Carské Selo a jeho impozantní odkaz

Nedaleko Petrohradu, ruské perle na řece Něvě, najdete malé nenápadné městečko pod názvem Carské Selo. Pokud se však zahledíte na mapu, vaše oči směřují na jih a narazíte na město Puškin, vězte, že se díváte správně. I jedno i druhé jméno totiž označuje místo protkané ruskou historií a kulturou.

Jen necelých třicet kilometrů za pomyslnou hranicí Petrohradu stojí pompézní carský palác patřící samotnému Petru Velikému. Život této osobnosti jde ruku v ruce se životem města, a proto není divu, že svůj palác si nechal postavit právě zde. Ve skutečnosti to nebyl ani tak jeho nápad, protože byl dárkem od Petrovy ženy Kateřiny. Ta ho sem jednoho dne zavedla a až v parku, kde se dodnes procházejí návštěvníci, mu prozradila, že palác, na který se dívá, je jeho.

Za branami parku se vám otevře vstup do světa vysokých stromů, které vždy na jaře krásně obrostou zelení, a barevný podzim je zase o listy připraví. Poryvy větru zvedající se z nedalekého jezírka ohýbají oslabené větve a všude kolem se ozývá žbluňkot vody. Kateřinský park je velmi příjemným místem na procházkujak na jaře, tak i během chladných listopadových dní. Kousek od břehu plavou kachny, kterým ledová voda vůbec nepřekáží. Uprostřed jezera uvidíte malý ostrov s malou stavbou, která připomíná palác.

V létě si zde můžete pronajmout loďku a vlnkami se nechat unášet až na malý ostrov. Z vody se zvedá i Çeşmeský sloup, vzpomínka na vítěznou bitvu u tohoto města. Kousek od zajímavého mostu, na který stavitelé použili kvalitní bílý mramor, stojí malá šedivá pyramida. V Egyptě byly tyto stavby místem posledního odpočinku králů a zde si své místo pod jehlanovitou střechou našli oblíbení psi Kateřiny II.

Atmosféru parku si spolu s vámi budou vychutnávat i ostatní lidé. Sem tam se v trávě dokonce objeví zrzavá skákající veverka, která dokáže vyčarovat úsměv na tvářích procházejících se lidí. Dost netypicky, ale o to exotičtější působí starý čínský pavilon. Jeho zchátralé až zanedbané stěny ostře kontrastují se zářivými barvami moderních paláců.

Stěny carského paláce jsou světlomodré barvy, a jeho netradiční barva působí vcelku příjemně. Venku stojí neodmyslitelná součást ruského života. Není to nic jiného než typická fronta. Ty se objevují před většinou muzeí, paláců a vlastně všude, kde se něco děje. Po pár dnech v této zemi si na to však člověk zvykne. Vstupné do paláce je i na evropské poměry celkem vysoké. Místní lidé platí ale o poznání méně než zahraniční turisté. Dovnitř se chodí pouze s průvodcem.

Už první místnost vyráží dech. Její zlatá výzdoba a desítky zrcadel nechávají prostor fantazii, jak to tu asi muselo vypadat, když se tudy procházel samotný Petr Veliký. Až když stojí člověk tváří vůči nepatrným detailům, vidí, jaké mistrovství zde zanechali ruce šikovných mistrů. Názvy místností jsou nejčastěji odvozeny od jejich výbavy či vzezření. Proto není divu, pokud se ocitnete v karmínové nebo zeleném sloupovém sále. Jednotlivé pokoje zdobí stylový dřevěný vyřezávaný nábytek a drahý porcelán. V rozích místností stojí kamna plné bílo-modrých kachliček a na stěnách visí obrazy starých malířů.

Nejznámější sálem celého paláce je nepochybně Jantarová komnata. Ona samotná by si zasloužila několik do nebe vychvalujících přívlastků. V době své největší krásy ji zdobilo pozlacené vyřezávané obložení, zrcadla a mozaiky z achátu či jaspisu. Jantarové desky, od kterých dostala komnata jméno, dostal Petr Veliký začátkem 18. století od pruského krále.

Návštěvník zde neví kam se dřív podívat. Ne vždy tomu tak bylo, protože jen několik let dozadu ji nově zrestaurovali. Během války ji vyplenili nacisté a v roce 1955 se po Jantarové komnatě slehla v Kaliningradu zem. Na světlo světa sice přišel mýtus o její zmizení, ale pravda byla taková, že ji zničil požár. Lidé, kteří ji měli na starosti, se báli Stalinovi říct, jak to opravdu bylo, a proto si jednoduše vymysleli, že sál zmizel. Je to skvost uměleckého řemesl,a a pokud se člověk toulá Petrohradem, byla by to škoda nenavštívit ji.

Po prohlídce carských pokladů se opět nabízí procházka rozlehlým parkem. Zde mezi stromy se rozlévá ticho a klid, který je v ostrém kontrastu s podvečerní procházkou po petrohradském Něvském prospektu.