Dovolená v Taškentu

Anglický pojem "double locked country", který by se dal do češtiny přeložit jako "dvojnásobně uzavřená země" označuje stát, který je nejen sám vnitrozemský, ale i všechny jeho sousední státy jsou vnitrozemské. Letmý pohled na mapu vám napoví, že takových států asi moc nebude. O něco podrobnější pohled vzbudí otázku, zda takové státy vůbec existují. No a podrobné zkoumání atlasu nám i řekne, že v současné geografické situaci jsou takové státy na celém světě pouze dva. Ten první je v Evropě - zkuste ho najít. Do hlavního města toho druhého se podíváme nyní.

Hlavní město Uzbekistánu se jmenuje Taškent. Žije v něm přes dva miliony obyvatel, a to převážně Uzbeků, ale jako ve všech postsovětských republikách, i zde je ruská menšina, tvořící asi desetinu populace. Ruština je stále univerzálním komunikačním prostředkem. Pokud ale mluvíte u nás poměrně rozšířenou směsí češtiny a ruštiny, buďte připraveni na to, že značná část místních lidí je na tom podobně, a tak dorozumění nemusí být zrovna jednoduché. No, a s angličtinou také daleko nedojdete.

Těm, kteří znají architektonickou tvář měst bývalého SSSR, bude v Taškentu asi chybět stalinská gotika padesátých let. Není to následkem prozíravějšího urbanismu, ale zemětřesení, které v roce 1966 zničilo skoro celé město. Následovala nová výstavba, která určitě nebyla z architektonického hlediska sice optimální, ale v porovnání s ostatními hlavními městy postsovětských republik výsledek není nejhorší. Ve městě najdete spoustu zeleně a volných prostranství, a tak pocit stísněnosti mít určitě nebudete.

Pokud ale hledáte historické památky, v Uzbekistánu vás zaujmou spíše Buchara nebo Samarkand. Zemětřesení si ale nevybírá, a v Taškentu se toho skutečně až na několik mešit a budovu islámské školy - medresy , která má i dnes své studenty mnoho nezachovalo. Skutečné historické centrum, jaké známe z jiných středoasijských míst, zde nenajdete. Za centrum se považuje okolí památníku Amira Temura. Podle některých národní hrdina, podle jiných tyran a ničitel.

Po společenské, politické a kulturní stránce si celý Uzbekistán svou moderní tvář teprve hledá. Moc po rozpadu SSSR plynule přešla, či spíše zůstala v původních rukou, a na Taškentu je to poznat. Policie je všudypřítomná a pravidla jsou zcela nejasné. I nepříliš zkoumavý pozorovatel si již po několika dnech pobytu všimne rozdíly mezi veřejně publikovanými informacemi a realitou.

Platidlem v Uzbekistánu je som. Směnný kurz vám umožní, že i po výměně poměrně malé částky se budete cítit jako nominální boháči.

Doprava ve městě je pro cizince poměrně nepřehledná. Evropana asi nejvíce zarazí úplné ignorování jízdních pruhů. Řidiči se umístí tam, kde to považují v dané chvíli za nejvhodnější. Veřejná doprava kromě metra, tramvají a autobusů využívá systém neoficiálních, a velmi pravděpodobně i nelegálních taxíků. Taxíkem je v podstatě každé osobní vozidlo, stačí se jen postavit na kraj cesty a zamávat. Je téměř jisté, že nejpozději třetí vozidlo zastaví, a vše ostatní už záleží na dohodě řidiče a cestujícího. Dohodněte se určitě dopředu.