Přivítejte jaro jako naši předkové

Letošní jaro je doslova očarované - nejdříve překvapilo fantastickým počasím a nyní nás tahá za nos návratem přízemních mrazíků. Klimatické změny? Kdepak. Jen jsme pozapomněli na krásné zvyky, kterými naši předkové vyprovázeli zimu.

V minulosti k příchodu jara nestačil štěbetání vlaštovek a zelenání stromů, lidé si dali záležet zejména na různých magických rituálech, kterým připisovali mimořádný význam a hlavně se při jejich provádění dobře zabavili. Slované se odjakživa rádi veselili a snad jediným časem v roce, kdy si s tancovačky dali klid, bylo období 40-denního půstu.

Hlavním iniciátorem zábav bývala mládež, které během masopustu do rytmu sekundovala vesnická kapela a kvalitní pálenka. Kluci na obchůzkách získávali pochutiny, a po večerech organizovali tancovačky v hospodách.

Pak lidé pochovali basu, a s Popeleční středou přišla i očista od hříchů a zlozvyků v podobě půstu. Závěrečný obřad představovala právě velikonoční pomlázka a polívačka. Naši předkové totiž věřili, že voda smyje hříchy a pomlázka vyžene nemoci.

Ještě před samotnými Velikonocemi lidé nikdy nezapomněli vyprovodit zimu, a to tradičním pálením Morany. Dva týdny před Velikonocemi mládež vynesla hůl v ženských šatech za vesnici, kde ji svlékli, zapálili a hodili do potoka, aby voda odnesla zimu i všechno špatné s sebou.

O týden později, tedy na Květnou neděli, přišla na řadu letecká, přinášení léta. Zástup dívek kráčel od domu k domu ohledně toho, kdo chce vidět nové léto. Dívky při tom nesly "létečko", větvičku spoutala stuhami a mašlemi. V okolí Strážnice měl hlavní roli mladý stromek symbolizující nový život. Tento původně pohanský zvyk si později osvojila i církev, a od sedmého století lidé v tento den přinášejí do kostelů kočičky na vysvěcení.

Na Zelený čtvrtek se s posledním odbitím zvonů lidé šli umýt, aby byly hezcí a zdraví. Sedláci stříhali dobytek, vyháněli ho na první pastvu, přičemž do ocasů zaplétaly červenou nitku proti uhranutí, a nad dveřmi stáje dělali kříž proti strize. Museli také stihnout setí, protože v pátek a sobotu se nesmělo hýbat se zemí. Hospodyně vymetly domky, a zlé síly odháněli řehtačkami, neboť duchové se hluku báli.

Vdavekchtivé děvy v noci před Velkým pátkem hledali louže a sedali si do nich a odříkávaly veršík: "Kaluža, Kaluža, Dej mi muže. Pokud mi muže nedáš, na rok mě zas tady máš“. Ostatní během Bílé soboty malovali kraslice, na které napsali verše pro své nápadníky. A v neděli se obraceli v kuchyni, protože přišla na řadu vytoužená hostina, která symbolizovala jarní znovuzrození.

Dodnes je nejvíce tradic znát na Velikonoční pondělí, mrskut a polívačka měli přinést zdraví a krásu a definitivně zažehnat zlé duchy. Chlapci, kteří chodili po pomlázce, v minulosti dostávali kraslici a stužku, penízky putovaly na společnou zábavu - první od konce masopustu. A svůj prostor na malou velikonoční pomstu dostaly samozřejmě  i dívky, když v úterý ráno v nečekaných skrýších čekaly na mládence s pořádnou nadílkou vody.

Jarní zvyky pokračovaly až do Jiřího. K největším rituálem patřilo pálení Jurských ohňů, které vyháněly zlé síly z katastru.

Některé z těchto zvyků můžete vidět i v dnešní době, přestože z roku na rok méně a v každém regionu se různí. Nadějí na jejich zachování zůstávají alespoň folklorista, protože slovanské jarní tradice stále mají své kouzlo a význam, přestože už nejsme pověrčiví. Zkuste tedy letos některý z rituálů spontánně uskutečnit - a možná konečně přijde i to vytoužené jaro.