Dušičky ve střední a východní Evropě
Pokud se líbí,
sdílejte přátelům!
K nelibosti milovníků tradic se západní zvyky a slavení Halloweenu ujímají také ve střední a východní Evropě, avšak svátek Všech svatých 1. listopadu a Dušičky 2. listopadu zde byly slaveny po celá staletí a drží se dodnes.
Převážně katolické země, jako je Polsko, Litva, Maďarsko, Chorvatsko a další, považují tyto dva dny za státní svátky, kdy jsou obchody, školy i provozy zavřené.
V den Všech svatých navštěvují věřící kostely, kde vzpomínají na svaté i na své drahé zemřelé. Lidé cestují i na dlouhé vzdálenosti, aby položili květiny na hrob svých blízkých a zapálili dušičkovou svíčku, které mají zemřelým pomoct najít cestu k věčnému světlu. Někdy také kněz farnosti žehná hrobům. Před lety bývalo zvykem, že rodiny pořádaly okázalou hostinu u hrobu, kde nechaly také jídlo a pití pro své zesnulé. To může působit příliš pateticky, ale je krásný pohled na hřbitovy rozzářené tisícovkami svíček a lampiček.
Svíčky hoří minimálně do dalšího dne, Dušiček, který je v některých zemích známý jako Den zesnulých, ale často svítí ve tmě ještě po celé následující týdny.
Oslavy v různých zemích
V Polsku po dni Všech svatých (Dzień Wszystkich Świętych) následují Dušičky (Dzień Zaduszny, zaduszki), kdy se nechávají otevřené dveře a okna na uvítanou duším zemřelých. Ve Varšavě se u vchodů na hřbitovy prodává Pańska Skórka („Pánova kůrka“), růžovobílá sladkost podobná marshmallow (žužu) nebo turecké pochoutce lokum (známé v Polsku jako rachatlukum), což je typické právě pro Varšavu. V Krakově se zase prodává turecký med (miodek turecki), který obsahuje oříšky a jí se i v jiné dny.
Kromě tradičních zvyklostí začali v Rumunsku pořádat Helloweenskou výpravu za skutečným Drákulou, což je v souladu se západní tradicí a obchodními tlaky.
Maďaři také zapalují svíčky na hrobech, ale oblibu získávají akce inspirované krajany žijícími v zahraničí.
V České republice je 2. listopad dnem Památky zesnulých, kdy lidé vzpomínají na své zemřelé modlitbami, svíčkami a květinami.
Do Chorvatska začala pronikat západní tradice slavení Halloweenu. Vzkvétají ještě před pár lety neznámé věci, jako je pořádaní párty, festivaly hororových filmů a koledování dětí u dveří domů.
V Rusku nenosí černé kočky smůlu a modré kočky, jako je ruská modrá, britská modrá, barmská, jsou dokonce milovány, protože mají přinášet štěstí.
Dýně se na Ukrajině nazývají harbuz a mají zcela jiný význam než vyřezávané dýně v Severní Americe. Tradice datující se od středověku říká, že pokud muž dostane odmítnutí žádosti o ruku, rodina dívky mu předá dýni. Dnes už tato praxe téměř neexistuje, ale výraz „dostat dýni“ znamená být omítnut nebo opuštěn, ať už v čemkoli.
Jak si připomínají památku zesnulých ortodoxní křesťané Srbové, Bulhaři a další ortodoxní křesťané uctívají své zemřelé několikrát do roka, obvykle v sobotu, kdy Ježíš spočíval v hrobě.
Pohřební tradice
V dřívějších dobách, a v určité míře dodnes, když někdo zemře doma, blízcí lidé ihned otevřou všechny dveře a okna, aby duše nezůstala uvězněná v domě, ale mohla odejít na onen svět. Také se otáčejí zrcadla ke zdi nebo přikrývají, aby duše neuvízla v místnosti, a/nebo zastavují hodiny. Na pohřbech lidí narozených v Polsku, kteří zemřeli v jiné zemi, se používá hrst hlíny Polska, kterou si berou emigranti s sebou právě za tímto účelem; ta se nasype na rakev předtím, než je spuštěna do hrobu, což symbolizuje návrat zesnulého do země, odkud přišel.
V Polsko se po pohřbu koná pohřební hostina nazývaná stypa nebo konsolacja („jídlo útěchy“). Někde se stále podává typická kaše (kasza) nebo kuťa spolu s vodkou, medem a dalším jídlem, což závisí na prostředcích rodiny. Připíjí se na zemřelého a „na klid jeho duše“ (spokój duszy) nebo „na jeho památku“ (za pamieć). Není to však příležitost pro skutečnou pitku.
Pohřební jídlo
V mnoha zemích bývá běžné odnést rodině zemřelého hotové jídlo v hrnci, aby se v době smutku nemusela zdržovat přípravou jídla. Může to být například tradiční polské pohoštění, uzená klobása s kyselým zelím.
