Ruiny starověkého Kartága v Tunisu

Dnešní Kartágo je zámožné předměstí města Tunis s vilami obklopenými zahradami a plnými červených ibišků a fialových bugenvileí. Skrovné zbytky kdysi mocného města leží rozesety kolem, ale i přes jejich poničení stojí lokalita za návštěvu už kvůli své krásné poloze s mořem na pozadí.   

Historie

Podle legend Kartágo (Karthágo) založila Elissar (také Dido), dcera krále z Tyru, poté, co král s družinou svých následovníků uprchl z Levanty kvůli sporu o následnictví trůnu. V roce 814 př.n.l. Numidský princ zaručil Elissar, jejímu otci a následovníkům území, na které se pak vynořilo město Qart Hadasht (Římany označované jako Kartágo).

Ve starověku bylo slané jezero Sebkha Ariana ještě propojené s moře, takže Kartágo leželo na konci snadno bránitelného poloostrova spojené s pevninou pouze na východním konci. Bylo obklopeno hradbou dlouhou přes 40 km, silnou 10 m a vysokou 13 m, zpevněnou věžemi, příkopy a zemními pracemi, které chránily město a okolní zemědělskou oblast před útoky nepřátel. Město bránila armáda 20 000 pěšáků, 4 000 jezdců a 300 slonů.   

Za dynastie Hanibalů (Magonidů) se Kartágo stalo hlavní obchodní silou v západním Středomoří, jeho mořeplavci pluli kolem celé Afriky a objevili také pobřeží Británie. Jeho úspěchy však vedly ke konfliktu s další středozemní mocností, Římem. Následné tři punské války skončily v roce 146 př.n.l. naprostým zničením Kartága, kdy bylo město vypleněno, spáleno, srovnáno se zemí a rozoráno; nakonec byla celá lokalita posypána solí, aby zdejší půda zůstala neplodná.

Římané však oblast později sami osídlili, pojmenovali ji Colonia Julia Carthago. a brzy na to se stala sídlem provinční správy. Poté se město rozrůstalo a vzkvétalo a na počátku 2. stol. n.l. bylo třetím největším městem v Římské říši s asi 300 000 obyvateli. V tomto období byly postaveny nádherné veřejné budovy, které mohly předčít jen ty v samotném Římě. Tak jako v punských dobách byl centrálním prvkem kopec Byrsa s Kapitolem a fórem, přičemž Římané převážně zachovali rozvržení původního města.  

Na počátku 4. století se Kartágo stalo nejvýznamnějším městem v křesťanské Africe a sídlem biskupa. Pod byzantskou vládou si uchovalo svoji převahu v severní Africe až do doby, kdy přišli Arabové a město v roce 692 n.l. znovu kompletně zničili. Poté Kartágo upadlo do zapomnění, které skončilo až v době francouzského protektorátu, a když město s raně křesťanskou tradicí katolická misie poctila zřízením svého afrického ústředí.

TURISTICKÉ ATRAKCE   

Tophet  

Tophet bývá považován za místo, kde fénická princezna Dido (Elissar) přistála v Tunisku, a byl náboženským svatostánkem, kde lidé uctívali slunečního boha Baal-Amona. Vykopávky odhalily, že v raných dobách města bylo běžnou praxí obětovat zde prvorozené děti, aby si město zajistilo přízeň bohů. A přestože lidské oběti zmizely, Tophet nadále sloužil jako kultovní místo nějakého druhu až do křesťanského období. 

Na nejnižší úrovni vykopávek našli archeologové malý výklenek nazvaný kaple Cintas, což mohla být pohřební kaple samotné Elissar. Lokalitu tvoří labyrint pohřebních šachet a zbytky základů spolu se stélami s nápisy a symboly. Za menší spropitné Vám správce areálu otevře přístřešek s řadou stél, většinou s nápisy, a keramických uren, které prý obsahují popel obětovaných.   

Antoninovy lázně

Nejvýznamnější památkou římského Kartága jsou Antoninovy lázně a přilehlý Archeologický park, které leží mezi avenue Habib Bourguiba a mořem. Lázně byly největší v římském světě mimo samotný Řím a zabíraly rozlohu 1,8 ha.: Postaveny byly v letech 146-162 n.l. za vlády císaře Antonina Pia, rozsáhle zrekonstruovány v roce 389 n.l.. Následně se však zřítily, pravděpodobně v důsledku stavební vady, a pak po celá staletí sloužily jako lom na stavební kámen. V důsledku toho se dochovaly pouze zdi sklepního patra.

Archeologický park

Za lázněmi se nachází Archeologický park, kde obdélníková mřížka ulic jasně ukazuje rozvržení obytné čtvrti římského Kartága. Park představuje dlouhou historii Kartágo, punské hroby ze 6.a 5. stol. př.n.l., Basiliku Douimès s 5 uličkami pocházející ze 6. stol. n.l. a podzemní pohřební kapli (Chapelle Sainte-Monique) ze 7. století. V celé lokalitě se nacházejí zbytky římských cisteren a pod stromem leží hromada kamenných „dělových koulí“, což jsou projektily z kartaginských zbraní. Severovýchodně od Archeologického parku na místě někdejšího paláce beje z 19. století dnes stojí dobře střežený Prezidentský palác.

Národní archeologické muzeum

V parku naleznete také Národní archeologické muzeum (Musée National de Carthage), které nabízí velmi zajímavou sbírku artefaktů. Expozice představují informace o průběhu vykopávek, model punského Kartága, punské a raně křesťanské artefakty, šperky a ozdoby, předměty každodenní potřeby, hliněné masky, přívěšky v podobě hlaviček s velkýma upřenýma očima, pohřební stély, sarkofágy, mozaiky a modely Tophetu i Kapitolu, který postavili Římané na ruinách punského Kartága. Také zahrady muzea stojí za návštěvu; uprostřed zeleně se zde nachází řada starověkých památek spolu s mramorovou sochou francouzského krále Ludvíka IX. vysokou 3 m.

Čtvrť Magon

Archeologická lokalita čtvrť Magon se nachází v menším parku nedaleko Archeologického parku a stojí za návštěvu, abyste si udělali dojem o rozvoji města v punských dobách. Hned za mořskou hradbou (z 5. stol. př.n.l.), která byla před III. punskou válkou vysoká 13 m, ležela čtvrť řemeslníků, za ní následovaly větší domy a po nich luxusní vily s bohatě zdobenými terakovými podlahami. V pobřežním městečku El Haouaria se nachází malé muzeum s modely punských hradeb, domů a ulic, mozaik na chodnících z punského období i model starověký lomů.

Punská čtvrť

V 5. stol. př.n.l. v těchto místech Kartáginci postavili své dílny, které později ustoupily domům. Po zničení Kartága zůstal kopec prázdný a za vlády římského císaře Augusta byl vrcholek kopce zarovnán. Tím došlo ke zničení všech punských staveb, včetně chrámu Ešmuna (Asklepia), a pak ke stavbě velkého fóra a Kapitolu. Je to počáteční bod dvou hlavních os římského Kartága, třídy decumanus ve směru východ-západ, a třídy cardo ve směru sever-jih. Při vykopávkách pod kostelem a klášterem byly nalezeny různé římské artefakty, které jsou dnes vystaveny v Národním muzeu Bardo.

Kopec Byrsa

Kopec Byrsa byl centrálním prvkem punského sídla a později Římané „ukrojili“ asi 6 m z jeho vrcholu vysokého 70 m, aby vytvořili plošinu pro stavbu svých budov. Dnes se na kopci tyčí Katedrála Saint Louis postavená v roce 1890 na počest francouzského krále Ludvíku IX., který zde zemřel v roce 1270 během obléhání Tunisu. Z vrcholku se turisté mohou těšit z krásných výhledů na celou oblast Kartága.

Divadlo a římské vily  

Římské divadlo z 2. století se nachází na avenue Reine Didon, bylo postaveno ve svahu kopce směrem k moři a mohlo v něm usednout až 5000 diváků. Za mírně vyvýšených pódiem se tyčí jevištní stěna (scenae frons). K divadlu přiléhá park s římskými vilami. Na místě, které bylo původně punský hřbitov (a dodnes zde můžete spatřit řadu šachtových hrobů) se později objevily peristylové vily bohatých Římanů;  zrenovována byla Villa des Volières z 3. století. Z terasy, na které leží řada fragmentů soch, je krásný výhled na Kartágo, Prezidentský palác, Tuniský záliv a za ním mys Cap Bon.

Amfiteátr

Pouze 1 km severozápadně od kopce Byrsa se nachází římský amfiteátr z 2. století, pětipatrová stavba s místy pro asi 50 000 diváků a s arénou, která mohla být zaplavena vodou pro předvádění námořních bitev (naumachia). Avšak kromě masivních základů a pár podzemních prostorů byla celá stavba zničena. Během pronásledování křesťanů v roce 202 n.l. zde byla popravena sv. Perpetua, její otrokyně Felicita a další pozdější mučedníci, které dnes připomíná mramorový sloup, co zde vztyčili misionáři (zde nazývaní Pères Blancs). Zde byl v roce roce 258 n.l. sťat sv. Cyprián, první africký biskup, který se stal mučedníkem, a v této aréně také vyučoval sv. Augustin.   

Na protější straně naproti amfiteátru vede pěší stezka k cisternám La Malga, které postavili Římané na uskladnění vody, kterou sem přiváděl z kopců akvadukt Zaghouan o délce 132 km. Dochovalo se pouze 15 z původních 24 cisteren.

Punský přístav

Kolem ul. Rue Hannibal leží starý punský přístav se dvěma nádržemi, kde kdysi kotvila nejmocnější flotila Středomoří. Dnes je to ospalé a nenápadné místo, ale podle starověkých zdrojů měl obchodní přístav tvar obdélníku o rozměrech 456x356 m a byl spojen s mořem kanálem širokým 20 m. Přístav válečného námořnictva se nacházel severně odtud, byl obehnán vysokou hradbou a měl průměr 325 m. Kanál umožňující přímý přístup k moři byl postaven až během III. punské války. Přístav válečného námořnictva samotný měl místo pro zakotvení asi 220 plavidel.