Jezero, které v průběhu roku mění barvu - Bajkal

Z velké výšky vypadá jako oko, Na jaře a v létě magicky modré, na podzim a v zimě zelené. Bajkal je nejhlubším jezerem planety. Jezero, které v průběhu roku mění barvu a v jeho hlubinách se ukrývají ohromné jesetery a možná ještě něco jiného, o čem dosud nevíme.

Bajkal není jen nejhlubším jezerem světa, ale zároveň i nejhlubší kryptodepresivou na planetě, i když se o jeho přesnou hloubku dodnes vedou spory. Jeho voda je většinu roku mrazivě ledová. Z části díky klimatu a zčásti díky hloubce se nikdy nepřehřeje.

Sáhnout si do vody, ze které teploty naskakuje husí kůže a projet se na lodi s vědomím, že má člověk pod sebou stometrovou hloubku – pro odvážné lidi. Bajkal je snem mnoha cestovatelů a díky relativní blízkosti města Irkutsk, které je zároveň jednou ze zastávek na Transsibiřské magistrále, ne je zas tak nedosažitelný, jak by se na první pohled mohlo jevit.

Na jaře sem nechoďte, pokud tedy nedorazí teplé počasí v době od ledna do května, kdy povrch téměř celého jezera zamrzá a tloušťka ledu místy dosahuje až dva metry. Ani v létě, kdy sem vyráží většina turistických zájezdů a expedic, zde ale není příliš teplo. Voda v jezeře má celý rok na povrchu teplotu přibližně 15 stupňů, navíc zde silně fouká - vítr je schopen na hladině jezera vytvořit vlny vysoké i pět metrů a "promíchat" vodu až do hloubky 250 metrů.

Jezero Bajkal je fascinující výtvor přírody. Vzniklo už před více než 20 miliony let, a je tedy vůbec nejstarším jezerem planety. Voda tehdy zaplnila "mezeru" mezi dvěma zemskými deskami, která se od sebe každoročně odsunou o další zhruba 3 centimetry - jezero se tedy neustále zvětšuje.

Svému tektonickému původu vděčí jezero i za svou hloubku - kterou ale jednotlivé zdroje neuvádějí stejnou. Mluví se o číslech 1 637, 1 642, 1 680, ale i 1 700 metrů. Ať už je ale přesná hloubka jakákoli, je Bajkal nejhlubším jezerem planety. A může se navíc pyšnit i křišťálově průzračnou vodou.

V zimě a na jaře je viditelnost pod hladinou občas i 40 metrů. Voda je v tomto období navíc krásně modrá. V létě a na podzim v ní přibudou drobné organismy, viditelnost klesá "jen" na nějakých deset metrů a voda se zabarví dozelena.

Do Bajkalu ústí přes 300 stálých řek, během roku k nim přibývají ještě zhruba dvě stovky občasných toků, a podle vědců prý jezero vodu získává i z unikátních horkých sladkovodních pramenů, které vyvěrají na jeho dně. Řeka ale z něj vytéká pouze jedna - Angara, která má hned pod Bajkalem šířku téměř kilometr.

Po několika desítkách kilometrů vtéká do města Irkutsk, které vzniklo v 17. století a během dvacátého století desetkrát znásobilo počet svých obyvatel, a to i díky těžkému průmyslu, který zde Sověti vybudovali. Kromě toho ale stojí za návštěvu třeba Spassky kostel nebo Znamensk klášter.

Pro zajímavost
Jan Novák je československý dálkový plavec, který jako vůbec první člověk zdolal ledové vody jezera Bajkal. V srpnu roku 1990 ho přeplaval napříč v nejužším místě, které má šířku cca 23 kilometrů. Rok předtím zvládl v únorových mrazech proplout napříč řeku Angara, kdy si nejdříve musel najít cestu mezi krami. A zvládl také 45 kilometrů dlouhou trasu z Bajkalu do města Irkutsk ve vodách Angary.

Místní obři - jeseteři
Jeseteři žijí v jezeře Bajkal v hloubkách kolem padesáti metrů. Jsou to vůbec největší ryby, které v jezeře žijí. Průměrný kus má kolem dvou metrů a váhu i do sto dvacet kilogramů. Jeseteři se dožívají v průměru šedesáti let. Pokud je tedy někdo rybářem, vězte, že je rybolov v oblasti Bajkalského jezera skutečně masivně rozšířen.