Tradiční vánoční pokrmy v různých zemích Evropy

Sladkosti a dezerty, Lisabon

Během svátečního období si portugalská metropole užívá koláčů, dezertů, smaženého pečiva a dalších sladkosti, na které lidé stojí ve frontách před pekařstvími a cukrářstvími. Doporučit můžeme  sonhos („sny“), což jsou lehké smažené koblihy posypané cukrem a skořicí. Připravují se z mouky a vajec nebo z mouky a drcených vařených dýní. Ochutnat je můžete např. v Pastelaria Versailles, krásné secesní kavárně a restauraci pocházející z roku 1922. U místních nejoblíbenější je však bolo rei („králův koláč“), který spatříte všude. Kavárna a cukrárna Confeitaria Nacional (nedaleko nám. Rossio) zavedla v Lisabonu v 19. století původně francouzský koláč, který se dnes peče po celé zemi. Je suchý, z měkkého těsta a nepříliš sladký, zdobený ořechy a kandovaným ovocem. Podobný je i bolo rainha („královnin koláč“), jen bez kandovaného ovoce. A ten, kdo ve svém kousku najde suchou fazoli, musí koupit další bolo rei.

Tradiční sušenky, Brusel

Vůně pečících se kořeněných sušenek oznamuje v oblasti dnešního Beneluxu začátek slavnostního období. Spekulatius (spectaculoos), křupavá sušenka připravená z hnědého cukru a skořice, se jí po celý rok a je známá ve světě díky své miniaturní verzi podávané ke kávě. Sušenka však byla původně spojována se dnem sv. Mikuláše na počátku prosince: tradičně děti nechávaly u komína svoji botu s mrkví pro koně sv. Mikuláše a ráno zde místo ní našli sušenky. I když také vlámská města Ghent a Bruggy si na sušenkách nechávají velmi záležet, Brusel si nárokoval spekulatius jako svoje. Během prosince připravují pekaři v Bruselu spekulatius ve tvaru vánočního stromku velký asi 30 cm a pečený v tradičních dřevěných formách. Nejznámější výrobce je Maison Dandoy sídlící v ulici Rue au Beurre.

Koblihy, Berlín

Když strávíte Silvestr v Berlíně, budete moct vyvrátit jeden z přetrvávajících mýtů týkající se kulinářské tradice německé metropole. V červnu 1963 zde americký prezident J. F. Kennedy prohlásil: „Ich bin ein Berliner“ - což německy znamená „Jsem kobliha“! Ve skutečnosti pravý německý název pro koblihu s džemem uvnitř je „Berliner Pfannkuchen“ (což lze přeložit také jako „berlínský lívanec“). Ve většině země lidé říkají Berliner, jen v samotném Berlíně je to Pfannkuchen. A přestože koblihy většina pekařství prodává po celý rok, spojovány bývají především se silvestrovskými párty, kdy tradice vyžaduje, aby na každých 8 koblih naplněných džemem připadla jedna s hořčic, což má být past na náhodného hosta.  

Bramborový salát, Moskva

Salátu s majonézou se nevyhnete, pokud budete chtít oslavit Nový rok v ruském stylu. Je znám také jako „ruský salát“ (nebo „stoličny“). Pochází se sovětských časů, kdy nebylo snadno sehnat lahůdky, a tvoří ho brambory, zelenina, šunka, vejce a majonéza. Pravý ruský salát za přijatelnou cenu můžete ochutnat v podniku Teremok, což je řetězec kaváren-občerstvení v ruském stylu, kde si salát můžete dokonce z ingrediencí připravit do konečné podoby sami. Varničnaja, řetězec kaváren podávajících pelmeně, nabízí ve svých pobočkách salát s kuřecím masem. A pokud byste si chtěli „vyhodit z kopýtka“, zajděte do restaurace Mari Vanna, kde ceny za salát se šunkou začínají od 470 RUB.

Smetanová rýže, Kodaň

Pokud strávíte Vánoce v Dánsku, setkáte se s místní oblíbenou vánoční sladkosti risalamande, což je studený rýžový pudink se šlehačkou a sekanými mandlemi podávaný s horkou višňovou omáčkou. Původně byl rýžový pudink tradičním vánočním dezertem, ale jak cena rýže během II. světové války prudce vzrostla, začala se do něj přidávat smetana a mandle. Dánové slaví Vánoce na Štědrý večer, kdy se podává pudink ve velké míse, do které se přidá celá mandle. Kdo ji najde, získává „mandlový dárek“. Tento zvyk však nejednou působí v rodinách spory, protože někteří členové, především strýčci a dědečci, ukryjí mandli ruce nebo v puse a tím ponechají ostatní ve velkém napětí… a také děti s bolením břicha, když snědí příliš mnoho sytého dezertu.

Pokud nebudete slavit Vánoce v dánské domácnosti, můžete ochutnat risalamande v některé z restaurací v Kodani. Místními oblíbená je Schønnemann’s v centru města, kde dostanete vynikající dánské obložené chleby (smørrebrød). Nenechte si ujít také slanečka a místní kořalku.

Vepřové hody, Bukurešť

Na rumunském venkově se udržujte tradice vánoční zabíjačky, ta už však dávno zanikla ve velkých městech, jako je Bukurešť. Pokrmy z vepřového jsou ale po celé období svátků všudypřítomné, spolu s ovocnou pálenkou (țuică). Po celý rok se připravuje sarma (mleté maso, rýže a cibule zabalené v zelných listech), na vánočním stole však má své speciální místo, stejně tak jako piftie (huspenina z vepřového s česnekem), șorici (solené vepřové kůže) a jumări (škvarky). Pokud byste navštívili Bukurešť v době Vánoc a chtěli některé z  vepřových pokrmů ochutnat, tradiční restaurace, jako je Caru’ cu bere (pivnice z 19. století v samém srdci města), Hanu’ lui Manuc (hostinec s historií starou staletí) či Curtea Berarilor, nabízejí kompletní menu klasických rumunských jídel, mezi nimi i výše uvedené.  

Sváteční tabule, Stockholm

Každý prosinec velké skupiny lidí usilují o místo u svátečního „švédského stolu“, bufetu nazývaného julbord. Ten tvoří základní položky, jako jsou slanečky, uzený losos a masové kuličky, což jsou obvyklá jídla v bufetech (smörgåsbord). Protože však Vánoce hrají mezi všemi podobnými hostinami mimořádnou roli, julbord čerpá ze švédské tradice z 19. století a nabízí také specifické pokrmy, jako je Janssonovo pokušení (zapečené brambory s ančovičkami), dopp i grytan (chleba namáčený ve vepřovém vývaru), lutfisk (treska či síh „na bílo“), risgrynsgröt (mléčná rýže) a julskinka (vánoční šunka); to vše se zapíjí nealkoholickým nápojem julmust, který připomíná pivo. Restaurace bývají často plně rezervované, protože se také slaví oficiální konec pracovního roku. Pozoruhodný julbord však můžete zažít na palubě parníku společnosti Strömma (od 595 SEK), který Vás proveze kolem stockholmského souostroví.

Vánoční hostina a poleno, Paříž

Francouzská vánoční hostina, tradičně známá jako Le Reveillon, se koná na Štědrý večer a obsahuje mj. kontroverzní husí játra (foie gras), dále ústřice, uzeného lososa, krůtu či kapouna a čokoládový moučník známý jako buche („poleno“) spolu se šampaňským či perlivým vínem (to závisí rozpočtu). Většina z toho je však poměrně nová. Tradičně katolické rodiny jedly vánoční jídlo po návratu z půlnoční mše, která dříve začínala o půlnoci. Výběr vánočních pokrmů pak závisel na regionu: na západě země to byly ústřice, v Alsasku a na jihozápadě husí játra a na venkově vepřové.

Vánoční moučník buche je přitom samostatná tradice. Kdysi se dávalo na oheň poleno, aby oheň nevyhasl, než se rodina vrátí ze mše. V novějších dobách, kdy mnohem méně lidí topí tradičním způsobem, bylo poleno nahrazeno čokoládovým dezertem, dnes stále častěji zakoupeným a plněným zmrzlinou.

Tříchodové vánoční menu s předkrmem včetně husích jater a/nebo hlemýžďů a sklenky šampaňského vyjde na 69 EUR v restauraci Julien, která je součástí nádherného secesního řetězce, kam patří také brasserie Bofinger, La Coupole, Flo a Terminus Nord (u nádraží Gare du Nord). Nachází se v dříve nepopulárním, ale stále více stylovém, 10. okrsku (arrondissement).

Sladké a zase sladké, Madrid

Mořské plody, cejn, jehněčí a krůta jsou sice ve Španělsku tradiční sváteční pokrmy, ale nic nevyjadřuje zdejší Vánoce tak dobře, jako spousty sladkých dobrot, které zatěžují stoly a žaludky na konci prosince. Španělský nugát (turrón) může být tvrdý i měkký, ale zájem o něj nepolevuje. Neméně oblíbené jsou sušenky polvorones a mantecados (podobné, ale navíc obsahují sádlo). K nejstarším a nejznámějším cukrářům v Madridu patří Casa Mira, La Antigua Pastelería del Pozo a El Riojano, kteří prodávají sladkosti místním už od 19. století. Při návštěvě města se proto připravte na skutečnou sladkou nálož.