Italské město Padova

Město Padova (Padua) s okolní aglomerací (jedná o ekonomicky nejvýznamnější centrum Benátska) nepůsobí na první dojem jako nejlákavější místo v severní Itálii. Patří však k nejstarším a má k dispozici spoustu dokladů o své působivé minulosti. Kromě toho velký počet studentů ve městě vytváří živou atmosféru. A přestože město má dvě velké atrakce, Giottovy fresky (v kapli Scrovegni) a Baziliku sv. Antonína, Padova především působí dojmem města, které se stará pouze o svoje obchody.    

Stručná historie

Coby římské municipium založené roku 45 př.n.l. město vzkvétalo až do útoků barbarů a následné invaze Langobardů na počátku 7. století. Obnova prosperity byla pomalá, ale v polovině 12. století, kdy už byla svobodnou obcí, Padova znovu vzkvétala. V roce 1221 zde byla založena druhá nejstarší univerzita Itálie a o desetiletí později, po smrti sv. Antonína z Padovy, se město stalo poutním místem.    

V roce 1337 převzal ve městě moc rod Da Carrara. Pod jeho vládou byl zajištěn kulturní věhlas Padovy a do města přišli např. Giotto, Dante a Petrarca. Teritoriální ambice vládnoucího rodu však vedly ke konfliktu s Benátkami, po kterém město v roce 1405 ztratilo svoji nezávislost. Přestože byla Padova politicky zrušena, nadále zůstala centrem umění a inteligence: pracoval zde sochař Donatello a malíř Mantegna, a v 17. století Galileo Galilei bádal na univerzitě, jejíž lékařská fakulta patřila k nejambicióznějším v Evropě. Po pádu Benátské republiky získal vládu nad městem Napoleon a pak Rakušané, kteří vládli Padově až do jejího připojení k Itálii v roce 1866. Město bylo za II. světové války několikrát bombardováno Spojenci a poté rozsáhle zrekonstruováno.