Svatý Ondřej

Kdo by si byl pomyslel, že kromě metropole a hlavního města Maďarska nemá řeka Dunaj čím zaujmout, tak je na velkém omylu. Budapešť je totiž jen jakousi mezi zastávkami po proudu, ale opravdový život, panující ve vlnách Dunajského ohybu, poznají jen ti, kteří opustí její pohostinné velkoměstské brány.

Pokud chce člověk poznat venkovskou tvář země, nemusí chodit vůbec daleko od města. Pár kilometrů severně od Budapešti se rozprostírá malebné městečko Szentendre (česky Svatý Ondřej), známé nejedním muzeem. To největší muzeum najdete zhruba tři kilometry od centra města. Jde o vůbec největší skanzen v Maďarsku o rozloze 46 hektarů, a vlastní vnitřní železniční sítí. Tematicky je muzeum pod širým nebem rozděleno na osm maďarských oblastí, přičemž každá popisuje život v jedné z nich. Nechybí ani sekce tradičních maďarských domestikovaných zvířat (samozřejmě živých), která je zvláště velkým lákadlem pro dětské návštěvníky. Vedení skanzenu by chtěli, aby děti vyrůstající v konzumní aglomeraci věděly, že například taková slepice je i živý tvor, a ne pouze hotový mražený polotovar ze supermarketu.

Kapitolou samou o sobě je skanzenová železnice. Návštěvníky muzea přepravuje vlak, který je opravdovým památníkem (rok výroby 1937) a jezdí maximální rychlostí 15 km / h. Do vagónku se vejde až 60 lidí a vnitřek vozu je pro zachování maximální autentičnosti rozděleno na tři třídy, tak jak tomu bylo před více než sedmdesáti lety. Vlak je tak neklamným důkazem toho, že pokud jde o autentický pocit z historických artefaktů, myslí se zde opravdu na všechno.

Po poznávání tradic a maďarských lidových krojů je nejvhodnější volbou zpomalit tempo a jen tak si vychutnávat krajinu. Na to je jako stvořený Visegrád, městečko sídlící v snad nejkrásnější části Dunajského ohybu. Romantické atmosféry má na rozdávání a je jen na vás, jestli se vydáte na procházku úzkými starobylými ulicemi, nebo se vydáte po stopách historie a navštívíte Horní hrad ze čtvrtého století, ze kterého je dnes muzeum, nevynechejte ani slavnou Šalomounovu věž, ve které pravidelně pořádají tradiční turnaje rytířů se zábavným a pro diváka i trochu adrenalinovým programem. A kdo si vždycky chtěl vyzkoušet středověké zbraně, může tuto možnost využít pod vedením zkušených instruktorů - samotných rytířů.

Horní hrad, stojící na vysokém kopci nad městem, rozhodně doporučujeme navštívit i těm, kterým hrady příliš neimponují. Důvodem je skutečně nádherný výhled na celé široké okolí z jednoho z nejvyšších bodů v okolí. Avšak i taková obyčejná procházka malebným městečkem navodí ty správné pocity. Ve městě se nachází Pomník Matyáše Korvína a také Renesanční restaurace, která do puntíku splňuje dávné historické vizuální kritéria, ba co více, i kulinářská zkušenost v ní přibližně odpovídá specialitám, které jedli rytíři a doboví šlechtici pro několika staletími. Restauraci určitě navštivte, neboť přece jen, červené víno z tradičních keramických koflíků se nepije každý den.

Komu by se trasa zdála příliš náročná, může si půjčit segway a absolvovat "procházku" městem i takto. To je ale již moderní vymoženost, která nenechává nikoho na pochybách, že je ve městě s neuvěřitelně bohatou historií navíc.