Nejstarší prales světa Taman Negara

Stačí pět minut a člověk se zde koupe ve vlastním potu. Tropický deštný prales Taman Negara v Malajsii je dusný a horký, cestovatelů je zde ale požehnaně.

Taman Negara je totiž jeden z nejstarších pralesů na planetě. Žije zde obrovský hmyz, rostou svítící houby, a navíc se zde člověk může procházet po visutých lávkách v korunách stromů až 50 metrů nad zemí.

Džungle Taman Negara je velmi tmavá, na zemský povrch zde prý dopadnou jen zhruba 2 procenta ze všech slunečních paprsků. Zbytek uvízne v husté spleti lián, větví a listí. Ty největší stromy dosahují výšky kolem 80 metrů, a důkladně je prozkoumat ze země je zhola nemožné.

Právě proto zde vznikla téměř půl kilometru dlouhá visutá lávka v jejich korunách. Původně ji měli využívat jen vědci na zkoumání horních pater pralesa, dnes je však jedním z hlavních turistických cílů v Národním parku Taman Negara.

Jednotlivé úseky lávky jsou upevněny mezi těmi největšími stromy, a místy se člověk kolísá na asi 30 centimetrů širokém pásu ve výšce i padesát metrů nad zemí. Proto se nesmíme divit, že pravidla jsou zde poměrně striktní. Člověk se musí pečlivě držet bočních lan, rozteče mezi jednotlivci musí být minimálně pětimetrové a omezený je i počet lidí na jednotlivých úsecích.

I když se zde člověku nepodaří vytvořit jedinou fotografii, protože se buď bojí, nebo pro kolísání se prostě nemohou pustit lan, je to ohromný zážitek. Klima je v těchto výškách navíc značně příjemnější než o pár desítek metrů níže, uvnitř husté džungle.

Prales Taman Negara má rozlohu necelých pět tisíc čtverečních kilometrů a podle vědců je jedním z nejstarších ekosystémů na planetě. Byl tu už před 130 miliony let a člověk má mnohdy pocit, jakoby se vracel do pravěku.

Ohromující je zde i velikost hmyzu. Deseticentimetroví brouci, motýli s rozpětím křídel i 30 centimetrů či dvacet pět centimetrů velká stonožka jsou jen tak pro uvedení do obrazu. Zdejší prales je prý domovem cca 42 tisíc druhů hmyzu.

Rostlinných druhů je zde "jen" deset tisíc, ale některé druhy se opravdu vyplatí vidět. Rostlina podobná našemu kapradí, která mění barvu v závislosti na tom, kolik je kolem ní světla, od modré po červenou, hřiby, které v noční tmě svítí aj.

Z "velkých" zvířat zde člověk může narazit paradoxně na miniaturní jeleny, na gibony, či na velké ještěrky, a když budete mít hodně štěstí, tak uvidíte i divoké slony. Ale ti jsou však velmi plaší, a podle místních průvodců se setkání s nimi rovná téměř zázraku.

V parku můžete strávit jediné odpoledne, místní agentury ale zajišťují i dlouhé týdenní túry. Ať už jde jen o krátký výlet nebo o dlouhou expedici, člověk by měl vždy mít s sebou místního průvodce. V dusném šeru se totiž můžete velmi jednoduše ztratit průvodci navíc znají přesnou polohu jednotlivých dřevěných přístřešků, ve kterých se tráví noci a které si člověk rezervuje na správě parku.

S průvodcem se také dostanete do vesniček kmene Orang Asli, které jsou obydleny místními lidmi, kteří se ještě dnes často živí jen jako lovci a sběrači, žijí v chýších uprostřed lesa, a tímto životním stylem fascinují turisty a cestovatele.

Počítejte s tím, že i když je vaše oblečení maximálně funkční, propotíte ho zde do nitky za pár desítek minut. Základem jsou tu ale pevné a hlavně vysoké boty neboťbahno sahá občas i na oficiálních cestách po kotníky a skvěle se v něm daří pijavicím.