Up Helly Aa - vikinský festival ohňů na Shetlandách

Když jsem čelila téměř kolmému větru o síle vichřice a všepronikajícímu dešti, začala jsem se sama sebe ptát, co mě vedlo k návštěvě Shetland v lednu. Vichr mě tlačil ke studené kamenné stěně a počítala jsem minuty. Náhle všechna pouliční světla zhasla a městečko Lerwick se ponořilo do temnoty. Kolem mě poskakovali na místě promoklí diváci snažící se zahřát, až znovu nabyli trochu veselí, a vzrušení dále rostlo. Je jen jeden důvod, proč tisíce lidí přišly na samý konec světa v nejhlubší zimě, aby po celé hodiny stály venku v naprosté tmě: festival ohňů Up Helly Aa.

Přesně v 19,30 začaly nad hlučícím davem praskat jasné fialovo oranžové plameny. Vzdálené střechy domů jakoby rozkvetly ohni, jak bylo dole v ulicích zapáleno asi 1000 pochodní pro armádu mužů, která bude procházet ulicemi v čele se skupinou vousatých Vikingů oblečených do bitvy a známých jako Jarl Squad („Jarlovo mužstvo“). Plameny se odrážejí od okřídlené helmy a štítu jejich vůdce Guizera Jarla, který velí replice vikinské dlouhé lodě vezené na kolečkách v čele průvodu.

Byla jsem v této odlehlé části světa jen pár dní, ale vše zde působilo naprosto a typicky shetlandsky.

Země vhodná pro Vikingy

Odlehlé souostroví u severovýchodního pobřeží Skotska je součástí Velké Británie. Když jsem zde ale přistála po cestě stále menšími letadly a setkávání se stále přátelštějšími lidmi, prostředí na mě zapůsobilo velmi osobitým dojmem. Shetlandské ostrovy skutečně leží blíže Skandinávii než Edinburghu a byly součástí Norska až do 15. století, kdy připadly Skotsku jako svatební věno.

Je to země plná severského dědictví, přičemž hojnost důkazů naleznete také v metropoli Lerwicku. Nejsou to pouze názvy ulic (krále z minulosti, od Haralda po Haakona, zde najdete na téměř každém rohu) nebo skandinávský nádech v přízvuku: celé místo je prodchnuté Vikingy. Vysoké náladové nebe se rozprostírá nad mozaikou odolných kamenných budov a drsnou krajinou bičovanou nemilosrdným počasím, které Vás připraví o dech a pronikne až do kostí; je úžasné, ale drsné.

Každodenní život na Shetlandách má svůj rytmus: farmáři pečují o svoje pozemky a dobytek, majitelé podniků otvírají svoje obchody a zaměstnanci s pravidelnou pracovní dobou míří do kanceláří. Kromě toho je zde však nevyhnutelně poznat vláda Matky přírody. Mohutné bouře a neklidné moře může i dnes odříznout souostroví od skotské pevniny, jak mi vysvětloval jeden místní: „Když sem nemohou připlout lodě, k nikomu se nic nedostane.“

Těžko byste si mohli představit vhodnější prostředí pro vikinský festival ohňů. Přesto akce, jak ji známe dnes, nepochází z konce 8. století, kdy sem Vikingové pronikli s meči a oštěpy v ruce. Je to poměrně nová záležitost, jak vysvětluje místní obyvatel Trevor Jamieson. Když mistrně nehraje na banjo v kapele na festivalu Up Helly Aa, pracuje v Muzeu Shetland a je chodící expozicí o všem, co souvisí se Shetlandami.

„Průvod a pochodně, to je jen špička ledovce. Up Helly Aa neznamená jen Vikingy a oheň, ale především společenství.“

Festival Up Helly Aa pochází teprve z počátku 19. století. V té době však vypadal spíše jako velký vánoční večírek, kdy obyvatelé Shetland vyráželi do ulic pít, tančit, zapalovat sudy s dehtem a kutálet je ulicemi. Časem pochopitelně úřady už nemohly ignorovat nebezpečí spojená s neukázněnými hořícími předměty v rukou lidí pod vlivem alkoholu, a byla požadována změna. V roce 1870 zareagovala skupina mladých obyvatel města na výzvu a reformovala noc veselí v organizovanou akci, přičemž bylo datum posunuto na poslední úterý v lednu a zdůrazněny vikinské prvky a aktivity, které přitahují návštěvníky z celého světa.

Srdce Up Helly Aa

I přes celosvětovou slávu jsou místní lidé stále srdcem celého festivalu. Pár dní před festivalem se mi podařilo nahlédnout do vikinské dlouhé lodě (galley), když dokončoval její nátěr tým nadšenců, kteří jí věnovali své soboty v době, kdy jsou normální bytosti ještě v posteli. V „garáži“ je k vidění také více jak 1000 pochodně, všechny ručně vyrobené místními dobrovolníky.

„V zimě se tu toho moc neděje, takže tohle nám dává pocit smysluplnosti,“ vysvětluje jeden vousatý přihlížející. Mezi množstvím rekvizit a logistikou související s akcí se zdá, že je toho potřeba udělat strašně moc, přičemž za tím vším menší armáda místních obyvatel.

Představili mě Robertu Geddesovi, tajemníkovi výboru pro Up Helly Aa. Jeho vášeň pro festival je nakažlivá. Vysvětlil mi, že se jedná o významnou část místního života.  

„Děti se dozvídají o festivalu od svých asi 3 let a ve škole si později vyrábějí helmy a štíty, takže jsou součástí toho všeho už od raného věku.“

Mimo svých povinností na Up Helly Aa provozuje pan Geddes místní zábavní centrum v Lerwicku (ačkoli je těžké si představit muže, který vypadá jako potomek vikinského krále, jak přijímá rezervace na squashové kurty) a přičítá úspěch festivalu z velké části jeho symbiotickému vztahu s místními podniky.  

„Podniky a firmy ho sponzorují, což se jim vrátí prostřednictvím turistiky a obchodu, který festival přitahuje. Tímto způsobem dává festival všem pocit jakéhosi vlastnictví.“

Celé město je ozářené plameny

V den festivalu je pocit sounáležitosti všude patrný. Po celém Lerwicku je nadšení přímo hmatatelné, když tisíce místních i návštěvníků zaplaví ulice, aby se připojili k prvnímu pochodu Jarlova mužstva po městě. Během svého programu plného fotografování a bujarého řevu se sekyrou v ruce navštíví Jarl Squad místní školy, nemocnice a pečovatelské ústavy, aby přinesl něco z dění i těm, kdo se ho nemohou zúčastnit osobně. Ale až akce po setmění postaví celé město na nohy, zatímco místní prodejci divákům hbitě nabízejí výbavu nezbytnou do bitvy.

Bez ohledu na to, kde si najdete místo, každý se zblízka setká s živly a bude mít skvělý výhled na ohňovou show. Když kolem proudí legie nosičů pochodní, vypadá to, jako by bylo celé město ozářené plameny. Pach parafínu obklopuje dav a vítr bičuje pochodně, ze kterých odletují spršky jisker na přihlížející. Kakofonie projevů veselí i nespokojenosti zní ulicemi, přičemž vyvrcholí ve vířící změti ohně, když pochodující zabočí se silnice a začnou obcházet vikinskou loď, která nalezla místo svého posledního odpočinku v obezděném parku uprostřed města.

Do této doby se jedná o dětskou hru, ale teď vše působí jako bitevní aréna ve Hře o trůny. Rytmus bubnů zesiluje, zpěv dosahuje horečnaté výšky a pochodně jsou drženy ve výši, připravené poslat loď do Valhally. Kvůli žáru ze všech v okruhu 10 m stoupá pára, což nám připomene, že jsme promrzlí na kost. Návštěvníci pak naleznou útočiště v teple „sálů“; ty se nacházejí v místních rekreačních prostorech, na radnici i ve školních tělocvičnách, což je v souladu se starou tradicí „otevřených domů.“ Dnes platí stejný princip: dostaneme zde najíst a napít, zatímco Vás baví týmy mužů, které se účastnily průvodu. Zvláštní atrakcí tentokrát byla skupina mužů oblečených jako Mrs Brown’s Boys, jak se motají na píseň od Pussycat Dolls. Po krátké parodii se celý „sál“ zvedl a začal tančit tradiční skotský tanec ceilidh. Živá kapela nasadila jásavou melodii a účastníci byli strženi vírem tance. Bylo úžasné vidět, jak se přitom baví místní lidé všeho věku.

Vize festivalu vytvořená kdysi mladými obyvateli Lerwicku, kteří spojili staré a nové, platí i dnes, a výsledek je úžasný. Shrnuje fascinující vikinské dědictví Shetland a ztělesňuje cítění lidí, kteří zde mají svůj domov: festival Up Helly Aa přináší světlo a teplo do temného období roku. Jeho tradice sice nesahá daleko do historie, a také je těžké si nevšimnout omezené přítomnost žen na oslavách, ale vášeň a oddanost společenství při této akci sahá hluboko. Můžeme očekávat, že festival, který upřednostňuje své lidi, časem přeroste v něco ještě úžasnějšího, až převezmou otěže nové generace Lerwičanů.