Údolí smrti

Údolí smrti si své jméno nevysloužilo jen pro jedinou vlastnost. Tato roklina je nejnižší, nejsušší a zároveň nejteplejší oblast v Severní Americe. Určitě si pomyslíte, jestli se výlet sem dá vůbec přežít.

Údolí leží jihozápadně od pohoří Sierra Nevada, na severním okraji pouště Mohave. Jeho velká část tvoří Národní park Death Valley,  ai když ho filmy nebo knihy popisují jako úzký pásek pouště, kde nežije ani noha, Údolí smrti má rozlohu cca 8 000 km ². Není příliš široké, jen 8 až 25 kilometrů, ale na délku měří zhruba 230 kilometrů. Nadmořská výška údolí je 85 metrů pod hladinou moře a co by kamenem dohodil, se rozprostírá zas nejvyšší bod Spojených států, vrch Mount Whitney. Matka příroda to zařídila tak, že postavila tyto dvě "nej" těsně vedle sebe.

Nejvyšší teplota naměřená v údolí, byla 56,7 stupňů Celsia, je jen o stupeň menší než nejvyšší teplota vůbec naměřená na západní polokouli. Teplotu změřili ve vesničce Furnace Creek, která je domovem lidí kmene Timbisha. Návštěvníků se zde v létě mnoho nevidí. Průměrná teplota dosahuje 52 stupňů, a tak je většina turistických atrakcí a ubytovny během nejžhavějších měsíců zavřená. Příčinou vysokých teplot jsou hory, které údolí z každé strany obklopují. Od moře se vlhkost nedostane přes vysoké pohoří, na opačné straně jiné hory úspěšně blokují cirkulaci vzduchu a ten se celé dny točí dokola, ohřívá a ohřívá - až do extrémních teplot.

Údolí obývali Indiáni z kmene Timbisha už před tisíci lety, a nazývali ho "tumpisa", což v překladu znamená kamenná barva. Své dnešní jméno dostala oblast až během kalifornské zlaté horečky v roce 1849, kdy se mnozí dobrodruzi snažili údolí překročit při hledání vytouženého zlata. Pokud byste si však mysleli, že zůstalo posypané kostrami udatných prospektory, mýlíte se. Za šest let zde zemřel jen jediný člověk. Později se zde dokonce těžil borax, a když údolí vydalo své bohatství, samotná těžební společnost lobbovala za přeměnu této oblasti na národní park.

Prezident Hoover jim vyšel vstříc, a  v roce 1933 prohlásil oblast za národní památku. V roce 1994 vláda k území přidala okolní vrchy a vytvořila tak Národní park Death Valley. Cesta do něj ale není nic pro rozmazlené. Nejlépe se do něj dostanete autem, ať už z  Las Vegas, kde je nejbližší letiště, nebo z městečka Barstow, kde je zas nejbližší vlakové nádraží.

Dno údolí, které nese stopy někdejšího jezera, je pokryto vrstvou soli. Změna klimatu a vlhkosti během staletí vytvořila v Údolí smrti úžasná přírodní umělecká díla. Ďáblovo golfové hřiště je obrovské pole ze solných krystalů, které vypadají pevné jako skála, ale při lidském dotyku se rozsypou. Kamenné cesty přecházejí do pískových dun, uprostřed pouště se vynořují podivně formované skály a květiny, v solných jezerech prožívají ryby a některé části parku hrají divokými barvami díky minerálům, které je pokrývají. Prostě nádhera.

Při návštěvě si rozhodně nenechte ujít "cestující kameny". Jde o velké kusy kamene, které se neznámým způsobem pohybují v přímce. Jejich cestu momentálně zkoumají vědci, protože nikdo nikdy neviděl tyto kameny hýbat se, ale jsou rozesety po celé poušti

Park ale není jen útočištěm vědců, kteří zde zkoumají unikátní geologické a přírodní podmínky, ale i tisíců turistů. Horolezci, fotografové, cyklisté, milovníci hvězd, závodníci na čtyřkolkách i cyklisté zde najdou zábavu na dlouhé hodiny.