Výprava za Drákulou do Transylvánie

Transylvánie (Sedmihradsko) je známá především coby tajemná země krvežíznivých upírů a vyjících vlků. I když si někteří lidé na světě myslí, že vše je fikce, tato oblast v centrálním Rumunsku je skutečná – a přitom skutečně originální. Na východě ji ohraničuje pásmo Karpat a dodnes působí jako neprobádaná země. Zde uvádíme základních informace o této úžasné oblasti v jihovýchodní Evropě.     

Drákula je skutečný (svým způsobem)

Upíří román Brama Stokera z roku 1897 byl inspirován prastarými pověrami i skutečnými činy Vlada Draculy. Ten je znám také pod přezdívkou Vlad Napichovač a byl to šlechtic žijící v 15. století, který údajně nabodl na dlouhé kůly až 80 tisíc svých nepřátel.   

I přes své zlé činy je v Transylvánii považován za hrdinu, takže zdaleka ne každý je zde nadšen z krvežíznivé pověsti regionu. Po letech odporu místních lidí nakonec rumunský úřad pro turistiku oznámil své plány na vytvoření „upíří turistiky“ za pomoci evropských fondů.     

Je to jako vrátit se v čase

Přestože je těžké se vyhnout strašidelnému aspektu oblasti, naleznete zde také dubové lesy, zelené pastviny a kvetoucí louky. Oblast bývá také popisována jako „poslední skutečně středověká krajina v Evropě“, takže při cestování po ní získáte pocit, že jste se ocitli o 100 let zpátky. Koňské potahy drkotají po špinavých cestách, pastevci pečují o svá stáda a venkované suší seno, když svítí slunce. Své romantické představy však držte na uzdě. Je zde totiž také ubohá infrastruktura, například rozbité silnice a pomalé vlaky, takže budete potřebovat dost trpělivosti. Protože jsou vlaky pomalé, cestovat mezi městy je vhodnější autobusem (zjistěte si předem jízdní řády), avšak na průzkum venkova bude potřeba si pronajat auto. Podmínky pro řízení auta nejsou tak špatné, jak někteří lidí líčí: největšími problémy jsou zde díry v silnici a občas toulaví psi.   

Maďarský slovník přijde vhod

Obtížná maďarština je hlavním jazykem ve východní Transylvánii. Kromě toho se jí také často mluví ve velkých městech, jako je Miercurea-Ciuc, Târgu Mureș a Cluj-Napoca, a v okresech Covasna a Harghita. Důvodem je, že oblast byla po více jak tisíc let spojena s Maďarskem (Uhrami), a to až do konce I. světové války, kdy byla připojena k Rumunsku. Dnes tvoří etničtí Maďaři asi 20% populace Transylvánie, polovina z nich je národ Székely, někdy považovaný za potomky Attilových Hunů.    

Sedmihradsko, kde zanechali svoji stopu Sasové

Němečtí kupci sem dorazili ve 12. století, aby pomohli oblasti bránit se proti Tatarům a Turkům. V průběhu několika následujících století zde postavili sedm opevněných měst, které jsou známé jako Sedmihradsko (Siebenbürgen), a stovky opevněných kostelů. Při své návštěvě nemůžete vynechat pastelově zbarvené město Sighișoara a také kostely Biertan a Viscri, které patří k památkám chráněným UNESCO. Přestože středověká saská architektura přežila dodnes, obyvatelstvo velmi prořídlo. Po pádu komunistického režimu na konci roku 1989 odtud asi 90% německého obyvatelstva odešlo do Německa.   

Skvělé místo k pozorování medvědů

Karpaty jsou domovem vlků, rysů a největší populace hnědých medvědů v celé Evropě. V dubových a bukových lesích se pohybuje kolem 5000 medvědů. Paradoxně jejich populace zde v době komunistického režimu vzrůstala, protože diktátor Nicolae Ceauşescu byl jediným člověkem, který měl právo lovit.   

Lesní úřad má k dispozici spoustu pozorovatelen, odkud můžete v doprovodu správce sledovat medvědy v divočině, např. v oblíbeném údolí Stramba severně od Zărnesti. Nejlepší způsob, jak se dostat na pozorovatelnu, je přes cestovní agenturu (např. Transylvanian Wolf).

A pokud nemáte zájem se za medvědy vydávat do divočiny, je zde také útulek Libearty Bear Sanctuary u Brašova, který pečuje o více jak 70 medvědů zachráněných z klecí a z cirkusů.     

Princ Charles je velkým fanouškem

Britský následník trůnu navštívil Transylvánii poprvé v roce 1998 a a od té doby se sem pravidelně vrací. Zajímá se o zachování tradičních vesniček a kromě toho koupil a rekonstruoval několik statků, které si mohou návštěvníci pronajat. Princ Charles dokonce tvrdí, že je v příbuzenském stavu s nejznámějším ze zdejších obyvatel a že je vzdáleným potomkem Vláda Napichovače.     

Pensiony v odlehlých vesnicích Viscri a Zalánpatak jsou vybaveny ručně vyráběným dřevěným nábytkem a koberci.

Nejpozoruhodnější silnice Evropy

I když je většina cest v Transylvánii velmi rozbitá nebo nezpevněná, silnice Transfagaras je výjimkou. Byla postavena v 70. letech na Ceauşescův příkaz jako vojenská trasa a vine se přes pohoří Fagaraš. Silnice se klikatí pustým údolím až k jezeru Bâlea, pak prochází 900 m dlouhým tunelem a pokračuje napříč lesy v oblasti Valašsko. Kvůli velkému sněžení bývá silnice otevřena pouze několik měsíců v roce, obvykle od konce června do začátku října, kdy ji zaplní nadšení motoristé.    

Oblíbeným pitím je zde pálenka

Obyvatelé Transylvánie často zahajují jídlo hltem pálenky (pălincă), silné kořalky tradičně vyráběné ze švestek. Ta mívá kolem 45% i více (u některých domácích verzí) a bývá dvakrát destilovaná. Podává se při pokojové teplotě a pije se jedním douškem za pronesení „noroc“ (rumunsky) či „egészségére“ (maďarsky), což je něco jako „na zdraví“.

Pálenka se zde nepije pouze před jídlem. Místní lidé skleničkou vítají hosty a připíjejí také na šťastné události. Podél silnic zde spatříte stánky s domácí pálenkou, anebo se můžete podívat do palírny „Teo’s Distillery“ v Sighișoařea a ochutnat zde pálenky vyráběné z různých druhů ovoce.     

Můžete si pohovět v termálních pramenech

V Transylvánii se také nachází mnoho lázeňských letovisek známých svojí léčivou vodou. Minerální bahno a teplá slaná voda jezera Bear v Sovatě podle pověstí léčí neplodnost. Proudící teplá voda v Ocna Sibiului u Sibiu (slaná téměř jako Mrtvé moře) je zase prospěšná na artrózu.   

Jste odvážní? Pokud ano, můžete zamířit do Covasny k mofettě, což je „sauna“ v plynech unikajících po ukončení vulkanické činnosti (převážně to bývá CO² s trochou páchnoucí síry), které prospívají při kardiovaskulárních problémech. Pacienti zde stojí po dobu max. 20 minut, CO² těžší než vzduch víří kolem jejich kolen a absorbuje se kůží. Vdechnutí plynu však může být smrtelné, proto se procedura odehrává přísně pod lékařským dohledem.   

Branův hrad je pouze jedním z mnoha

Branův hrad s věžičkami a střílnami tyčící se na vrcholku je jako vystřižený z upířího románu. Zatímco sídlo ze 14. století nedaleko Brašova adekvátně přitahuje davy, skutečné vykopávky po Vladu Napichovači byly nalezeny v hradu Poenari v pohoří Fagaraš v rumunském Valašsku. Dnes je z něj ruina, ke které se jen těžko dostanete veřejnou dopravou, takže je cílem jen pro Vladovy skalní fanoušky.    

Pokud se Vám nechce se plahočit po Branově hradu, můžete zamířit 50 km jižněji do horského letoviska Sinaia. Pohádkový hrad Peleş může soupeřit s tím nejlepším v Bavorsku a byl postaven roku 1875 pro krále Karla I. coby jeho letní útočiště. Nachází se sice na Valašsku, ale snadněji, zhruba za hodinu, se sem dostanete vlakem či autobusem z Brašova.