Florencie v Toskánsku

Hledáte místa, kde byste mohli objevit díla těch největších umělců a přitom pokud možno pohromadě? Navíc pokud si spočítáte kapesné, mělo by to být i levně? Máme pro vás řešení. Výlet do Florencie, ten uspokojí každého. Gurmány, umělce, hledačů umění a ty, kteří chtějí přijít na kořen záhadě, proč se Florencii říká galerie pod širým nebem.

Na řece Arno v roce 59 před naším letopočtem si založili Césarovi vojáci svůj stan, a nazvali ho Colonia Florentia, tedy Kvetoucí. Od této doby ale nepřestala kvést, přestože na začátku představovala vojenský tábor plný zbraní a zpocených mužů. Hradbami obehnané sídlo tvrdých chlapů položilo základy dnešního Piazza del Duomo, které je jedním z nejznámějších a nejvyhledávanějším center města. Od roku 150 město vzkvétalo nejen díky válečné kořisti, ale i díky obchodní tepně Via Cassia, která byla středověkou dálnicí.

Florencie se stala obchodním centrem, a kde je obchod jsou i peníze, kde cinkají měšce, tak tam zavítají nejen obchodníci, ale i umělci, snažící se prodat své intelektuální hodnoty bohatým mecenášům. V roce 1348 udeřila na město morová rána, ale z temné éry se celkem rychle dostalo. Jedním z těch, kteří dokázali přitáhnout umělce, byl právě Lorenzo de 'Medici, který dal práci umělcům jako Michelangelo, Leonardo da Vinci či Botticelli. Na městě je to vidět dodnes, a Lorenzo byl patronem i hudebníků. A proto mohly vznikat hudební skvosty doby. 

To, že jste v centru Toskánska, poznáte i prostřednictvím toskánského dialektu. S kapesním slovníkem a naučenými frázemi zde příliš neuspějete, ale na druhé straně se dorozumíte jazykem historie. Jelikož asi ve třetím století našeho letopočtu začalo na území města vzkvétat křesťanství, i mnoho památek je z "čeledi" sakrálních. Přesto se ale vyplatí poznávat centrum kulturních památek i nevěřícím.

Samozřejmě, že i zde existuje taková možnost koupit si vstupenku, a zajít do galerie jako Uffizi, San Marco či Gallery of Modern Art, a v takovém Palazzo Vecchio najdete sérii s Michelangelovými výtvory. Přesto je centrum označováno za bezplatnou galerii. Není divu, že do tohoto města během jediného dne sezóny zavítají denně i dva tisíce turistů. Podzimní období je vhodné pro ty, kteří chtějí více než na ruch města vsadit na čistý fotografický záběr, nepřekrytý lidskými těly. Perly s názvem Piazza del Duomo a Piazza San Giovanni jsou náměstí odděleny baptisteriem San Giovanni ze čtvrtého století. Společné ruce Giotta, Andrea Pisana a Francesca Talentiho se podepsaly na katedrále Santa Maria del Fiore. Zelený, bílý a růžový mramor připomíná slonovinu a hřeje i pocit, že tu ti nejlepší tvořili architektonickou historii společně. Za námahu stojí i schody na kupoli. Ne že by byly také nějak excelentní, spíše namáhavé, ale z výšky si prohlédnete celé staré město a ve výhledu vám bude překážet akorát jediná vyšší stavba, Gottiho zvonice, s výškou 84 metrů.

Pokud se vás při přechodu přes Most zlatníků, který je lemovaný zlatnictvími budou zmocňovat dlouhoprsté choutky, raději si vezměte pouze zážitky, za vyšetřování a ostudu to opravdu nestojí za to. Pokud chcete složit poklonu alespoň k pozůstatkům velikánů, vsaďte se v  kostele Chiesa di Santa Croce, ne jen proto, že jde o jeden z nejkrásnějších kostelů města, ale právě tu jsou ostatky velikánů jako byl Michelangelo,Machiavelli, Leonardo da Vinci, a tím se výpočet významných nekončí. Procházka Florencií ještě nikoho nikdy neuspala. Podílí na tom i výborné italské espresso a skvělá kuchyně, ale zejména památky, které vás stále budou hnát dál a dál a možná, že sezení na terase obětujete za kávu do ruky a další ujetou uličku.