CestujZadara.cz

Italský Janov

Janov (italsky Genova) je „nejspletitější město a nejzamotanější topografická změť na světě“. Tak ho popsal americký spisovatel Henry James, přitom je to však město (šesté největší v Itálii a největší přístav země) úžasně pestré, rušné a oplývající drsným kouzlem. „La Superba“, jak bylo nazýváno v dobách vrcholu své moci, se můžete chlubit větším elánem a poutavostí než všechna okolní pobřežní letoviska dohromady. Jeho staré město je hustý fascinující labyrint středověkých uliček a velkých paláců postavených v 16. a 17. století místními bohatými rodinami obchodníků, které dnes hostí muzea a galerie umění.

Ani všechny rekonstrukce však zcela nevyčistily staré město: jádro města ležící mezi dvěma nádražími a nábřežím je temné a mírně hrozivé, převažuje však dojem rušného úlu plného aktivity. Obchody s jídlem sídlí v portálech dřívějších paláců, dílny tesařů jsou namačkány mezi prodejnami designového nábytku, přičemž vše obklopuje tlačenice a nesrozumitelný janovský dialekt (který během staletí vstřebal prvky neapolského a kalábrijského nářečí, ale i portugalštiny). Kromě kosmopolitního života v ulicích byste měli vyhledat také janovskou katedrálu (Cattedrale di San Lorenzo), Dóžecí palác (Palazzo Ducale) a renesanční paláce na ul. Via Garibaldi, které ukrývají to nejlepší ze sbírek umění ve městě, a také nábytek a výzdobu z doby největší slávy města.

Stručná historie

Janov přišel ke svému bohatství na moři, prostřednictvím obchodu, vykořisťování kolonií i pirátství. Byl jednou ze čtyř hlavních italských námořních republik/městských států (kromě Benátek, Pisy a Amalfi) a místní velmoc s vlastním dobře vytvořením systémem správy, který fungoval několik staletí. Město hrálo významnou roli při křížových výpravách, po 13. století se pak janovští mořeplavci potulovali po Středozemí a přiváželi zpět nápady i zboží; např. zdejší architekti používali arabské lomené oblouky o sto let dříve než zbytek Itálie. Bankovní syndikát San Giorgio efektivně spravoval město po většinu 15. století, kdy zde vyrůstal nebojácný Kryštof Kolumbus. Fondy pro své platby získal ve Španělsku a se španělskou podporou zahájil nové atlantické obchodní trasy, které však ironicky nakonec zatlačily Janov do pozadí.

Po cizí invazi v roce 1768 byl syndikát Banco di San Giorgio nucen prodat janovskou kolonii Korsiku Francouzům a o století později se město stalo líhní radikalismu. Narodil se zde filosof Mazzini, jeden z hlavních protagonistů italského hnutí Risorgimento (za svobodu a jednotu Itálie) a v roce 1860 odtud vyplul Garibaldi na Sicílii se svojí „Tisícovkou“. Zhruba v téže době započala v Janově průmyslová revoluce v Itálii, kdy se kolem pobřeží vynořily ocelárny a loděnice. Ty však velmi utrpěly při bombardování za II. světové války a následný ekonomický úpadek stíhal Janov po celá další desetiletí.

Situace se začala lepšit až v 90. letech, kdy stát financoval oslavu 500. výroční Kolumbovy objevné plavby (1492) a zaplatil renovaci mnoha zdejších pozdně renesančních paláců i starého přístavu. Při tom hrál významnou roli nejslavnější novodobý janovský rodák Renzo Piano (který spolupracoval na plánech pařížského centra Pompidou). Výsledkem 12 let trvajícího programu obnovy bylo, že se Janov stal Evropskou metropolí kultury pro rok 2004.