Hrad Chillingham, Anglie

Hrad Chillingham bývá považován za jedno z nejstrašidelnějších míst ve Velké Británii, ve kterém byly zaznamenány stovky paranormálních událostí. Hrad starý více jak 800 let byl postaven k jedinému účelu: zabíjení.

Hrad Chillingham v samém srdci hrabství Northumberland představoval první obrannou linii bránící Skotům, aby se dostali přes hranici do Anglie v dobách, kdy hradu vládl král Eduard I. „Dlouhán“ (13. století). Stavba má skutečně pozoruhodnou a děsivou historii, a proto je jedním z nejstrašidelnějších míst vůbec.  

Žalář (hladomorna) je velmi malá místnost se značkami vyškrabanými do omítky, jak vězni počítali zbývající dny života. Vězňům byly zlámány ruce a nohy a pak hození otvorem ze šestimetrové výšky do podzemního žaláře (oubliette), kde je nechali zemřít, ať už hladem nebo na následky zranění. Když se prý podíváte dolů přes mříž, můžete spatřit ostatky dívky, která byla posledním, kdo zde zemřel. Mnoho lidí na tomto místě zažilo zvláštní věci: byly zde pozorovány a vyfotografovány světelné koule a někteří lidé zachytili emoce z místnosti. Prostředí působí velmi depresivně.

Vedle se nachází mučírna, kde jsou téměř všechny vystavené mučicí nástroje ve funkčním stavu a jeden je děsivější než druhý. Podlaha se zde svažuje, aby mohla krev odtékat k jedné straně místnosti. Pro mnoho tisíc Skotů to bylo poslední místo, které kdy spatřili. Zdejším mučitelem byl muž zvaný John Sage, významná celebrita své doby.

Než se stal mučitelem a katem, byl jedním z nejlepších mužů krále Eduarda I. na bitevním poli a dopracoval se až do hodnosti poručíka. Jednou byl však v bitvě zraněn na noze a už dál nemohl bojovat. Prosil tedy krále, aby ho ponechal na nějakém jiném místě, a dostal funci hradního mučitele. Sage byl brutální člověk, který nenáviděl Skoty a užíval si své nové role, dokonce sám navrhl některé nástroje.

K vidění je zde kotel na vařící vodu, nástroje na vydloubávání očí, sudy plné hrotů, do kterých byl vězeň zavřen a válen, dokud v agónii nezemřel, dále klece, které se připevňovaly k žaludku vězně spolu s vyhladovělou krysou: aby se mohla dostat, musela si prokousat cestu skrz oběť.

Některé věci, které museli vězni vytrpět z rukou toho muže, jsou nepředstavitelné. Sage mučil více jak 50 lidí týdně po dobu 3 let, kdy vykonával tuto práci. Sám průvodce říká, že sem nikdy nechodí sám, protože už zde vícekrát cítil přítomnost Zla.  

Když se válka se Skoty chýlila ke konci, John Sage se chtěl zbavit skotských vězňů, kteří byli drženi na hradě, tak nahnal dohromady muže, ženy a starší děti, odvedl je na nádvoří a naskládal na obrovskou hranici. Menší děti byly drženy v Eduardově pokoji, odkud mohly vidět upálení svých rodičů, slyšet jejich křik a cítit zápach. Sage věděl, že kdyby tyto děti pustil, později by se vrátily a chtěly se pomstít, proto vzal sekyru a děti (z nichž nejmladší mělo rok) povraždil. Tuto sekyru dnes můžete spatřit na stěně nad schody. Eduardův pokoj je jedním z nejpoužívanějších místností v hradu a lidé často viděli, jak se zavěšený lustr houpe, aniž by s ním někdo hýbal. V místnosti je navíc nepříjemný zápach a zvláštní atmosféra.

V mučírně se nachází také skřipec, který se ukázal být pro Johna Sage zkázou; měl přítelkyni Elizabeth a jednou, když s ní na tomto nástroji provozoval sex, ji začal škrtit; přitom však zašel příliš daleko a zabil ji. Elizabethin otec byl členem Border Reivers, skupiny kmenových náčelníků, zkrachovalých mužů a psanců, se kterými nebyly žerty, a pochopitelně chtěli Sageovu smrt. Border Reivers byli mocná organizace, která měla velmi zkušenou a dobrou bojovou jednotku. Záznamy říkají, že se Reivers setkali s Eduardem I. a sdělili mu, že pokud Sage nepopraví, sami spojí své síly se Skoty a zaútočí na hrad Chillingham. A tentokrát by Skotové díky podpoře Border Reivers nejspíš vyhráli.

Protože byl Eduard I. kvůli válce prakticky bez peněz, byl nucen Sage povolat a nechat oběsit. Sage byl zajat a oběšen na pozemcích hradu Chillingham před obrovským davem. Zatímco visel, dav z něj začal odřezávat různé části těla na památku, zatímco byl stále naživu. Není známo, jak dlouho zde takto visel, než zemřel. Ducha Johna Sage procházejícího hradem spatřilo už mnoho návštěvníků i zaměstnanců, zatímco další lidé tvrdí, že slyšeli kroky a zvuk, jako když někdo něco táhne.   

Velký sál vede do kaple a Galerie pěvců a je to dlouhá místnost se spoustou artefaktů na stěnách. Spatříte zde sochu jezdce na koni v životní velikosti, obrovskou hlavu slona v kroužkové zbroji, a také tapiserii a pod ní lebku. V blízkosti tapiserie lidé zažili spoustu podivných věcí, ať už cítili chladná místa nebo slyšeli zvuky. Ze dvora lze často spatřit postavy procházející kolem oken Velkého sálu, i když v něm nikdo není. Lebka se sama pohybuje po místnosti, ale nikdy se neocitla mimo ni. Nejnověji si pak jeden z návštěvníků, který zde pořídil mnoho fotografií a pak nechal je vyvolat, všiml podivné přízračné bytosti sedící v křesle nalevo na konci sálu.

Galerie pěvců (Minstrels Gallery) je balkon s výhledem na dnešní čajový pokoj. Na balkoně, někteří lidé cítí, jak je něco tlačí dolů, a často trpí nesnesitelnými bolestmi hlavy a/nebo nevolností. Říká se, že když byla tato místnost zkoumaná do hloubky, zdí prošlo stvoření podobné obrovské ropuše, vzalo na sebe lidskou podobu a pak zmizelo; dnes prý je jedním z duchů hradu.

Kaple je místem, kde se lidé modlili k Bohu předtím, než se vydávali vraždit a mučit Skoty, což představovalo nejvyšší pokrytectví. Na stěně jsou k vidění vlajky, které se braly do bitvy, obrovský meč, zvonek na přítomnost duchů, kříže a obrazy Panny Marie. Kaple nedávno prošla archeologickým průzkumem, při němž byly pod podlahou nalezeny lidské ostatky. Fotoaparáty a kamery v této místnosti často odmítají fungovat, digitální fotoaparáty mají najednou vybitou baterii, a další lidé na svých snímcích spatřili světelné koule.

Eduardův pokoj (také známá jako Pokoj vraždění) se nachází v nejvyšším patře hradu. Kolem horní části celého pokoje vede balkon. V místnosti se nachází kompletní brnění držící dvouruční meč, na stěnách jsou zavěšené zbraně (meče a kopí), dále je zde helma, spousta kravských rohů a vlajek. Vystaveny jsou zde také dokumenty, které byly zazděny spolu s „chlapcem z Růžového pokoje“. Pokoj není přístupný veřejnosti.

Modrý chlapec (také známý jako Zářící chlapec) nalezl dokumenty, které chtěl šlechtic vlastnící v té době hrad předat Španělům a nabídnout jim pomoc, aby porazili Angličany (bylo to v dobách válek Anglie proti španělské Armádě). Kvůli tomu byl chlapec zazděn zaživa spolu s dokumenty. Jeho tělo bylo nalezeno ve 20. letech 20. století spolu s modrou látkou z jeho šatů, proto bývá nazýván Modrý chlapec. Když odbije půlnoc, je prý někdy možné slyšet jeho výkřiky agónie a strachu, které se vždy šíří od Růžového pokoje z místa nedaleko průchodu vysekaného do zdi silné více jak 3 m. Když nářek utichne, někdy se objeví jasná záře kolem staré postele se čtyřmi sloupky, a když někdo v posteli spí, spatří postavu chlapce v modrém oděvu obklopenou světlem, která se k němu pomalu blíží. Je to nejznámější duch hradu, a zřejmě také nejpřátelštější k veřejnosti.

Dalším známým duchem z Chillinghamu je Lady Mary Berkeley, manželka lorda Greye z Warku a Chillinghamu. Její duch se toulá chodbami hradu a čeká na svého vrtošivého manžela, který utekl se její vlastní sestrou. Lady Mary zůstala na hradu sama se zlomeným srdcem a svojí malou dcerkou. Návštěvníci hradu Chillingham často zaslechli šustění staromódních šatů nebo pocítili chlad, jakoby duch Lady Mary prošel kolem.

Duch ženy z rodinného portrétu se zjevil také rodině Greyových. Spatřili ho i děti Tankervillů se svojí chůvou, a pak je duch několik minut pronásledoval po hradě. Když zde pobýval rodinný známý, spatřili tohoto ducha vystoupit z jiného svého portrétu. Také byl duch ženy spatřen, jak se prochází chodbami, přičemž byl považován za průvodkyni v dobovém kostýmu...

V knihovně pod horní komorou bývá často slyšet hovor dvou mužů, ale není možné porozumět, co říkají; hovor vždy okamžitě ustane, když si přestanete číst a nasloucháte mu. Nikoho neruší a slyšeli ho už mnozí, nikdo však nedokázal určit, čí hlasy to mohou být.

Zdejší jezero je velmi malebné, je možné spatřit vyskakující ryby, a také tu žijí vydry. Když se budete dívat na jezero, neuhádnete, že pod hladinou leží ostatky tisíců Skotů zabitých během války s Angličany: jejich těla byla svázána k sobě, naložena na vůz a hozena do jezera. Voda v něm je prý prokletá, a když do ní ponoříte ruku, duše mrtvých Vás stáhnou pod hladinu.

Během restauračních prací v 19. století objevili dělníci dvě kostry, muže a dítěte, v blízkosti padacích dveří, které vedou ke kamenným obloukům podzemní klenby. Je možné, že se sem ukryli během útoku Border Reiver a zůstali zde uvězněni. Dělníci také objevili v dolních žalářích hradu perfektně zachovalé tělo muže sedící na židli, jakmile však dovnitř pronikl čerstvý vzduch, rozpadlo se.