Solná pláň Salar de Uyuni v Bolívii

Salar de Uyuni není jezero v běžném smyslu slova: přestože je pod jeho povrchem převážně voda, horní vrstvu tvoří silná tvrdá vrstva soli, která snadno unese i auto. Když pojedete přes tuto dokonale rovnou bílou plochu, na obzoru s nepřerušeným řetězcem hor s vrcholy pokrytými sněhem, snadno uvěříte, že jste na jiné planetě – tak drsný a nehostinný je zdejší terén.

Když je sucho, povrch soli září tak intenzivní bělostí, že vypadá jako led či sníh, zatímco v noci je celá krajina osvětlena strašidelným bílým měsíčním svitem odrážejícím se od soli. Když je po dešti sůl pokryta vodou (v době od prosince do dubna), Salar se promění v obrovské zrcadlo, které odráží okolní horské vrcholy a nebe tak dokonale, že občas horizont zmizí a hory vypadají jako ostrovy vznášející se na nebi...

Neméně zvláštní jsou houževnaté ekosystémy, které přežívají mezi pustými úseky soli; patří k nim např. kolonie kaktusů a dalších odolných rostlin, a také viskači (podobné králíkům) a plameňáci, kteří zde hnízdí během období dešťů. Neméně houževnaté jsou izolované komunity zemědělců (campesinos) z národů Aymara a Quechua, kteří žijící ze své zdejší odlehlé pozice.

Stručná historie

Salar de Uyuni zabírá kdysi nejhlubší část obrovského jezera známého jako Lago Tauca, které pokrývalo jižní náhorní plošinu Altiplano až do doby před asi 12 000 lety. Jezero Tauca dosahovalo hloubky až 70 m, existovalo po tisíce let a zabíralo oblast, kde se dnes nacházejí jezera Lago Poopó, Salar de Coipasa a Salar de Uyuni (a samo bylo následníkem dřívějšího jezera Minchín). Pláň Salar vznikla, když se vypařil zbytek vody z jezera Tauca a zůstala jen sůl, která se louhovala do jezera z okolních hor. V nich ležela miliony let od dob ještě předtím, než vznikly Andy, kdy oblast dnešní Bolívie ležela pod mořem. Podle studií sahá sůl do hloubky až 120 m, kdy její vrstvy jsou stlačeny mezi sedimentárními ložisky. V suchém období je povrch pláně Salar až do hloubky 10–20 cm mimořádně tvrdý a suchý, pod krustou však sůl stále zůstává nasáklá vodou. Jak horní vrstva uschne, smršťuje se a vytváří praskliny, kterými vystupuje díky kapilárnímu působení sůl pod ní, čímž vznikají zvláštní mnohoúhelníkové linie na povrchu.

Kromě soli obsahuje Salar také největší ložisko lithia na světě (minerál používaný při výrobě mobilních telefonů, notebooků, elektrických aut a mnoha dalších zařízení). Bolívijská vláda zahájila projekt na jeho těžbu (a mezinárodní těžební společnosti by rády učinily totéž), panují však obavy, že těžba by měla katastrofální důsledky pro zdejší křehké ekosystémy.

Legendy

Místní obyvatelé žijící na březích jezera však mají jiné vysvětlení pro původ pláně Salar. Podle pověsti se horská bohyně Yana Pollera (nejbližší vrcholek Uyuni) milostně zapletla jak s Thunupou, vulkánem na severním břehu Salaru, tak vulkánem Q’osqo. Když porodila dítě, oba vulkány-muži se do sebe ostře pustili, kdo je otcem dítěte. V obavách o bezpečnost svého dítěte ho Yana Pollera poslala daleko na západ. Protože by dítě samo nepřežilo, zaplavila pláň mezi nimi svým mlékem, aby mělo co jíst. Časem se mléko proměnilo v sůl a vzniklo jezero tradičně nazývané Salar de Thunupa.