Náhorní Karabach

Náhorní Karabach je vnitrozemská oblast pokrývající jihovýchodní Malý Kavkaz. Oblast je převážně hornatá a zalesněná a má rozlohu 8223 km².

Dne 10. prosince 1991, když se SSSR rozpadal, se v Náhorno-karabašské autonomní oblasti (NKAO) a sousední oblasti Šahumjan konalo referendum. Naprostá většina obyvatel hlasovala pro nezávislost na Ázerbájdžánu a zřízení Náhorno-karabašské republiky, tato země však dosud nebyla uznána žádným z členů Spojených národů. Od zastavení bojů v roce 1994 zůstává většina Náhorního Karabachu a některé blízké oblasti Ázerbájdžánu pod společnou arménskou a náhorno-karabašskou vojenskou kontrolou.  

Oblast je mezinárodně stále považovaná za součást Ázerbájdžánu, který však nad většinou území od roku 1991 nevykonává moc. Od konce války o Náhorní Karabach (1988-1994) udržují zástupci vlád Arménie a Ázerbájdžánu mírové rozhovory na regionální úrovni.                                       

Největší města

Stěpanakert (Chankendi) — maličká metropole země, kde si nejspíš uděláte základnu pro další poznávání oblasti

Šuša — historická metropole Karabachu a kdysi jedno z kulturních center oblasti Kavkazu; je toho zde spousta k vidění, i když je město převážně v troskách z války a je jen stínem své dřívější slávy

Hadrut — městečko na jihu s několika kláštery z 13. a 14. století v okolí  

Martakert — administrativní centrum stejnojmenné oblasti s přehradní nádrží Sarsang

Martuni — městečko nedaleko malého, ale historicky významného kláštera Amaras

Lačin (Berdzor) — první město, kam se dostanete, když vstoupíte na území Karabachu

Agdam — „město duchů“ v důsledku války

Vank – městečko v blízkosti kláštera Gandzasar, který je jednou z hlavních atrakcí Karabachu; známý je také zdejší hotel ve tvaru lodi se zoo a se stěnou ozdobenou značkami z aut.  

Kam se podívat:

• kláštery Gandzasar, Dadivank, Gtichavank, Amaras,  Tzitzernavank
• hradby města Šuša
• pevnost v Askeranu

Jak se tam dostat

Jediná země, ze které v současnosti můžete přijet do Karabachu, je Arménie (ázerbájdžánskými úřady je to však stále považováno za ilegální vstup území Ázerbájdžánu). Naprostá většina návštěvníků přijíždí autem přes Lačinský koridor, i když je možné jet přes průsmyk Kelbajar/Karvajar nebo letět vrtulníkem.   

Starší cestovní průvodce Vám řeknou, že ještě před návštěvou Náhorního Karabachu je potřeba mít vyřízené vízum, to však v současnosti už neplatí (raději ale zkontrolujte stránku mzv, pro aktuální informace)). Pro vstup do země stačí přijet autobusem nebo marshrutkou do Stěpanakertu, kdy na „hranici“ mezi Arménií a Karabachem autobus zastaví a úředníci zkontrolují Váš cestovní pas. Dají Vám přitom papír s tím, že musíte během pár hodin navštívit Ministerstvo zahraničních věcí NK ve Stěpanakertu a vyřídit si tam vízum. Pak stačí zajít na uvedenou adresu za 3000 dramů (asi 6 USD) Vám vystaví vízum; fotografie přitom není nutná. Celá záležitost zabere asi 20 minut.