Chalkidiki - hora Athos

Hora Athos v severním Řecku patří mezi nejposvátnější místa na světě. Nedějí se tam žádné zázraky, ale v odloučenosti od světa tam v desítkách klášterů žijí pravoslavní mniši, modlí se, a restaurují umělecká díla. Kromě běžných technických vymožeností ale mniši ze svého světa vyloučili i ženy, které na horu Athos nemají již po staletí přístup.

Řecký poloostrov je dnes nejvýznamnějším centrem pravoslavných mnichů. Na ploše 335 kilometrů čtverečních leží dvě desítky velkých klášterů, a doslova stovky menších klášterních společenství. Unikátní oblast ale tak docela k Řecku nepatří, hora Athos je samostatná republika. Od roku 1926 jen patří pod správu Řecka. Přestože všichni mniši na ostrově mají řecké občanství, které bez jakýchkoli formalit dostanou po vstupu do řehole, nejsou jedné národnosti. Z dvaceti velkých klášterů jsou tři obsazeny jinými národnostmi - jeden je srbský, jeden bulharský a jeden ruský. Odráží to mezinárodní charakter místa, který v minulosti poskytoval útočiště mnichům z celého Balkánu a Malé Asie.

Poloostrov Chalkidiki je známá dovolenková destinace, ale muži žijící na hoře Athos na nejvýchodnějším výběžku poloostrova odpočinek neznají. Každodenní život mnichů sestává z častých modliteb, společného stravování několikrát denně, práce podle individuálního rozvrhu a samozřejmě občas i odpočinku.

Každý klášter se obvykle skládá z několika budov, domu s ložnicemi, kostela, jídelny, knihovny, dílen, skladu, hostitelského domu pro návštěvníky, zahrad, a hřbitova. Mniši se zde věnují různým činnostem, jako např. pěstují plodiny a navzájem se o ně dělí.

Na horu Athos se dostane jen "vyvolený" návštěvník, výhradně mužského pohlaví, starší 18 let, zdravý, nevoják, a do kláštera musí přijít z vlastní vůle. Před vstupem mu nejprve musí podepsat speciální povolení minimálně čtyři představení čtyř různých klášterů. Podmínky pro návštěvníky jsou zažité již více než století. První pravoslavné kláštery se v oblasti objevily kolem desátého století, ačkoli jako posvátné místo hora sloužila dlouhá staletí předtím. Největší rozmach zažily kláštery během patnáctého století, kdy je štědrými dotacemi podporovali ruští carové. Postupem času jejich bohatství a vliv klesal, a v roce 1971 dosáhla populace mnichů rekordně nízký počet - jen 1 145. Představení se rozhodli přehodnotit své cíle, a brzy se v klášterech ocitla nová generace. Mladí mniši disponují univerzitním vzděláním a láskou k starožitnostem, takže se věnují restaurování starých textů, obrazů a náboženských předmětů, kterých jsou na ostrově tisíce.

Hora Athos má zvláštní osobitou podmínku mnichů - nesmí je navštívit žádná žena nebo dítě. Pravidlo má už dva tisíce let, a podle legendy je za něj odpovědná Panna Maria. Když se v minulosti plavila na Kypr, bouře ji zahnala na pobřeží poloostrova a Marie byla nesmírně okouzlena jeho krásnou přírodou. Požádala proto svého syna, aby jí nádherný kraj daroval. Z nebe se ozval hlas slibující jí toto místo jako její zahradu, a od té doby mají všechny ostatní ženy na horu Athos přístup zakázán, protože patří Matce Boží. Samozřejmě, každé pravidlo má svou výjimku. Během několika válek a revolucí se v klášterech skrývali rodiny s ženami a dětmi, ve čtrnáctém století se zde před mořem ukrývala bulharská královna Helena, a v třicátých letech dvacátého století se první řecké královně krásy Aliki Diparakou podařilo převléknout za muže a tajně navštívit klášter.

Hora Athos je výjimečná ještě něčím - čas v klášterech totiž plyne jinak než ve zbytku světa. Mniši se totiž řídí juliánským kalendářem, a jejich den začíná západem slunce a ne o půlnoci, jak je zvykem. Jelikož slunce zapadá každý den v jiný čas, většina klášterů má dvoje hodiny. Jedny ukazují čas na hoře Athos a druhé ve zbytku světa.