Cestování s dětmi do Luxoru

Ramsesovo nádraží, hlavní káhirská vlaková stanice, je obří viktoriánská budova, kterou ve středu v 7 hodin večer zaplaví davy lidí, když k nástupišti č. 3 přijede vlak do Luxoru.  Pobereme své čtyři děti a všechna zavazadla, a razíme si cestu ke kupé vybavenému dvěma lůžky a umyvadlem, které bude naší ložnicí, jídelním vozem i dětským pokojem po dobu následujících asi deseti hodin, kdy se bude vlak ubírat nocí na jih směrem k Luxoru.

Noční vlakový spoj z hlavního města k pokladnicím starověkého Egypta, kterými jsou Asuán a Luxor, býval dlouho známý svými ukázkovými službami ve stylu Orient Expresu. I když v posledních desetiletích zanikly i poslední stopy dob mahagonových jídelních vozů s číšníky v oblecích servírujícími želví polévku, stále tato trasa, a s ní spojené dobrodružstvím stojí za absolvování - zvláště pokud s sebou máte malé spolucestující. V každém případě si musíte zakoupit jízdenky do dvoulůžkového spacího kupé několik dní předem, vyzvednout si je osobně v kanceláři nádraží, zaplatit místní měnou a připravit se na to, že budete lůžko sdílet se svými ratolestmi. Jedna cesta Vás v dobrém případě vyjde na 34 liber, a to včetně večeře a snídaně. Děti od 4 do 9 let cestující za polovinu a děti mladší 3 let zdarma.

Ozve se píšťala a poslední spěchající lidé rozvíří nástupiště. Vlak vyjíždí. Jakmile opustí nádraží, míjí nespočet dvorů káhirských domů a naši potomci v úžasu sledují místní děti, jak hrají fotbal vedle trati, koupou se v kalných strouhách, pouští draky na střeše svého domu a mávají na projíždějící vlak. Objeví se průvodčí, který ustřihne naše lístky, přičemž se baví při pohledu na hlouček světlovlasých dětí, které z okna uchváceně sledují vzdalující se město. Během chvíle ho vystřídá vlakový zřízenec se šálky mátového čaje a s informací, že večeře se bude podívat v deset hodin. Popíjíme svůj čaj a čekáme na pozdní večeři, zatímco nadšení dětí už opadlo, a jsou příliš unavené a hladové na to, aby čekaly. Sebejistě sahají po kushari (tradičním místním jídle z těstovin, čočky, rajské omáčky a smažené cibule) zakoupeném předtím v pouličním stánku ve starém městě.

Po nasycení jsou děti ospalé, přesto si ale ještě něco přečtou, zatímco si jejich rodiče dávají pozdní večeři (v podobném stylu, jako bývají v letadle), kterou zapijí ji pár lahvemi piva Sakára.

Poté, co plastové tácky a hliníkové folie zmizí v kuchyňské části, zřízenec přeskládá naše sedadla na dvě šikovné, ač úzké, postele s nažehlenými bílým prostěradly a kostkovanými dekami. Na každou z nich vmáčkneme dvě děti, ztlumíme osvětlení a pozorujeme, jak usínají, zatímco venku ubíhají vesnice osvětlené řadami holých žárovek, jež vrhají stíny palem a hliněných chýší.

Následující ráno začne časně a uvede ho už v 5 hodin šálek horké kávy a snídaně v podobě chleba s džemem, který spíše připomíná rozvařené cukroví. Zatímco jsou rodiče nepříliš nevyspalí po noci strávené na okraji lůžka, které se navíc lehce houpalo, děti jsou čilé a pochutnávají si na džemu, zatímco sledují míhající se jihoegyptskou krajinu.  Je to jeden z mála okamžiků, kdy musíme s lítosti přitakat na otázku, jestli jsme už skoro na místě.

V samotném Luxoru pak děti mají spousty věcí k objevování. Užasle procházíme pod malovanými sloupy v Karnaku. Na ponících se vydáváme na pomalou jízdu podél západního břehu Nilu. U Memnónových kolosů kupujeme pár drobností od místních dětí a pěšky se vydáváme na místo posledního odpočinku mladého krále Tutanchamona v Údolí králů. Avšak i přes lákavý bazén ve  Winter Palace Hotelu, vzrušující plavbu felukou po Nilu s dmoucími se plachtami za větrného odpoledne nebo bohatý oběd s humusem a saláty, které se směly jíst rukama, mě zaskočila nejednou  opakovaná otázka dětí: „Kdy pojedeme nočním vlakem zpátky?“