Lyžování v polském Zakopaném
Pokud se líbí,
sdílejte přátelům!
U lanovky na vrcholu hory Kasprov vrch visel plakát s upozorněním na medvědy. Znázorněný exemplář byl huňatý, karamelové barvy a vypadal sytě, jakoby právě snědl nějakého lyžaře.
„Hrozí tu opravdu nebezpečí?“ zeptal jsem se muže obsluhujícího vlek.
Chvíli přemýšlel. Tato část Polska je známá svým poklidným způsobem života a spoustou překvapení. Krajina v oblasti ležící více jak 600 km jižně od Baltu působí jako scény z obrazů: sáně, kláštery, kopule, velké dřevěné domy připomínající staré galeony a zvlněná bílá krajina. Ta se pak zničeho nic zvedá do podoby skalnaté stěny o výšce 2500 m – to jsou polské Tatry. Je to odlehlá oblast, jak jen může být.
"Ne," odpověděl. "Medvědi jsou v pohodě. A v každém případě teď spí zimním spánkem. Vraťte se sem na jaře.“
Je to lákavá nabídka. Týden, který jsme strávili v Polsku, předčil naše očekávání - a jako cíl pro rodinnou dovolenou předčí Polsko máloco. Vždy jsem měl rád Krakov s jeho obrovským náměstím ze 13. století a starými kostely, tentokrát jsme se však rozhodli přidat lyžování. To se však dá předem jen těžko odhadnout. Přestože ceny se zdály fantastické, jen zlomek toho, co ve francouzských Alpách, jak bude vypadat samotné lyžování, to pro nás bylo záhadou. Jak se letovisko Zakopane postará o naše různé úrovně dovedností: pokročilou (manželka), začátečníka (osmiletá dcera) a jedním nahodilcem (mnou)?
Brzy jsme si uvědomili, ať už bude lyžování jakékoli, Zakopane je kouzelné. Přestože se zde nachází luxusní bary a prodejny lyžařských potřeb, ve skutečnosti je to velmi staré horské městečko. Většina budov jsou dřevěnice postavené z kmenů (část staveb pochází z počátku 19. století) a v zimě se běžně používají sáně i na práci. Můžete si zde koupit huňaté ovčí rouno nebo velké kolo uzeného ovčího sýra.
Dceři se zde moc líbilo – tak jako asi každému dítěti. Místní horalé si vždy najdou důvod (např. návštěva kostela), aby si mohli obléct kroj, takže zde často můžete spatřit jejich černé klobouky a úzké bílé plstěné kalhoty. Také náš hotel Litwor měl příjemně staromódní atmosféru, přestože zde bylo k vidění ve výšce zavěšené velké akvárium s rybičkami, které ve tmě zářilo jako planeta.
Systém lyžování nám zpočátku připadal trochu divný. Každý den jsme jeli taxíkem nebo autobusem na jinou lyžařskou lokalitu. Některé se otvíraly až v 9,30 hod. a pak jsme si teprve mohli v půjčovně lyžařských potřeb zapůjčit, co jsme potřebovali. Stejně jako městečko Zakopane, vše zde mělo neurčité kouzlo (jednou jsme viděli u zelené sjezdovky vůz tažený koněm, kdy zde místní sbírali dříví na topení). Na svazích jsme však všichni byli šťastní. Harenda, Nosal a Szymoszkowa jsou ideální střediska pro rodiny, kam se mohou bez obav vypravit i úplní začátečníci nebo zcela neschopní lyžaři. Přestože (podle manželky) zde byla pouze jedna lokalita (Kasprov vrch), která nabízela skutečný adrenalin, je to ideální místo, kde se můžete naučit jezdit na snowboardu. Navíc si nikdo z nás si nezlomil ruku ani nohu, ani nás to jinak nestálo zdraví.
Po zdejších cenách bude těžké se vydat např. do Alp, kde budeme opět muset zaplatit horentní částky. Tak například denní lyžařský pas zde vyjde na asi 12 GBP, zapůjčení lyží a lyžařských bot 5 GBP na den, lekce lyžování 15 GBP/hod.; dobrý vydatný oběd ve srubu vyšel do 5 GBP (boloňské špagety, svařené víno), což doplňovala typická atmosféra s hořícími s poleny a jelením parožím. V Zakopaném si můžete vybírat z několika restaurací s otevřeným krbem a s vydatnými pokrmy.
Pokud byste chtěli něco více městského, vyzkoušejte podnik Dobra Kasza Nasza, kde Vás grilované kuře a sklenička něčeho ostřejšího vyjde asi na 6 GBP. Nebo pokud chcete vidět místní horaly v kroji, jak potěžkávají velké talíře s masem, navštivte restauraci Owczarnia, kde žebírka vyjdou asi na 8 GBP.
Není časté lyžovat na svazích, které dostaly papežovo požehnání, to je však jen jedna z výhod zimní dovolené v polském letovisku Zakopane. Papež Jan Pavel II. ke konci života pozdravit i tuto oblast, kde se v době, kdy působil v katolické církvi v Krakově, rád vydával si zalyžovat do nedalekých polských Tater.
Spojili jsme své síly jako neohrožená skupina, která se i přes padající sníh a ledový vítr rozhodla vydat na nejnáročnější trasu v Zakopaném, téměř 10 km dlouhý sestup z nejvyššího vrcholu Kasprov vrch. Zatímco jsme stoupali nahoru lanovkou po trase, která patří k nejdelším a nejstarším lanovkovým trasám v Evropě, hleděli jsme na zlověstné těžké mraky na nebi a modlili se, aby duch Jana Pavla II. byl při nás – nebo na nás shůry dohlížel.
A naše modlitby byly vyslyšeny – díky vedení Alana Garcia, vášnivého lyžaře a podnikatele, který vede společnost specializující se na cenově dostupné zimní dovolené v Zakopaném pro zahraniční turisty a pro snowboardisty. Alan byl rozhodnutý maximálně využít stávajících podmínek se spoustou čerstvého sněhu, které znamenaly, že se budeme moct vydat mimo sjezdovky hluboko do prachového sněhu. Dal nám každému extra široké lyže, se kterými se máme vydat do náročného terénu. Nikdy předtím jsem nelyžoval v tak hlubokém prašanu (na některých místech sahal téměř do výše hlavy) a není třeba říkat, že jsem párkrát spadl. Ale v krátkých obdobích, kdy jsem dělal jakýsi pokrok, to bylo mimořádně vzrušující. Odvážil jsem se do zcela nové oblasti a ještě navíc v Polsku, které nebývá obvyklou lyžařskou destinací.
Odpoledne jsme lyžovali z Kasprova vrchu, nejprve v prašanu, pak opět na sjezdovce, pak po stezkách klikatících se přes nádherně zasněžený jedlový les – to byly nejkrásnější okamžiky z celé zimní dovolené. I pro zkušené lyžaře bylo tohle odpoledne fyzicky náročné, ale setkali jsme se s různými svahy a vizuálními podněty, jaké jsme si při zimní dovolené vždy přáli mít. Bylo to skvělé zakončení tří dnů, které jsme strávili v Zakopaném.
Předtím na sjezdovkách ve střediscích Białka Tatrzańska, Symoskowa, Harenda a Nosal byla patrná omezení zdejšího lyžování. Zatímco jsou zde podmínky velmi dobré pro začátečníky nebo lidi, kteří lyžovali pouze jednou či dvakrát, žádná z lokalit nemohla nabídnout rozsah, který by na delší čas uspokojil lyžaře zvyklého na Alpy. Další nevýhodou je skutečnost, že lyžařské lokality nejsou propojené, takže lyžujete na jednom místě, pak si musíte sbalit všechny své věci a odjet na další. Navíc lyžařské pasy zde neplatí pro všechny lokality, ale jen pro jednu, takže do každé je potřeba mít pas zvlášť.
V centru Białka Tatrzańska je lepší výběr svahů. Během večerního lyžování pod reflektory, které jsou zapnuty asi do 21 hod., jsme poprvé lyžovali spolu s Alanem, ze kterého vyzařovalo téměř dětské nadšení pro zimní sporty. I přes dosavadní zkušenosti jsme se od něj přiučili pár trikům, z nichž některé jsou skvělé jako rozcvička na zahřátí, a vysvětlil nám lépe než kdokoli předtím, jak vybírat zatáčky. Kromě toho mi slíbil, že jestli se sem vrátím, za týden mě naučí jezdit na snowboardu (tuhle nabídku ještě zvážím). V Zakopaném jsme byli v únoru během pololetních prázdnin, kdy chata Sunshine World hostila více jak 200 návštěvníků. Především začátečníci vypadali spokojení díky nenáročným svahům pro učení se základům a ochotným a vstřícným instruktorům. Většinu - tak jako mě - okouzlilo samotné městečko Zakopane. Díky čerstvému přídělu sněhu vypadaly malebné dřevěné chaty, dlouhá hlavní ulice pro pěší, tekoucí potok a sáně tažené koňmi neuvěřitelně půvabně.
Také se nám velmi líbily ceny: většina zboží a služeb stála méně než polovinu nebo jen třetinu toho, co byste zaplatili ve velkých evropských letoviscích. Oproti kolegům, kteří se vrátili z Alp s tím, jak hrozně draho tam je, nám přišlo Zakopane cenově velmi výhodné, přičemž jsme si každý večer dávali večeři v restauraci (výběr vydatných polských jídel, italských pokrmů a švýcarského fondue) a nebyli nikdy zaskočeni účtem, kde bývala částka 10–15 GBP za tři chody (uzený ovčí sýr, obrovské polské klobásy a okurky kvašáky, palačinky s čokoládovou polevou) a hojnost vína. Pivo nebo vodka zubrovka v baru ve městě vyjde asi na 1,25 GBP. Cesta taxíkem dlouhá 1,5 km asi 2 GBP. Naše ubytování ve skromné chatě Gong bylo jednoduché, ale perfektně čisté a pohodlné.
Když jsme chtěli trochu větší pohodlí, uchýlili jsme se do Belvedere Hotelu, oblíbeného podniku dřívějšího polského prezidenta Aleksandra Kwasniewského a místa, kde poznáte tradiční roli Zakopaného jako zimního útočiště umělecké a intelektuální elity Polska. Nalezli jsme zde bazén, lázně a bowlingovou dráhu. Odvážnější jedinci mohou vyzkoušet více adrenalinové možnosti, jako je jízda na sněžném skútru nebo na terénní motorové čtyřkolce, zatímco mladší lidé mohou podniknout průzkum zdejší vzkvétající klubové scény (i když to komplikujte fakt, že první autobus pojede až další den v 10 hod. ráno).
