apulie a Gargano

Apulie (Puglia), táhnoucí se asi 400 km od severu k jihu, tvoří „podpatek“ italské „boty“. Po celá staletí to byla strategicky významná provincie, kterou kolonizovaly, napadaly a dobývaly snad všechny významné mocnosti své doby, od Řeků až po Španěly. Dnes je zdejší čisté moře a spolehlivý sluneční svit lákadlem pro rekreanty jak z Itálie, tak ze zahraničí, takže je pobřeží poseto rozsáhlými turistickými kempinkovými vesnicemi s bungalovy, ačkoli zde také můžete najít tichá místa). Zahájeny byly nízkonákladové lety do měst Bari a Brindisi, které zpřístupnily oblast dalším zahraničním turistům, z nichž mnozí nacházejí ubytování v tradičních trulli (historických zásobárnách) a masserie (statcích/farmách). V mnoha letoviscích dochází k dalším investicím, které přinášejí rozvoj v podobě nových špičkových lázeňských hotelů umístěných v dřívějších masseriích, a také místa pro agroturistiku (agriturismo), kde můžete strávit dovolenou mezi olivovými háji a sady a vydávat se na výlety na koňském hřbetě či na horském kole. Stále se vynořují nové penziony B&B, často v historickém centru měst, přičemž některé jsou jednoduché a jiné honosné, ale všechny představují lepší hodnotu za Vaše peníze než většina hotelů.

Apulie nabízí spoustu architektonických památek a zajímavostí, kdy každý pán zanechal svoji charakteristickou stopu v krajině: Římané svá zemědělská schémata a feudální páni středověká opevněná města. Možná nejtypičtější jsou opevněné čtvrti ve stylu severoafrických kasba v mnoha městech, což je pozůstatek dobytí Saracény v 9. století; v Bari najdete největší a nejpůsobivější z nich. Normané zanechali v Apulii krásné zdobené katedrály, zatímco barokní nádhera měst, jako je Lecce a Martina Franca, představují španělské dědictví. Pokud však existuje symbol Apulie, který vyniká, jsou to impozantní hrady, které v celé provincii nechal postavit Fridrich II. Švábský; nejvýznamnější z nich je hrad Castel del Monte (znázorněný na italské minci 5 eurocentů) a zbytky hradu ve městě Lucera.

Města v Apulii, která obvykle slouží turistům pouze jako dopravní centra, však zasluhují bližší pozornost a Vaši návštěvu. Zatímco Taranto a jeho okolí prohrálo bitvu s místním ocelářským průmyslem, avšak Lecce stojí za návštěvu kvůli své nezvyklé přehlídce barokních kostelů a poklidnému kavárenskému životu. Přestože Bari není tradiční turistická destinace, reinvestice do jeho starého města podobného labyrintu přitahuje znalé návštěvníky kvůli zdejším prostředí a vynikajícím restauracím. Oproti tomu Brindisi, které má trajektové spojení s Řeckem, leží jen 15 km od krásné Přírodní rezervace Torre Guaceto, což je dlouhý úsek neznečištěných písečných dun, porostu makchií a čistého moře, kde můžete provozovat cyklistiku, pěší turistiku nebo potápění.    

Apulie je geograficky pestrá, ačkoli to se nedá říct o nížině Tavoliere na severu s jejími nekonečnými obilnými poli. Lákavější je kopcovitý zalesněný výběžek Gargano vyčnívající na východě a lemovaný mírně se svažujícími písečnými plážemi, přímořskými hotely a kempingovými vesnicemi, které přestavují dobrá místa pro rodinnou dovolenou; za čistějším mořem se však musíte vydat trajektem na Tremitské ostrovy. Také můžete zamířit na nejjižnější výběžek poloostrova Salentno, kde je terén skalnatý a suchý a podobá se více Řecku než Itálii; nejdete zde krásné zátoky a mořské jeskyně, kde si můžete zaplavat.

Gargano

Poloostrov Gargano se zvedá z ploché nížiny Tavoliere spíše jako ostrov. Jeho krajina je pozoruhodně pestrá: pláže a laguny na severu, skalnaté členité pobřeží na východě a zelené dubové a bukové lesy (které připomínají spíše střední Evropu než jižní Itálii) uprostřed. Po celá staletí byl poloostrov velmi izolovaný a navštěvovali ho pouze poutníci vydávající se do města Monte Sant’Angelo s jeho svatostánkem. Turistika zde však propukla ve velkém, především kolem přímořského letoviska Vieste. V roce 1991 byl celý poloostrov prohlášen národním parkem, aby se zabránilo nadměrnému rozvoji a zajistilo, že většina vnitrozemí nadále zůstane čistá a tichá.   

Může se zdát, že celý poloostrov je jeden dlouhý pás soukromých pláží, ale pamatujte na to, že podle italských zákonů má na samotné pobřeží přístup každý, stejně tak jako na úseky o délce 50 m mezi rezervovanými částmi. Podrobnosti si ověřte v hotelu, kde budete ubytování; často bývá poplatek za lehátko a slunečník na nejbližší pláži zahrnut v ceně ubytování v hotelu.