Návštěva Kurské (Kuronské) kosy v Pobaltí

Výlet na pozoruhodnou Kurskou kosu, která se táhne podél jihovýchodního okraje Baltského moře, představuje vrchol každé cesty do Litvy. Kurská kosa je vlastně úzký pás země mezi Litvou a ruskou provincií Kaliningrad, který se táhne jižním směrem od litevského přístavu Klaipėda. Příroda je zde poklidná a křehká, tvoří ji borovicové háje a písečné duny, takže nabízí pro každého něco.

Nedotčené písečné pláže přitahují v době krátkého litevského léta milovníky slunce. Jiní návštěvníci sem přicházejí, aby se vydali na túry písečnými dunami, na cyklistické výlety nebo prostě jen „dobít baterky“, přičemž si mohou užívat stálého přísunu uzených ryb a opojného mořského vzduchu.     

Dlouhá a úzká Kurská kosa je řídce osídlená a leží na ní jen pár vesnic obydlených po celý rok, jako je Juodkrantė, a pak samozřejmě nejznámější Nida. Samotná Kosa je pod ochranou Národního parku Kurská kosa, který byl vytvořen roku 1991 na ochranu této vzácné přírodní rezervace a jejího ekosystému.   

Vesnice jsou propojeny silnicí, která se táhne po délce 50 km od Smiltynė na severu až k Nidě na hranici Kaliningradu. Mezinárodní turistická stezka EuroVelo 10 dále prodlužuje litevskou část Kosy a spojuje vesnice po cestě až do Lotyšska na severu a ještě dále.  

Litevská Sahara

Samotné stoupání na majestátní písečnou dunu může někomu připadat téměř jako náboženský zážitek. Nejpůsobivější dunou na Kose je 50 m vysoká duna Parnidis, která se zvedá jižně od Nidy a táhne se až ke Kaliningradu. Nejlepší způsob, jak se dostat na její vrchol, je jít z přístavu v Nidě podél pobřeží Kurského zálivu asi 1 km, pak zahnout doprava do lesů a po sérii dřevěných schodů vystoupat na vrchol.     

Vrchol je příhodně označen 12 m vysokými slunečními hodinami ozdobenými pohanskými a runovými symboly, odkud budete mít výhledem na písek táhnoucí se jižním směrem, za jaký by se nemusela stydět ani Sahara. Duny jsou křehké a stále se vyvíjí. Je důležité neodchylovat se z vyznačených stezek, abyste minimalizovali svůj vliv na duny a především na okolní rostlinstvo, které pomáhá písek zpevňovat a ukotvovat.   

Z vrcholku duny Parnidis spatříte širokou bílou pláž v Nidě táhnoucí se podél Baltského moře po délce asi 2 km západním směrem. Stezky vedou přes vrcholek duny a dolů po její druhé straně. Po asi 100 m se vydejte po některé z cest a stezek vedoucích na západ. Pokud se budete chtít vypravit na pláž, aniž byste museli slézat na dunu, jděte asi 20 minut z centra Nidy po hlavní ulici Taikos gatvė západním směrem.   

Kromě pěší turistiky a plavání se zde v době sezóny nachází také spousta dalších aktivit. Mnohé hotely a pensiony zapůjčují za poplatek jízdní kola. Přístav v Nidě je plný provozovatelů lodí, kteří nabízejí krátké hodinové výlety po Kurském zálivu i odvážnější výpravy přes záliv do delty řeky Nemunas a do vesničky Mingė.

Když prší

I v létě může být počasí na Kose nepředvídatelné, naštěstí zde však existuje řada aktivit pro deštivé dny - i když šplhání se na dunu může být úžasné i při mrholení.     

Po celá staletí Kosa patřila k německé provincii Východní Prusko a během 19. století a na začátku 20. století sem klidné prostředí a mořský vzduch přilákal mnoho německých spisovatelů a intelektuálů. Počátkem 30. let si postavil letní dům 2 km severně od Nidy německý spisovatel a nositel Nobelovy ceny Thomas Mann. Strávil zde tři sezóny, než byl z Německa vyhnán nacisty. Dnes se v Mannově srubu nachází Památník a muzeum Thomase Manna s malou sbírkou fotografií, novinových výstřižků a dopisů z doby, kterou spisovatel strávil na Kose.   

Německý kulturní vliv je dodnes silně patrný v osamělém příjemném evangelicko-luteránském kostele, což je majestátní budova z červených cihel, která se spolu se starým německým hřbitovem nachází v borovicovém lese. Kostel je vzdálen 1 km severně od centra Nidy a stojí nedaleko od Památníku a muzea Thomase Manna.  

Přímo naproti kostela se nachází maličké Muzeum jantaru, kde si můžete prohlédnout malou, avšak pestrou sbírku žluté fosilizované pryskyřice (některé kousky mají stáří až 50 000 let). Prostřednictvím muzea prodávají své šperky i místní umělci a samotné muzeum provozuje dílny pro fanoušky jantaru, kde si mohou vytvořit své vlastní umělecké dílo.     

Jak na to

Nejlepší dobou k návštěvě Kosy je léto, od počátku června do poloviny září, kdy zde bývá teplo a dlouhé dny trvají i přes 22. hodinu. Jaro a podzim jsou klidnější a nabízejí své vlastní kouzla, ačkoli některé restaurace a hotely se po sezóně v září zavírají.   

Nida, která je největší vesnicí Kosy, nabízí nejlepší výběr ubytování a restaurací. Mnohá příjemná místa se nacházejí v tradičních dřevěných pobřežních chatách, které bývají často natřeny charakteristickou karmínově červenou barvou s hezkým modrým a bílým lemováním.   

Jednou z nejoblíbenějších je Misko Namas, úhledná chata vzdálená asi 5 minut chůze od centra, kde mají hosté k dispozici vlastní malé kuchyňky a také přístup do příjemné stinné zahrady. Blíže přístavu stojí Naglis s přátelskými majiteli a s prostými, avšak pohodlnými pokoji, z nichž některé mají vlastní balkony.

Mnohé restaurace mají v době mimo sezónu zavřeno, jednou z výjimek je však Tik pas Joną (Užeiga Sena Sodyba), neformální podnik hned vedle přístavu v Nidě na břehu Kurského zálivu. Zdejší specialistou jsou čerstvě uzené ryby, jako je cejn, makrela nebo úhoř, podávané na papírovém tácku a se sklenicí piva.   

Ke vstupu na Kosu je potřeba překročit Kurský záliv, což vyžaduje zkušenosti a plánování. Přístav Klaipėda představuje hlavní vstupní bránu pro zdejší dva trajekty, z nichž jeden je určen pro cestující a kola, zatímco druhý větší přepravuje auta a autobusy. Až budete na samotné Kose, zjistíte, že vesnice spojuje autobusová linka, která končí v Nidě. Ochotný personál v Turistické kanceláři v Klaipėdě Vám pomůže se vyznat v jízdních řádech pro trajekty a autobusy - klaipedainfo.lt

Oficiální internetové stránky Kurské kosy Vám pak poskytnou řadu užitečných informací, jak se na Kosu dostat a jak strávit svůj čas, až tam budete - visitneringa.com