Olympos na ostrově Karpathos

Vesnice Olympos (Olymbos) působí přinejmenším nejistě svojí polohou na vrcholu hory nad strmým skalnatým pobřežím Egejského moře. Tato vesnička na ostrově Karpathos je však baštou typické kultury, která byla po celá staletí chráněná před vnějším světem díky svojí izolaci a strategické poloze.

Karpathos se nachází na západním okraji řeckého souostroví Dodekany a sám o sobě působí poněkud odlehle, takže Olympos na hornatém nepřístupném severu a je jako jiný svět. První obyvatelé vesnice byli uprchlíci z pobřežních měst na ostrově, kteří utekli do hor v 6. století před loupeživými arabskými a syrskými piráty. Přestože se jejich vyhlídky na život na vrcholu opuštěné hory nezdály příliš slibné, nalezli zde spoustu čisté pramenité vody, strmá zelená údolí pro zemědělství na terasách a vynikající výhodnou polohu, odkud mohli pozorovat blížící se nepřátele.

Uplynulo mnoho let a piráti zmizeli v temnotách historie, kvůli neustálému přílivu dalších útočníků však Olympos zůstával bezpečným útočištěm. Do vesnice nevede žádná silnice, takže aby se odtud lidé dostali do jiných částí ostrova, bylo nutné podniknout dlouhý strmý sestup k pobřeží a pak odplout na člunu. Přesto se komunitě na svahu hory Profitis Ilias dařilo nejen jako zemědělskému centru, ale občas podporovali celý ostrov. Její obyvatelé pásli kozy, pěstovali pšenici, ječmen, olivy a hrozny a postavili více jak 75 větrných mlýnů. V dobách největšího rozmachu měla vesnice téměř 1500 obyvatel.

Není divu, že izolace Olymposu od zbytku světa umožnila vznik jedinečné kultury, takže nedávno byla vesnice označena za „živé muzeum“. Etnografové jsou nadšení z typického nářečí, které obsahuje některá slova ze starověké dórské řečtiny. Milovníci jídla jsou fascinováni zdejší kuchyní, kde naleznete chléb, sýr a sladkosti. Antropologové jsou unešení z tradičního ženského oděvu s jeho pestrými výšivkami a botami z kozí kůže i jednopokojovými domy, které lemují větrné ulice. Hudebníci si zase přicházejí poslechnout prastaré písně s 15slabičnými řádky a s tématy migrace a přežití.  

Při vší této pozornosti je však dnes opět obtížné Olympos najít, protože bývá zavalen davy turistů, kteří se stali hlavním zdrojem příjmů vesničanů. V létě každý den přiváží loď zvědavé návštěvníky z metropole ostrova do nedalekého přístavu, odkud je autobus odveze po klikaté dlážděné silnici až do Olymposu. Někdy se říká, že tradice jsou ve vesnici uchovávány jen pro návštěvníky, takže se Olympos stal jakýmsi tematickým parkem…

Abyste mohli toto tvrzení zpochybnit, můžete zde zůstat poté, co ostatní denní návštěvníci odjedou domů; nebo ještě lépe zamířit do vesnice mimo sezónu. To znamená jet autem po mimořádně hrbolaté nedlážděné cestě vinoucí se podél páteře ostrova, severního horského pásma, kde se setkáte s úžasnými výhledy, ale také s hlubokými děrami a prudkými poklesy.  

Bez přílivu turistů vyzařuje vesnice určitou tichost. Nenajdete tu mnoho služeb, ale když se budete procházet úzkými dlážděnými uličkami, narazíte na ženy pečící chleba ve venkovních obecních pecích, muže ořezávající dřevo na prahu domu a sousedy besedující ve svém typickém nářečí. Oblečeni jsou stejně jako po celá předchozí staletí a dál vedou životní styl, který má v horské vesnici svůj smysl. A když budete stát s větrnými mlýny otáčejícími se za Vámi a s Egejským mořem táhnoucím se před Vámi, budete vědět, že jste na mimořádném místě. Ve světě, který se stále zmenšuje, už není mnoho takových míst, jako je Olympos, takže stojí za to nasávat něco z jeho kouzla, dokud stále existuje.