Sibiř - na východ od Uralu

Chladná, drsná a nedozírná. Od Uralu po Tichý oceán, od Severního ledového oceánu po pohoří Kazachstánu a hranice Mongolska i  Číny. 10 milionů km2 hornatého kraje, nížin, vysočin, protkaná mohutnými stuhami řek Ob, Lena, Amur či Jenisej. Toto je Sibiř.

Nejchladnější místo Severní polokoule se údajně nachází právě na Sibiři. Hovoří se o zimě i 70 stupňů pod nulou. Oficiálním měřením se naměřilo -67,8 ° C. Nehostinná Sibiř byla i proto místem, kam se odsouzení trestanci posílali do vyhnanství.  Ve 20. století vyrostlo na Sibiři množství vězeňských táborů, zvaných gulagy. Výpověď o podmínkách v gulazích podal, kromě jiných, i ruský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu AI Solženicyn, který strávil v gulagu 2 roky.

Teď si dáme trochu historie. Širé území Sibiře odjakživa obývali kočovníci. Rusko zahájilo svou expanzi až v 16. Století, a bez velkého odporu se mu i podařilo obsadit velké části Sibiře. Rusové založili město Tobolsk, které se stalo centrem ruské Sibiře. Později město upadlo, neboť Transsibiřské magistrála Tobolsk obešla. V 17. století už Rusové ovládali území Sibiře až k Ochotském moři. Zpočátku mělo osídlení Sibiře více vojenský charakter, kde se postupně kolem pevností a stanic vytvářely osady. S érou výstavby železnic a magistrály se pojí i vznik sibiřských velkoměst. Dnes k  největším metropolím patří Novosibirsk, Omsk, Krasnojarsk a Jekatěrinburg.

Tak jako různorodá a rozlehlá je Sibiř, tak i její obyvatelstvo je pestré a četné. Svůj domov má na Sibiři více než 35 milionů lidí. Ikdyž se většina hlásí k ruské národnosti, silné zastoupení mají i turecké národy a existuje zde dalších 40 menších etnik. Náboženskému koloritu dominují pravoslavní, ale zastoupení má i islám, buddhismus, judaismus a různé šamanské náboženské kulty.

Na Sibiři se nacházejí obrovské zásoby plynu a ropy, naleziště diamantů, zlato, stříbro, ale i železná ruda a uhlí. Jde tedy o skutečně hodnotné území. Drancování a znečišťování životního prostředí si už ale v některých lokalitách Sibiře vyžádalo i uzavření některých oblastí nebo proměnilo zemi k nepoznání. Bohatství přírodních krás je na Sibiři nesmírně. I zde příroda ukázala, jaká umí být kouzelná. Stačí zmínit okolí jezera Bajkal či překrásnou krajinu pohoří Altaj nebo fascinující Kamčatku.

Některé oblasti Sibiře jsou i na seznamu světového dědictví UNESCO. Které stojí za povšimnutí je pohoří Altaj, v jehož oblasti se nachází široké spektrum vegetačních zón od stepi až po alpínskou vegetaci. Wrangelův ostrov byl zapsán na seznam v roce 2004, protože je zde největší koncentrace polárních medvědů na světě, největší populace mrožů, zastávka velryb a nebývale četné ptactvo i rostlinstvo s ohledem na podmínky arktické tundry. Rovněž byl tento ostrov posledním místem na Zemi, kde nejdéle žili mamuti - až do roku 1700 před n l. Rezervace je zřízena v pohoří Sichote Aline, které se nachází severovýchodně od Vladivostoku, s cílem ochránit ohrožený druh sobolů.

Nejčastěji se k cestování využívá Transsibiřská magistrála, jejíž trasa z Moskvy do Vladivostoku má téměř 10 tisíc kilometrů. Většinu dobrodruhů láká jezero Bajkal nebo konečná v podobě přístavního města Vladivostok. Sibiř má ale tisíce krásných míst. Mnohé z nich si stále nerušeně sní ve všem klidu a tichu, protože turismus k nim ještě naplno nedošel.