Belgické Vlámsko

Vlámsky hovořící provincie Západní Flandry (West Vlaanderen) a Východní Flandry (Oost Vlaanderen) se táhnou východní směrem od pobřeží Severního moře až k Bruselu a Antverpám.

Už ve 13. století byly Flandry jedním z nejvíce prosperujících regionů v Evropě s pokročilou ekonomikou závislou na obchodu s látkami s Anglií. Doba rozmachu trvala několik staletí, ale v 16. století se oblast dostala do úpadku, když se obchod posunul dále na sever do Nizozemska, navíc výrobci látek z Anglie začali vlámskou hospodářskou základnu oslabovat. Rychlost úpadku se zvýšila kvůli náboženskému konfliktu, protože velká vlámská města inklinovala k protestantství, zatímco jejich králové byli katolíci. A jakmile Habsburkové porazili protestantskou opozici ve Flandrách, tisíce vlámských tkalců, obchodníků a řemeslníků se přesunulo na sever, aby unikli náboženskému pronásledování. Konečnou cenou za tyto náboženské války bylo v roce 1648 na naléhání Holanďanů uzavření řeky Šeldy (Scheldt), hlavní vodní trasy k Severnímu moři. Poté upadly Flandry do chudoby a úpadku, zemí se také přehnala nejedna vojska.

Až po vyhlášení nezávislosti Belgie se situace pomalu začala měnit: města se industrializovala, cla chránila textilní průmysl, byl postaven přístav Zeebrugge a zmodernizován Ostend, to vše v přílivu aktivity, která otřásla Flandrami po staletích stagnace. Vytrvalý vzestup byl vážně narušen až německou okupací během obou světových válek, ze kterých však Flandry vyšly jako prosperující oblast, jejíž obyvatelé si uchovávají svoji typickou kulturní a jazykovou identitu, která je často v ostrém protikladu s jejich valonskými (francouzsky mluvícím) sousedy.    

S výjimkou nízkého pohoří kolem města Oudenaarde a mořských dun u pobřeží jsou Flandry/Vlámsko neúprosná rovina, poněkud monotónní krajina s tichými zákoutími, s línými vodními kanály lemovanými topoly a nabílenými budovami statků. Zajímavější jsou hojné připomínky středověké slávy Flander, počínaje Bruggami a Gentem, starými krásnými městy spojenými s výrobou látek, které si obě uchovávají nádherné sbírky ranného vlámského umění. Méně známá je hrstka menších měst, především Oudenaarde s jeho krásnou radnicí, které je proslulé svými tapestriemi. Dále je to Kortrijk s typickým kouzlem malého města a s pěkným starým kostelem a Veurne, jehož hlavní náměstí je obklopenou půvabnou směsicí starých budov.

I zde je samozřejmě patrné dědictví I. světové války. Do roku 1915 se zákopy rozšířily od pobřeží Severního moře až ke Švýcarsku, kdy procházely západními Flandrami kolem měst Diksmuide a Leper, a právě zde také došlo k mnoha klíčovým vojenským střetům. Každoročně stovky návštěvníků míří do města Ieper (dříve Ypres/Ypry) prohlédnout si zdejší hřbitovy a památníky, které představují smutnou připomínku zoufalého válečného konfliktu. Nedaleko bojišť se nachází belgické pobřeží s téměř nepřerušeným pásem zlatého písku, který každé léto přiláká tisíce turistů. Hlavní pobřežní letoviska jsou přitom propojena vynikajícím tramvajovým spojením, a přestože mnohé zásahy do krajiny byly bezohledné, útulné městečko De Haan si uchovalo mnoho ze svého kouzla konce 19. století. Největším městem na pobřeží je Ostend, rušný mořský přístav a letovisko se spoustou barů a restaurací.