Ninive – historická lokalita v Iráku

Ninive, nejstarší a nejlidnatější město starověké Asyrské říše ležící na východním břehu řeky Tigris, je obklopeno moderním městem Mosul v Iráku. Ninive se nacházelo na křižovatce významných obchodních tras vedoucích ze severu na jih a z východu na západ a jeho blízkost řece Khawṣar, přítoku Tigridu, dále zvyšovala jeho hodnotu úrodné zemědělské a pastevecké země.    

První člověk, který prozkoumal a zmapoval Ninive, byl v roce 1820 archeolog Claudius J. Rich, jehož práci později dokončil Felix Jones, který ji publikoval v roce 1854. Od té doby zde s přestávkami probíhají vykopávky, které vedlo mnoho lidí. A.H. Layard v letech 1845–51 objevil Sancheribův palác a přivezl s sebou do Anglie bezkonkurenční sbírku kamenných basreliefů spolu s tisíci tabulkami popsanými klínovým písmem, které pocházely z velké Aššurbanipalovy knihovny. V letech 1929–32 R. vykopal Campbell Thompson zastupující Britské muzeum chrám boha Nabu (Nebo) a našel místo, kde stál palác Aššurnasirpala II.. V letech 1931–32 vykopal Thompson spolu s M.E.L. Mallowanem šachtu do vrcholku Quyunjik (akropole) 30 m nad úrovní pláně, přes vrstvu nahromaděných odpadků dřívějších kultur až na panenskou půdu. Tehdy se ukázalo, že více jak 4/5 tohoto seskupení jsou prehistorické.

Podle ruin bylo zjištěno, že obvod významného asyrského města Ninive činil asi 12 km a v některých místech bylo široké až 45 m; nacházela se zde velké nedokončená vnější hradba chráněná příkopem a řeka Khawṣar protékala centrem města, na jehož západní straně se vlévala do Tigridu.

Celkem 15 velkých bran, které vedly skrz hradby Akropole, bylo postaveno částečně z hliněných cihel a částečně z kamene. Východní sektor o délce asi 5 km obsahoval 6 bran, jižní sektor dlouhý 800 m obsahoval pouze 1 bránu Ashur, západní sektor dlouhý asi 4 km měl 5 bran a severní sektor dlouhý asi 1,9 km měl 3 brány: Adad, Nergal a Sin. Některé z nich byly zdobeny kamennými kolosálními sochami (lamassu). V bráně Nergal byly instalovány dvě kamenné sochy okřídlených býků, kteří byli atributem krále Sancheriba; vedle ní pak bylo Iráckým oddělením pro památky postaveno muzeum. Brána Adad obsahovala mnoho popsaných dlaždic a pravděpodobná brána Sin ukrývala chodbu, která vedla klenutým vchodem na rampu či schodišťovou šachtu, která umožňovala přístup na cimbuří.

Nejpůsobivější však byla brána Šamaš, kterou pečlivě vykopal Tariq Madhloum zastupující Irácké oddělení pro památky. Bylo zjištěno, že přístup k ní vedl před dva příkopy a vodní tok po sérii mostů, jejichž oblouky byly vytesány z přírodního konglomerátu. Hradba byla obložena vápencem a nahoře překryta hrazením s cimbuřím, za kterým vedla obranná vyvýšená cesta. Stavba byla vytvořena z bláta a z pálených cihel, které nesly pečeť Sancheriba. Uprostřed dlouhé vystupující bašty, která byla dále zpevněna 6 věžemi, se nacházel vchod široký 4,5 m. Hrubě řezané kamenné desky na vnitřní straně brány znázorňovaly požár věže, je však možné, že tyto rytiny představovaly pád Ninive a byly až post-asyrského původu. Vnitřní plán brány zahrnoval 6 velkých komor obložených nezdobenými obkladovými vertikálními deskami, které objevil Layard a Rassam.

Archeologové působili také na vrcholku (akropoli) Quyunjik. Od roku 1966 probíhá rekonstrukce trůnního sálu Sancheribova paláce a některých přilehlých komor. Všechny vchody do dvou hlavních komor byly lemovány mohutnými sochami okřídlených býků, a také byla nalezena série obkladových dlaždic, kterých si při vykopávkách v 19. století zřejmě nikdo nevšiml. Jedna z nich představuje cizí město silně bráněné z věží a obklopené asyrskou armádou. Vedle trůnního sálu se nacházela koupelna s kamennou dlažbou, zatímco velká vstupní hala ukrývala 40 obkladových dlaždic zdobených rytinami. Zobrazené scény představují mj. Sancheribova vojenská tažení proti lidem z hor, obléhání měst nebo jednotky asyrské armády.